Ten model by chtělo ještě trochu poladit. Třeba nějakým minimem lidí kteří mu ten hold vzdají, protože jinak by prostě poslal několik tichých agentů, aby se tam nenápadně nachomýtli a tak. Ale myslim že celkově by na něm šlo docela stavět.
Zlých opozic si umim představit hned několik, záleží, o jakou typově stojíš. Nejsnazší je napálit tam jiného démona se stejným cílem, který hraje podobnou hru jako ten první.
Další možností je jít podle původní DnD kosmologie a postavit proti němu ďábla, to by vyšlo principielně nastejno, mělo by to ale jinej nádech a tak.
No, a pak tu máme typově odlišné možnosti. Proti démonovi mohou stát Temní mystici, skupina dark dark (^2) čarodějů, kteří v Prvním věku sloužili démonům, ale pak si usmysleli, že nechtějí být nadále služebníky a tak několika rituály vytvořili osm pečetí, které démony vyhnaly z tohoto světa. Vědí, o co démonovi jde, a snaží se mu v tom zabránit, ostatně to byli jejich předchůdci, kdo pečetě vytvořil, ale nemohou jednat otevřeně - jejich moc v minulosti poklesla vzájemnými hádkami a jsou závislí na vazalských vládcích, u nichž si nikdy nemohou být jisti, že kdyby se dozvěděli o tom, co je skutečně ve hře, tak by je zkusili démonovi v kritickou chvíli prodat. Proto šíří falešné informace o tom, že démon svým posluhovačům lže a ve skutečnosti mu jde o to ovládnout svět, aby jej následně mohl zfanatizovat a donutit k rituálním obětem a sebevraždám gigantického rozsahu. Pokud dostatek lidí zemře s jeho jménem na rtech, bude se moci vrátit zpět do materiální roviny.
Jako další variantu bych viděl Senát smrti. Společenství, v jehož čele stojí vzájemně rovnocenná směska několika mistrů nekromantů, nemrtvých tak vysokých, že nikomu nepodléhají (upíři, lichové, dračí přízrak...) a pár se smrtí nespojených, ale velice mocných jedinců (nějaký normální mág, politicky a vojensky mocný vévoda s artefakty, které jej imunizují před magií atp.) Jednou ročně Senát mezi sebou volí Prima, který má konečné slovo ve věcech sporu nebo při rovnosti hlasů a je předsedajícím a výkonným vůdcem Senátu. Jeden a ten samý jedinec nesmí být znovu Primem, dokud neskončí cyklus tolika voleb, kolik je polovina celkových členů Senátu.
Senát netuší, jaká je pravá agenda démona a popravdě jim to je docela jedno (i když po tom ze strategických důvodů samozřejmě pátrají. Znají storku o krvi a řekách i o krvi potomků, ale mají důvody nevěřit pořádně ani jedné. Sami však netuší, co si myslí dvanáct upírských mystiků a nehodlají jim nic říci - co kdyby ukázali svou nevědomost?). Jejich vlastní agendou je, z těch nebo oněch důvodů, vláda nad světem. Démon jim v tom prostě stojí v cestě a tak musí jít ze hry pryč.
Poslední variantou, kterou mám teď ještě náladu nadhodit, je do totálního extrému vyhnaná obdoba křesťanské církve z doby Temna se vším, co jí kdo kdy přisoudil - inkvizice, tmářství, touha po fanatismu, konspirativní snaha učinit církevní organizaci jedinou vládnoucí strukturou nad všemi lidmi... tato církev jako síť sjednocuje různá království, která pak staví na odpor Démonovi.
Církev samozřejmě využívá mágy, ale pouze ty, kteří byli Cejchováni. Cejch není v tomto případě trestem ani výstrahou, ale naopak vyznamenáním, potvrzením toho, že dotyčný je nadaný Silou a je Pověřen Jedním Bohem k šíření církevní vůle. Cejchovaní požívají mnoha výhod - jsou svobodní ve vazalském světě, mají nárok na ubytování, stravu a další věci zadarmo atd. Necejchovaní čarodějové jsou upalováni pro zneužívání Temných sil (variabilně může cejch nějak limitovat svého nositele, což je ale tajné - např. může způsobovat, že nikdy neodmítne uposlechnout rozkaz od vyšší církevní autority)
Církev nezná pravou agendu démona, ale v principu proti ní nevědomky bojuje - je pro ní samozřejmě zcela nepřípustné, aby se někdo klaněl jakékoliv jiné entitě, než Jedinému Bohu.