Colombo:
Asi netušíš, že člověk vjímá vjemy více smysly a ještě něčím navíc. Fotka Sahary je pěkná věc. Ale kde je v ní ten pocit prachu ve všech štěrbinách těla (ne, tohle není narážka sex), totální únava z pohyblivého psíku pod nohama, propocené triku, žízeň, vyprahlost, zvláštní zvuky, které dělá písek, když se hýbe? Kde je na ní ten pohyb, když se ti krajina před očima pomaličku mění na něco úplně jiného? Kde je ten pocit smrti a entropie, který na poušti máš? Jak z fotky vycítíš vůni smrti, když tam potkáváš zcela vybělené kostry? Ano, dobré cestopisy to přiblížit dokáží, fotka nikdy.
O geniu loci už raději nepiš, zjevně nevíš, co to znamená. Klasickým místem, které takto bylo nazývané, byla katedrála v Chartres - návštěvníci omldévali, když do ní vstoupili, i když nevěděli, že tak působí.
Jen ještě drobný podotek: Ne, útočil jsem na nesmysly, které jsi napsal-na argumenty ne, už jen proto, že tam žádné nebyly. Jen hloupý výkřik "Nic jsem neviděl, ale to, co jsem viděl je stejně nejlepší." To není na polemiku, ale na soucitný úsměv. Za velmi drzé, když vstupuješ ostatním do hlavy a soudíš, kdy podlehnou jakému triku. Stejně drze bych mohl napsat: "Jinak si myslím, že jen obyčejně závidíš těm, co něco viděli a žvýkáš kyselé hrozny," ale neudělím to, bylo by to nefér a nemám k tomu dostatečné znalosti. A poslední douška: Výmluva na peníze se u cestování nepočítá. Dá se jezdit téměř zadarmo, a to v jakékoliv sociální situaci. Věř mi, mluvím ze zkušenosti - po Turecku jsme cestovali měsíc za celkem 3000 korun.
sirien: Alpy mě naprosto srazily na kolena. Ten pocit nicotnosti a nedostatečnosti, který v nich vždycky mám, miluju. Kolega teď jede místo mě do Nepálu, já kvůli zdraví nemůžu. Ale tak moc mu to závidím... Jo, hory a moře nám opravdu hodně chybí...
Kolemjdoucí: Zéland je můj sen, ale obávám se, že v dohledné době nesplnitelný... Slyšel jsem o něm už takové příběhy, že i kdyby na nich bylo jen 5 procent pravdy, musí stát za to.