Jerson: Rozumím co chceš říct. Návodný slovní popis se Ti nelíbí a radši to řešíš přes archetypální návodný obrázek, že je to takové elegantnější. Chápu to. Ono se to v širší míře týká hrozně zajímavého problému a je těžké nalézt jednoznačně lepší řešení, spíš záleží na tom, jak to kdo rád.
Ten problém tkví v informaci/dezinformaci hráče. Jak z charakteristiky NPC neudělat průhlednou věc, ale současně nedostat hráče do situace, kdy bude o všem pochybovat. Najít tu správnou rovnováhu. Problém je o to větší, pokud se přímo počítá s věcma jako Bluff (oblbování) a Disguise (maskování se za jiného) jako v D&D. Jak to řešit, co a jak říkat hráči, aby to nebylo prozrazující, ale aby to bylo ještě hratelné.
Aby to nebylo tak jednoduché, postava opravdu může někdy mít špatný nebo dobrý dojem a pocit z NPC, aniž by k tomu uměla přiřadit logický důvod. Ono to totiž je prvotní DOJEM, nikoliv prvotní INFORMACE. Mají se takové dojmy vůbec postavě říkat? Pokud ano, mají se říkat jen když jsou pravdivé nebo i když je postava cítí mylně?
Vzpomínám na jednu silně detektivní hru v AD&D. Byly jsme celkem tři postavy, v uzavřeném kláštěře s řadou NPCček, kde bylo známo, že někdo (jeden nebo víc) dělají něco nekalého, nebylo jasné co. DM dával indice včetně toho, kdo jak vypadá a kým byl v minulosti, balancoval na hraně, aby to nebylo jednoduché, ale aby to bylo hratelné, ovšem nedali jsme to. Pamatuji si na NPC padlého paladina, který tvrdil, že seká latinu. Věřit či nevěřit. Určitě jsme museli DMovi připadat jako blbci. Lezli jsme při zjišťování informací až kam jsme neměli a DM to správně dohrál. P.S.: Tímto Tě zdravím, DMe, Ty už víš, který jsi, je mi líto, že jsme neuspěli ;)