Wraiths - ne, ale tím jak opravdoví mistři používají věci, tak tyto věci "nasáknou" jejich aurou, nebo duší, chceš-li. A pokud někdo takový zemře se zbraní v ruce, navíc v boji, tak je dost pravděpodobné, že se jeho duše nebo alespoň její otisk dostane do té zbraně, pokud je dostatečně kvalitně zpracována - což asi bude.
A ve hře nedávám bonusy, místo toho eliminuju postihy - takže odhodlaný člověk může bojovat déle, protože necítí zranění, nebo překoná strach, nebo bojuje naplno proti více protivníkům ... a tak dál. čímž mi čísla nepřerůstají přes hlavu, ačkoliv stále dávají bonusy (no, teď podle nového systému už to bude zase trochu jiné, tam se už vysokých čísel neobávám)
Jinak souhlasím se Sirienem, že pokud je magičnost věcí vyjadřována primárně číslem, tak je to vyhozený potenciál magie ve hře - zvláště když se tento bonus dá získat i jinak. A naprosto přesně to vyjadřuje Alnagův úvod "Je libo magický meč?"
Když před své hráče položíš tři magické zbraně, jedna bude mít +1, další +3 a poslední +5, jak bude ta situace vypadat? Poperou se o ně, nebo si je rozdělí a ten co dostane +1 bude mít kyselý výraz vyjadřující "Proč já mám ten nejhorší šmejd?"
Ve hře kterou jsem popisoval to vypadalo tak, že válečník dal ruce proyč, protože s magií nechtěl mít nic společného, a rytíř se zabijákem si nebyli moc jisti, jestli takovou zn můžou jen tak vzít a používat, aby je náhodou neovládla touha zabíjet nebo něco takového - však víte, komu magické zbraně patřívají a co se o nich povídá, ne? Ale nakonec si ji tedy vzali, protože až příště budou bojovat s duchy, tak na ně budou mít co použít. Stejně jako na čaroděje. Ale mlátit
takovou zbraní skřety? Si upad´, ne?