Sathel, to nevadí že je to povídka. Některé věci podrobněji vysvětluješ, některé jen nastinuješ, takže nemůžu vědět, jestli se Alex nedozvěděl podrobnosti nějak "mimo děj" - prostě hodnotím jen to co vím, jako bych byl dobře informovaný člověk přímo v příběhu.
Je to stejné jako s Tatianou - taky jsem si říkal, jestli je tak naivní nebo co, že Alexovi pomáhá a až pak jsem se dozvěděl, že to dělá kvůli jejich společnému bratrovi. Některé věci se jako čtenář dozvím, některé si musím domyslet podle svého. Každopádně si říkám "Ten Alex je ale pitomec, takhle se chovat" nikoliv "Co to ta Sathel píše?" Tedy postavy jsou uvěřitelné, i když neznám všechny detaily jejich motivace.
A pokud jde o Alexovu stavtbu, zkušenosti a štěstí - kapitola o tom, že mu otec domlouvá svatbu, zatímco on s bratrem balí holky v baru ve mě vyvolává dojem tak dvacetiletého kluka, možná o něco víc, každopádně poměrně mladého. Žádných pětatřicet. Možná má nějaké zkušenosti z boje, možná i pár lidí zabil - ale prostě toho má za sebou relativně málo.
Jinak to co píšu možná vyznívá jinak než zamýšlím, ale pro mě je důležité, že se na postavy dívám zevnitř příběhu a tedy byl dost věrohodný - a tedy dobrý. Kdyby byl špatný, tak se do něj nedokážu ponořit a budu se zabývat tím co jsi napsala. Když pominu pár moderních slov, se kterými jsem se srovnal, tak nevidím žádný problém.
A ano - všichni jsme viděli filmy o postavách ze středověku, četli knížky, někteří mají i nějaké zkušensoti a tak není snadné vyhovět všem čtenářům a jejich smyslu pro detail.
Na druhou stranu kdybys dokázala napsat na první pokus příběh, kterému nikdo nebude moci nic vytknout, tak si spisovatelé můžou pověsit tvůj obraz na zeď, aby měli na očích svůj vzor (: )