York:
Nakonec docela zajímavá debata.
Definice těchto věcí jsou ne zcela intuitivní a samozřejmé a já si stále nejsem jist, jestli jsem použil slovo literatura správně.
Ale zkusím hnidopišsky projít všechny nápady, třeba se někde otevře okénko.
A bude to Wall of text, takže pro někoho TL, DR.
1) Noir píše:
primární motivací nebývá umělecký záměr
York píše:
Troufám si tvrdit, že tohle platí pro drtivou většinu veškeré literatury, kterou jsem kdy četl. A to včetně Jirásků, Čapků a podobně.
Hned mezi dveřmi kardinální neporozumění. Jirásek a Čapek samozřejmě měli umělecké úmysly.
Naopak si myslím, že ten umělecký úmysl je téměř definiční znak literatury.
2) Píše:
Proč by to nešlo samostatně publikovat? Co tomu brání?
S tím jsem vlastně začal; že to Sethi nechce publikovat, a můj dohad, proč asi. A že já bych to taky neudělal. A je to taky důležité.
Publikující autor s uměleckými úmysly - bez ohledu na to, jak úspěšnými -
nastavuje svému publiku jistou laťku očekávání; prezentuje se určitým stylem. Ostré vybočení z toho, co dělá, tedy publikace něčeho úplně jiného je pro něho velmi nebezpečná. Může se stát, že svoje publikum otráví (Co to ten chlap píše za kraviny??)
Nebezpečí je menší, když zjevně píše něco jiného (třeba Lewis Carrol a matematické pojednání), ale prudce roste, když píše něco, co se podobá jeho běžné tvorbě a někdo by si to mohl splést.
Odtud moje původní poznámka o možné záměně za literaturu, k čemuž takový zápis skutečně svádí (běžně se tu třeba mluví o povídkách, například).
Takovou věc si prostě nemohu dovolit pod svým jménem uveřejnit; nestojím si za tím tělem i duší, není to opravdové umění, jen tak jsem blbnul.
To, že se podobné věci běžně nepublikují, zřejmě není náhoda.
3) York píše:
Jaký je běžný náklad prvotiny nějakého mladého, nadějného autora? 500 kusů? A dost často se to ani celé neprodá. Kostka má určitě víc než 500 čtenářů.
Jsem si skoro jist, že zrovna čtenost těchto věcí je drtivě menší, než čtenost Kostky jako celku.
Ale je to vedlejší problém; kritérium 1) je důležitější. Telefonní seznam čte taky dost lidí, ale literaturou se kvůli tomu nestane.
4) Colombem vytažená definice z wiki vychází hodně z autorského zákona (§2), která je dost mlhavá a vykládá se poměrně benevolentně.
Zápis ze hry by podle tohoto výkladu byl skoro jistě autorským dílem (nevím, jestli to někdo někdy rozhodoval).
Nicméně, to rozčlenění levelů umění je daleko jemnější záležitost, jak nasvědčuje tvůj seznam, kde bych řekl, že:
Jízdní řád - tam je to jasné, není to dílo ani literatura
Fejeton - je dílo i literatura, byť lehčí, "novinářský" level, je určen k okamžité spotřebě a ne k zachování, výjimečně se to ale může stát (Čapek)
Popis funkce výrobku - není literatura ani dílo
Román - liší se beletrie, čili "krásná literatura", tam je asi vše jasné, je to dílo, literatura a nejvyšší level, a literatura faktu, což je stále autorské dílo, ale jako literatura to je dost hraniční případ, neb se snadno může změnit v učebnici či monografii a pak by přestal být literaturou
Recept v kuchařce - je autorské dílo podle zákona a není to literatura
Zápis ze hry - je autorské dílo a nejspíš není literatura (?)
Novinový článek - to samé, co fejeton
Telefonní seznam - není dílo ani literatura
Povídka- podobně jako beletristický román, faktografická povídka je dost vychytávka (nenapadá mne příklad). Definičně se povídka a román liší délkou.
Počítačový program - je autorské dílo a není to literatura
Recenze na počítačovou hru - viz fejeton a novinový článek
5) Jinak s Noirem bych se asi moc nehádal, mám dojem, že něco podobného studoval. Je ještě o dost přísnější, než já - já třeba o Kulhánkovi coby literatuře (román, beletrie) nemám žádných pochybností. Nicméně ani on neuveřejňuje, pokud je mi známo, zápisy ze hry.