ad House: V Eberroně je vhodnější překlad "dům", protože členové nejsou pokrevně příliš příbuzní a fungují ještě ke všemu jako obchodní firma. A to termín "rod" nevystihuje tak přesně.
Přidávám pár věcí ohledně Gilgameše a spol., určitě překvapí a potěší :)
Gilgameš nebyl žádná květinka a původně dřel své poddané z kůže při stavbě uruckých městských hradeb (a ještě si možná uzurpoval něco na způsob práva první noci - ale to si nejsem jistý). Bohové proto stvořili "divocha" Enkidua, který terorizoval obyvatele Uruku (chránil divoká zvířata) tak dlouho, až Gilgamešovi došla trpělivost a poslal mu naproti jednu profesionlní děvenku jménem Šamchat (v překladu "Bujná"), která milého Enkidua pomocí chleba, piva a sexu zcivilizovala. Enkidu pak vyrazil do města, kde se porval s Gilgamešem až se nakonec oba zpřátelili (Gilgameš měl noc předtím sen, při jehož popisu matce bohini Ninsun - ale jinde byl pokládán za syna démona Lilú - se vynořila otázka, jakých druhů přesně ono přátelství bylo). Pak oba vyrazili do Cedrového lesa (krást), kde porazili a zabili strážnou nestvůru obra jménem Chumbaba nebo Chuvava (kdože žije v Xen´driku?). Následně Gilgameš dosti rázně odmítl přízeň bohyně lásky, války a Venuše Ištary (ještě si pamatoval, jak dopadli předchozí oblíbenci a milenci) a ona na něj na oplátku poštvala nebeského býka, kterého hrdinové zabili. Za trest Enkidu umřel, a Gilgameš, kterému byla takto připomenuta vlastní smrtelnost, se vydal hledat věčný život. Zabloudil k Siduri, prokecal se dvojicí lidí-škorpionů, strážců na konci světa (Kohože to uctívají drowové?) a po rozmíšce s převozníkem přes "vody smrti" Uršanabim (v záchvatu nudy, zlomyslnosti nebo čeho mu rozflákal "kamenáče" zajišťující přepravu lodi) se dostal k Utnapištimu, nesmrtelnému pamětníku potopy světa. Tam neuspěl sedm dní a nocí nespat a pracně získanou květinu života mu nakonec sežral had, takže mu zbyly jen monumentální urucké hradby, dobrá rada od Siduri ("Žij dokud můžeš!") a vyhlídka na vlastní smrt.
Zajímavé, ne?