ad lotrando:
to nemusí být pravda, zkus se na to podívat takhle - (omlouvám se, chybí mi příslušná slovní zásoba, budu to opisovat laicky, a co nedokážu říct, to zatančím) -
to, co popisuješ ty připomíná vedle sebe existující malé monoteismy, kde každý bůh říká "když mě nebudeš uctívat, nevezmu tě k sobě," což je jen o málo míň hrozná forma "když mě nebudeš uctívat, půjdeš do pekla."
podle mě, by to ale mělo fungovat na principu pantheonu, jako v případě starověkých náboženství - potřebuješ, aby ti zabřezla kráva, požádáš bohyni plodnosti. chceš aby se ti podařila stavba nového stavení - obětuješ třeba bohyni erathis. no a ve věcech, které se týkají smrti - třeba i typu "zařiď, aby se tam děda měl dobře, hlavně ať už se nevrací" - nebo osudu - věštby, proroctví - nebo zimy - prosíš, aby nebyla tak tvrdá, aby vánice ustoupila, etc - se obracíš na Královnu.
protože je to pantheon, měl by sis dávat pozor, abys pokud možno vždycky prováděl úlitbu bohu, kterého se daná činnost týče, jak známo, bohové jsou ješitní - když chceš, aby přišlo jaro, tak žádáš bohyni jara, ale zároveň slušně prosíš Královnu, jestli by to nechtěla už zabalit, protože ty si ji nechceš naštvat.
k čemu se chci dopracovat, snažím se říct, že to, že člověk přejde po smrti do říše Královny, je spíše pravidlem, ne vyjímkou (která by byla udělována opravdu úspěšným favoritům ostatních bohů, nebo opravdu nešťastným duším v paktu s ďábly), podobně jako by byl (dle příslušného panteonu) odchod do Hádu, Hel, Elysia, kamkoli si člověk vybere.
tak to vidím já, s přihlédnutím k tradičním starověkým praktikám.