Než bych vypisoval, jak to dělám, uvedu konkr. příklad. ;)
Zrovna teď hrajem klasickou záležitost na tohle téma.
Postavy se teleportem dostaly do věže uprostřed neznámé krajiny. Měly za úkol jí prozkoumat, pak se vydat po cestě na jih, dokud nedorazí k hospodě. Tam maj další úkol :)
Moh sem říct, "po pár hodinách ostré chůze nudnou lesnatou krajinou jste dorazili k hospě. Tam.." Ale já si rád hraju, navíc nikam nespěcháme a s chutí objevujem ten svět. Takže sem popsal, jak se mění typ a tvářnost krajiny, kudy cesta vede.. dva odstavce. Hraničářka se chytla, v půlce cesty začala brouzdat kolem družiny, sondovala další cestu, hledala potíže.
Neměl jsem nic připraveného, na tohle putování, protože jsem nevěděl, jaká bude nálada. Chtěli ale potíže, dostali je! :)
Hraničářka zpozorovala v dalším údolíčku chlapa se dvěma psy, jak pozoruje cestu, po níž jdou její kámoši. A hned bylo veselo, začali dumat, co je zač, jestli je to náhoda nebo jestli vyhlíží přímo je.. pak jestli ho maj zkusit sejmout (ale vypadal, že se tu vyzná, tak to nebylo uplně snadné) nebo ho ignorovat.. Nakonec se rozdělili, dva šli dál, dva chlapa špehovali, co provede.
Věnoval jsem se chvíli špehům špeha, ale nerozvíjel jsem to v nějaký konflikt, protože ty dva, co šli dál, by se nudili. Takže se ukázalo, že to byl prostě jen ostražitý místní lovec. A abych to těm dvěma, co šli dál, vynahradil (a dal trošku za vyučenou hraničářce, že "trhá partu"), tak mezitím za dalším zákrutem na ty dva na cestě čekal starej mrzutej lítej vlk samotář, hladovej a moc pomalej, aby dostal lehkonohou kořist. Trpasličí bojovník moc rychlej nejni, tak to na něj zkusil :)) takže byl nakonec i krátkej boj...
Družinka se sešla, všichni spokojeně pokračovali v cestě. Nikdo už potíže nevyhledával, já na ně taky neměl náladu, takže bez dalších příhod dorazili k té hospodě.
Takže takle nějak to vedu. Pravda, mám to teď mnohem snazší, protože nehrajem naživo, ale po netu, přes zdejší Kroniky. Nicméně dělával jsem to tak i dřív.
Základem pro dobr. venku je pro mě mapa. Ne hexová, ale klasická, taková, jakou si mohou postavy sehnat nebo nakreslit sami.. Velice jednoduchá, hlavní silnice, největší řeky, města, hory, lesy. To mi stačí, abych se orientoval a detaily většinou improvizuju. Nikdy jsem neměl trpělivost na to, abych si připravil nějaké setkání předem. Když jsem to totiž zkoušel, stejně většinou dopadly jinak :)
(A když říkám jednoduchá, tak např. pro výše popsané dobr. mám takovouhle:
Holamnie.)