- Hráč by dle mého měli mít chuť do hry. A to nejen ve vztahu ke konkrétnímu tématu, které zrovna hrajeme, ale obecně by měli mít chuť si zahrát a objevovat i něco, co třeba není úplně jejich typický styl. Elán do hry motivuje nejen ostatní hráče (pokud hráč s chutí poslouchá, co je napadne, a podporuje je v jejich nápadech), ale i mě povzbudí, pokud vidím, že do hry jdou ostatní s chutí. Samozřejmě nemyslím, že musí hltat každou blbost, co z ostatních vypadne, ale neměl by být ke hře a návrhům ostatních už předem skeptický a neochotný.
Hráči by také měli být připraveni hrát dle toho, jak se hra přirozeně vyvíjí a nesnažit se vykroutit ze špatných hodů, či dokonce očekávat nějaký plot armor. Na druhou stranu je zcela v pořádku, pokud se hráči vzájemně dohodnou, že je zrovna nějaká příběhová linie moc nebere a že by raději přetočili trochu zpět a zkusili se vydat trochu jiným směrem. Je to jen hra a s příběhem a světem, který jsme si vytvořili, si můžeme dělat co chceme.
Samozřejmě očekávám, že všichni hráči budou hrát poctivě a upřímně, když já na oplátku budu hrát zcela otevřeně a jakýmkoliv způsobem nepodvádět. Vzájemná důvěra u stolu je důležitá a cokoliv ji ohrožuje do hry nepatří.
Obecně si myslím, že by se hráči měli snažit hrát své postavy, jako když řídí ukradené auto. Užít si je co nejvíc to jde, zbytečně neplánovat dopředu, a nevázat se na postavy jako na trvalou konstantu. Hráči by se měli snažit si hru užít, ale zároveň hrát tak, aby byly jejich postavy dostatečně zajímavé i pro jakéhokoliv jiného pozorovatele. Od hráčů však neočekávám, že se budou snažit bavit ostatní. Každý je zodpovědný za svou vlastní zábavu.
Nakonec s tím souvisí, že hráči by se měli snažit být spíše aktivní než pasivní, neměli by jen čekat, co jim GM rozloží na stůl, ale měli by se sami hlásit o slovo, navrhovat možné cesty, nadhazovat scény, apod. Každý hrajeme samozřejmě trochu jinak, někdo si prostě tolik nevěří, někdo není kdo ví jak velký improvizátor (ostatně proto ani od hráčů neočekávám kdovíjaký roleplaying, by je samozřejmě jen dobře, pokud se snaží). Nic však nebrání tomu, aby si hráči sami řekli, co za scénu si chtějí odehrát.
- Hráč by měl na hru chodit spíše pohodově naladěný. Ostatně je to celé konverzace mezi přáteli a nemá smysl hrát vystresovaný, naštvaný, a tyhle emoce do hry tahat. Obdobně by neměli ani očekávat, že GM bude pro jejich zábavu například trávit hodiny přípravou či se hrou jinak ubíjet.
- Z toho také plyne, že hráč by měl mít alespoň minimální respekt vůči ostatním hráčům (všem), jejich názorům, k jejich času apod. Hráči se na hru připravují, i kdyby jen tím, že si na to uvolnili svůj volný čas a všichni by k tomu měli přistupovat s patřičným respektem a vážností, neomlouvat se na posledních chvíli apod. S tím trochu i souvisí, že by se měli všichni hráči snažit na hru přijít dostatečně vyspaní a schopni se do hry aktivně zapojovat, protože pokud hráč přijde a během hraní napůl spí, je to podobné, jako by vůbec nepřišel. Samozřejmě je pochopitelné, má-li hráč hodně starostí mimo hru, že nepřijde vždy v prvotřídní kondici. Nemělo by to se to ale stát normou.
S tím také souvisí, že by hráči měli přiměřeně respektovat rozhodnutí GM v věcech, které spadají do jeho odpovědnosti, stejně jako by měl on například respektovat jejich rozhodnutí ohledně jejich postav. Je extrémně demotivující, pokud GM dle svého nejlepšího vědomí a svědomí vede hru, aby to pak někdo před všemi ostatními poplival. Neříkám, že GM má vždy pravdu, vůbec ne. GM je hráč jako všichni ostatní, není nad hrou ani nad ostatními hráči, má jen jinou odpovědnost. Je zcela v pořádku, pokud budou hráči o některé věci vzájemně diskutovat a GM přehlasují. Stejně tak nemám nic proti rule-lawyeringu. Je to hra a je zcela pochopitelné, že se ji hráči snaží hrát co nejlépe a využívat pravidla ve svůj prospěch, od toho tam jsou.
Hráči by taky měli respektovat, když má zrovna někdo na sobě spotlight a nesnažit se strhávat pozornost na sebe, skákat si do řeči apod.
Hráč by se měl také snažit věnovat hře a držet pozornost, když je potřeba. Nejsem nijak proti tomu, aby hráči vedli mimo herní komunikaci, koukali se na mobil, nebo si třeba pročítali pravidla. Nic z toho by však nemělo znatelně omezovat hru a narušovat ji. Pokud je někdo schopný aktivně hrát, vnímat co se děje a přitom si s někým chatovat na messengeru, nikdo ho od mobilu nutit nebude. Každý se na hru soustředíme trochu po svém a vyžadovat po každém maximální 100% nonstop soustředění nepovažuji za šťastné.
Nakonec k tomuto od hráčů očekávám, že se budou chovat jako rozumné dospělé bytosti, budou respektovat přání ostatních nehrát nějaké nevhodné scény a nebudou se vzájemně zesměšňovat a ponižovat (a i ostatní, tj. žádný rasismus, homofobie, apod.).
- Teď budu možná docela přísný, ale podle mě neexistuje žádný rozumný důvod, proč by se všichni hráči nemohli naučit pravidla alespoň tak dobře, jako GM, klidně i lépe. V téměř jakékoliv jiné hře by bylo poměrně nemyslitelné, kdyby pravidlům rozuměl jen jediný hráč. Dovedete si představit, že bychom hráli třeba Bang, a jenom šerif by znal pravidla a musel by ostatním konstantně opakovat, co dělá ta která karta? U TRPG se to však považuje za jakousi normu. Pravidla ve hře ale nejsou pro legraci, plní svůj účel (pokud je to dobrá hra), a hráči by se je měli snažit znát. Ostatně GM má na práci dost vlastních věcí, aby ještě pokaždé vysvětlovat ostatním základní pravidla hry. Dobře nadesignovaná hra navíc odměňuje hráče, kteří se v pravidlech vyznají a jsou schopni z nich vytáhnout co nejvíce. A naopak, pokud hráč pravidla nezná, může tím často přímo poškozovat ostatní (stačí si představit DnD 4e, kde hráč neznalý pravidel se snadno dostane do situace, kdy za něj buď prakticky hrají ostatní, nebo jim hru vlastně kazí).
V praxi je samozřejmě zcela běžné, že hráči umí spíše zlomek pravidel, především pravidla spojená přímo s jejich postavami, a asi ani nemám ambice hráče s kterými hraju nutit, aby se pravidla naučili. Snahu by ale měli mít a nesouhlasím s tím, že neznalost pravidel u hráčů by měla být brána jako běžná a široce akceptovaná.
- Úplně na závěr bych rád, aby byli hráči ochotní poskytovat GM a případně i hráčům ostatním nějakou věcnou kritiku, pokud jsou dotázáni. Kritika „Byla to sranda“ sice potěší, ale neposkytuje žádný prostor ke zlepšení. Chci-li se dlouhodobě zlepšovat, je pro mě důležitá zpětná vazba, protože jinak to taky může vypadat tak, že já si sice budu myslet, že se zlepšuju, ale jen v sobě budu utvrzovat zlozvyky a nevhodné praktiky.
(Jednotlivé body nejsou v žádném jasném žebříčku priorit. Vše je koncipováno jako ideál, ke kterému by se měl každý hráč snažit dle mého dospět, byť ho nemusí nezbytně dosáhnout, abych s ním chtěl hrát. Tj. nevadí, když toho ještě nedosáhl, ale měl by se o to přinejmenším snažit. Jen některé věci (a snad to bude z kontextu patrné) považuji za klíčové)