Přemýšlel jsem nad tím, jak tuhle Argonantus psal, že poslední drak vyhynul někdy ve 13. století. A říkal jsem si... co kdyby... co kdyby draci nebyli jen nějaké relikty z druhohor, co se "možná" potloukali někde po zemi, ale skutečně měli všechny ty úžasné vlastnosti, které se jim přisuzují - tu záludnou inteligenci a magické schopnosti?
Pokud tedy přijeme tato východiska, ptejme se dále, opravdu by takoví velice chytří a úžasně magicky nadaní draci prostě jen podlehli lidské expanzi a vyhnuli? A nebo, třeba možná, by se jenom adaptovali na měnící se prostředí. Co když na sebe jednoduše přijali lidskou podobou a začali lidskou společnost tak říkajíc "rozkládat zevnitř". Co následuje po 13. století? Počátky renesance, tedy zejména intelektuální a ideologická změna? Namířená proti komu? Co se začalo nevyhnutelně rozkládat s nástupem renesance? Církev. A s čím se často spojuje drak - s ďáblem... Zajímavé ne?
A pojďme v této úvaze "co kdyby" ještě trochu dál... Draci se tak trochu vytrácejí z přímého povědomí, snad aby je nikdo s náhlými změnami ve společnosti nespojoval. Ale pak, později nastává jejch pravá renesance. Dnes zavadíte o draka doslova na každém kroku. Dračí mem je nadmíru úspěšný. Že by příprava na návrat draků v jejich pravé podobně? Kdo ví. Žijí draci mezi námi? Kdo ví. Když však přistoupíme jen na chvíli na úvahu "co kdyby", vyvstanou nám zajímavé scénáře... třeba pro fantasy RPG hru v moderním světě a nebo možná i na trochu znepokojivější scénáře. :o)