Přísahal bych, že sem kdysi na tohle sepsal nějakej text, ale zabohy ho nemůžu najít.
Tradičně psionika nemá ve fantasy co dělat - je to koncept který je původem ze sci-fi a jako takový se řídí velmi odlišnými "pravidly". Stranou "postava s danou schopností dokáže dělat něco nerealistického" (což ale platí i pro alchymii, SF high-tech engineering a různé další) magii s psionikou nic nespojuje. Což je mimochodem důvod, proč mi psionika v DnD vždycky zněla jak skřípání nehtů na tabuli.
Psionika je oproti magii mnohem užší a jasněji vymezený koncept. Narozdíl od magie je psionika konzistentní, předvídatelná a řídí se "vědeckými" zákonitostmi. Narozdíl od některých typů magie je psionika vždycky "vnitřní" (vycházející z psionika samotného, konkrétně přímo z jeho mysli/mozku, a pokud něco stojí tak vždycky čerpá sílu z psionika samotného) a o dost míň subjektivní (její síla je stále závislá na psionikovi, ale asi jako je zvedání čínky závislé na vzpěrači - v různé míře se tam mísí vlohy a trénink, ale není to žádné mystické mumbo-jumbo o vůli, přání, čistotě duše, vhledu do soukolí Vesmíru ani nic podobnýho). A hlavně efekty psioniky jsou oproti magii vlemi striktně popsané oblasti (které se odvozují od dřívějších SF představ o možnostech mozkové "projekce") - v zásadě tu sou základní širší okruhy telepatie (jakékoliv blbnutí s cizí myslí), psychokineze (jakákoliv manipulace s hmotou, vždy vyjádřitelná v joulech) a ESP (jakékoliv vnímání oddělené od fyzických receptorů, ať už vzdáleností, časem nebo typem), později přibyla ještě biokineze (působení na živé tkáně). To jak DnD do psioniky narvalo efekty kdejakýho kouzla s tim že "je to stejný, jen psionik to dělá jinak" mi vždycky strašně drásalo nervy.
A ok, jasně, psionika se od těch starých dob rozšířila i do jiných žánrů. Od doby co CIA a Sověti navázali na okultní blbosti počátku 20. století (čistě projistotu, kdyby na tom náhodou něco bylo...) psionika prosákla do thrillerů, samozřejmě se v určitých podobách uchytila v thrillerům blízkých hororech a přirozeně prosákla do určitých sub-sub-žánrů urbanfantasy a samozřejmě do postapokalypsy. Tam všude ale - více nebo méně plus mínus - dodržuje původní koncept a i když místy někteří autoři šlapou po hranicích, tak je moc nepřekračují. Rvát psioniku do epické DnD fantasy (stranou toho Dark Sunu, který se nějak potkává s tou postapokalypsou) mi přijde jak vaření dortu pejska a kočičky.