Argonantus - jojo, taky jsem to rozpracovával. Ono je zajímavé, že třeba i dneska existují lidé, co opravují panenky, jak staré kusy, tak nové ze supermarketů. Předmět nemusí být jako artefakt vroben, ale může se jím snadno stát.
Rytíř - já jsem množství magických zbraní neomezoval, ale nikdo nenosil více než jednu (nebo jeden magický předmět vůbec), zvlášť v případě, že byl "samonabíjecí" - protože takový předmět se pokoušel nabít při první příležitosti, třeba při spánku majitele, a probudit se ráno kvůli tomu unavený není vždy moc fajn. Víc takových předmětů mohlo znamenat, že dotyčný jeden den bude king a druhý den se nedokáže postavit - a kupodivu to nikdo nechtěl moc riskovat.
Stejně tak připoutávání zbraní za zkušenosti (což odpovídá nějaké té odbornosti) nebylo jen tak, i když se jednalo o dost malé částky (jedna zkušenost na každý pokus, jedno jak úspěšný, a postavy měly zkušeností přes tisíc)
Andtom - nepopírám, že trojzubce můžou existovat. Ale když jsem dal hráčům volnost ve výběru zbraní, tak si ho nikdo ze stovky hráčů nevzal. Stejně jako si nikdo nevzal píku.
K té píce - jak jsem uvedl, je to zbraň pro pěchotu, vyráběná hormadně. Jeden pikenýr je na houby, jak proti jezdci, tak proti pěšákovi. Nicko tedy nebude vyrábět magickou píku, protože to nemá smysl - aby se nějak projevila výhoda, musel by jí mít každý pikenýr v oddílu, a vzhledem k tomu, že jejich úkolem je stát a držet jízdu zpátky, tak jsou to zbytečné náklady.
To ovšem nevylučuje, že si pikenýr ze své píky udělá artefakt (v níže popsaném pojetí) - prostě to bude "jeho" píka, na kterou nedá dopustit. Herní efekt bude podobný jako by to byl magický předmět, tedy bude mít v boji rezervy, pokud použije tuto zbraň - ale žádný dobrodruh to nikdy neudělal a dokud píka nebude mít výhodná čísla, tak to ani neudělá, protože píka je pro dobrodruhy prostě na houby.
Aktivace není záležitost mechaniky (ve smyslu mchanické aktivace), ale duševní - když ti zbraň z pochvy vypadne, nebo jí vytáhne někdo jiný, tak se "neaktivuje". I když v případě atrefatků s vlastní vůli se může stát i tohle (a pak dojde k situacím, kdy meč říká "Zabij ho, a budu ti sloužit, spolu dobudeme slavná vítězství ..." a majitel je zabit svou vlastní zbraní. Důležité je to "zabit", protože pokud by žil, musí nový vlastník překonávat vazbu předmětu na předchozího majitele a to je velmi těžké i pro čaroděje. Takže pokud magický předmět měnil majitele, pak se u toho téměř vždy zabíjelo. Magické předměty se prostě nekradou.
Tohle všechno samo o sobě dost omezovalo mnoho věcí okolo magických předmětů, třeba různé "talismany pro štěstí" si nikdo od zabitých protivníků nebral, protože prostě nevěděl, jestli ho náhodou majitel nebude ovlivňovat po smrti skrz ten předmět. Kostely, chrámy a katedrály měly velký význam, když se tě někdo snažil zabít na dálku, a stejně tak mělo smysl zabednit okna a dveře, když venku procházelo "neznámé nebezpečí" - stěny jsou dělané proto, aby se jimi nedalo procházet, takže jsou hůře prostupné i magicky. Samotné vědomí, že jsi zapomněl zamknout, velmi snižuje neprostupnost jakýchkoliv dvěří, i když si je duchové stejně neotvírají.
Mám dojem, že magie se dá udělat v jakémkoliv systému mnohem zajímavější než jen nějaké "+4 na boj" nebo "světlo 3x denně". A bude zároveň tajemná a nepochopitelná, a přitom se bude držet jasných pravidel.