Merlin píše:
Párkrát jsem zkoušel metodu: přijdete do místnosti...kdo tam sedí? Vidíte v cele chlapa, kdo to je?......a někteří hráči mi házeli takové kraviny, že to rozbilo mou představu o tom co se děje, nebo se případně může dít. Prostě hráči neznají pozadí příběhu, nebo jeho detaily.
To je tím, že to nijak nesouviselo s postsavami nebo s hráčským backgroundem o světě a situaci.
Když to změníš na: "Někdo tam sedí a máš pocit, že ho znáš. Kdo to je?" Tak to navážeš na background postavy a hráč se tudíž má o co opřít.
Vždycky to chce aspoň trochu specifikovat, třeba: "Je to někdo z jihu", nebo "Je docela velký zvíře, asi náměstek nějakýho ministra".
Ten poslední příklad mám z pondělní hry. Začali jsme tím, že před místem, kde se konal rituál, který postavy sledovaly, parkovalo několik aut. Jedna z postav dala hledat SPZtky v různých online databázích a jednu z nich nenašla (moje rozhodnutí - ještě jsem nevěděl, co to znamená, jen mi to přišlo zajímavé).
Následně bylo třeba vymyslet, proč ta SPZtka není v databázích, do kterých má ta postava (celkem schopný hacker) přístup. Nechal jsem si poradit od hráčů, a jeden z návrhů byl, že to je někdo fakt důležitej. To se mi zrovna hodilo, protože jsem výhledově chtěl propojit magické aktivity opozice s vysokou politikou. Takže jsem řekl*: "Je to náměstek nějakýho ministra" (dost vysoce postavené zvíře, aby mělo fakt velkej reálný vliv, ale ne úplně vrchol potravního řetězce).
Hráči okamžitě nastřelili, že to je náměstek ministra průmyslu a obchodu - protože ve hře jako opozice vystupují lidi z korporace Global Energetic a její dceřinné společnosti Česká hydroelektrická - takže dávalo smysl, že politik, se kterým jsou ve styku, mám pod palcem související resort.
* Tady jsem to trochu zkrátil - postavy měly záběry účastníků rituálu a hodily je do googlu s tím, že jim z toho možná vypadne nějaká mediálně aktivní osoba - což byl právě ten náměstek.
Tohle je přesně důvod, proč jsem před časem psal, že se mi blbě improvizují dungeony - každá nová místnost je totiž úplně odstřižená od všeho ostatního a je potřeba vymyslet "něco zajímavého", co ale s ničím prakticky nijak nesouvisí. Naproti tomu detektivka je na společnou improvizaci perfektní, protože hledání souvislostí je přímo v jádru žánru.