York píše:
To je variace na rekurentní debatu
You wish. Neni. A relativistická moudra můžeš napsat kolikrát chceš, pravda to stále nebude.
Je to prostej a jednoduchej princip učení: pokus, omyl, zkušenost. Čím víckrát to zkusíš, tím víc se naučíš, čím víc různých věcí zkusíš, tím víc souvislostí pochopíš, tečka.
Mohl bych zmínit, že psaní románu je odlišné od RPG, protože literatura prochází menší změnou... ale víš co? Ani to nepotřebuju,
protože úplně totéž platí i v hudbě (ano, ten link je správně, přesně tam, kam Tě to hodilo, ale klidně si to pusť celý) - úspěch vyžaduje pokusy a omyly.
To, jak moc se pak liší "malé" a "velké" hry je otázka jiná, velké hry vyžadují vybroušenější řemeslné schopnosti, nicméně otázka herního designu samotného je pro obojí stejná a způsob, jak se ho naučit, je tentýž.
(A o Kuchyni se nemá smysl bavit, mluvíme tu o herním designu, tahat do toho Kuchyni je asi jako odvozovat podobu detektivní práce z dětské hry na policajty a zloděje)