9. února 2009, NYc
Dneska jsem se probral s kocovinou v dost divný náladě. Volal jsem Tommymu a blil sem na něj nějaký nesmysly a stížnosti na Yvonne. Je pravda, že mě místy štve že by mi mohla věnovat víc pozornsoti, ale je to dětinský, jsme dospělý. Tohle byl nesmysl.
Tommy pak dokonce ještě zavolal Sáru, tak jsme se rovnou děsně pohádali, byl z toho ještě průšvih u ochranky, vysvětlovat jim, že jsme se jen vsázeli o nesmysly při hraní pockeru (ve třech) byl dost záběr. Děsí mě, že to sežrali, na co taková ochranka vůbec je?

13. března 2009, NYc (32 dní po posledním zápisu)

Noc z 10. na 11 února 2009 Ten den jsme byli na nějaké party v jednom baru, Sára tam vzala Tommyho aby ho představila Yvonne, chtěl jí potkat, děsně jsem na něj žárlil.
Sára a Tommy chtěli pak odejít, my chtěli pokračovat dál na mejdan v jednom domě. Yvonne Sáře sehnala nějakýho cool chlápka, nejspíš modela, trochu prostoduchej, ale Sáru očividně okouzlil.
Pak si pamatuju velký dům, alkohol, hudbu, nějaké drogy, matně sex. Pak až chvíli nad ránem, Sáru sbírající se u vířivky, Tommyho jak nás dopáleně hází do auta a veze k Sáře.

Poté co jsme přijeli se stala jedna dost děsivá věc. Najednou jsem začal děsivě rychle regenerovat všechna zranění, která mi způsobil ten šílenec ve skladišti. Trhaly se mi staré rány, vypadávaly z nich kovové výztuhy kostí, dráty, vyplival jsem šrouby z čelisti, všude byla krev. Věděl jsem, že to nějak souvisí s Yvonne a byl jsem jí za to vděčný. Zpětně s čistou hlavnou musím říct, že to je vlastně jedno z pozitiv, které nám setkání s Yvonne přineslo: doktoři nevěděli, jak dobře se uzdravím, moje pravé rameno už dost odepsali, s žebry a plícemi to také nebylo slavné. Na konci tohodle jsem byl jako nový. Doslova. Včetně toho, že mi narostly nové zuby místo těch s plombou.

11. února 2009, plynule po předchozím Sáru s Tommym to dost vyděsilo. Rozhodli se mě odvézt k Nathanovi, což jsem odmítal, nechtěl jsem se vzdálit od božské Yvonne. Násilím mě donutili sednout si do auta, pravda, že se také nechovali moc rozumně, napůl mě přesvědčovat, ať si tam sednu dobrovolně a když spolupracuju, tak mě nechat zaslechnout, jak se spolu baví o tom, že mě chce Tommy hodit spoutaného do kufru. Na druhou stranu se jim moc nedivím. Skončilo to tím, že mě Tommy připoutal k madlu ve dveřích.
Na půlce cesty mě na dálnici napadlo, že když se vybouráme, tak se vrátím do New Yorku. Napadlo mě to ve chvíli, kdy se Tommy zmínil o Yvonne jako o couře nebo tak něco. Několikrát jsem ho kopl do hlavy, Tommy nezvládl řízení a skutečně jsme se vybourali.
Nebyl to až tak dobrý nápad. Sice se nám nic nestalo, ale najednou byli všude okolo lidé a my tam měli auto, ve kterém jsme podnikali nějaké akce, policie byla na cestěm, lidi fotili telefonama, Sára pobíhala okolo a snažila se do mě zarazit injekci morphia zatímco hystericky ječela, že jsem šílenec a vůbec dost blbá situace.
Naštěstí jsem dostal záchvat momentálního racionálního myšlení, s Tommym jsme Sáru zpracovali, auto jsme zapálili, šlohli jsme jiný, to jsme také zapálili, šlohli další, to někde nechali a pak dojeli tím čtvrtým za Nathanem aniž bysme za sebou nechali větší stopu než bylo nevyhnutelně nutný.