Večer jsem si nicméně tuhle příčetnost zplatil. Šlohnul jsem Sáře telefon a zavolal Yvonne, řekl jí přesně kde jsem a ať si pro mě přijede. Řekla, že se staví za tři dny, a že mám do té doby udržet ostatní na místě. Tommyho pak mám dostat ven, aby ho mohli nějak rozumně zneškodnit.

Hrabalo mi to v hlavě, těšil jsem se až Yvonne přijede, ale zároveň jsem se podvědomně snažil na to upozornit. Došlo mi to až později, ale nechával jsem nějaké náznaky. Jeden nebo dva dost silné. Jenže Tommy prostě neni na slovní hrátky.

11. - 14. února 2009, Connecticut Nathan byl naším příjezdem zděšenej. Hned potom co nás uviděl málem dostal hyster, pak se ovládl a odešel pryč. Sára říkala že ho našla venku ve sněhu, bez trička, jak se z něj vzteky odpařuje dopadající sníh.
Říkal že nás nechá chvíli o samotě, nás, teď psychicky aktivní, ať už tím myslel cokoliv, a my se hned spustíme s něčím takhle zrůdným. Se Sárou probíral co se dělo. Prohlásil že Yvonne patří k druhu, který nemá v tomto světě co dělat. Něco jako upíři nebo tak.
Dokonce nabral do injekce Sářinu krev a vstříknul jí sám sobě. Nejspíš z toho dostal nějaké informace, ale další dva dny ležel v horečkách mimo, s nočními můrami, které doslova otřásaly domem, cokoliv kovového mělo místy tendence různě poletovat.

14. února 2009, Conecticut Ten den večer přišla Yvonne se svými "kamarády". Zkusil jsem dostat Tommyho ven, ale jeho vojenské a mafiánské instinkty mu v tom zabránily. Pak se strhla přestřelka. Nejdřív to bylo mezi námi v domě a jimi venku, potom vtrhli dovnitř. Byla to hrozná řež.
Jednoho z Yvonniných kamarádů zabil Nathan. Prostě ho usmažil elektrickým výbojem, naprosto neuvěřitelný, bylo to jakoby udeřil blesk. Včetně hromu. Byl jsem těsně u toho, další týden jsem skoro neslyšel, prorvalo mi to bubínky. Druhého sestřelil Tommy. Yvonne utekla.

Ty dva týpci byli magoři. Snesli děsně zásahů, i když zdaleka ne tolik co ten maniak ve skladišti, byli dost silný. Taky zatraceně rychlí. Když jeden z nich vtrhl do domu, tak jsem ho viděl skoro rozmazaně, vůbec nechápu jak se Tommymu mohlo podařit ho trefit přímo mezi oči, musel střílet odhadem, nemohl ho tak dobře stihnout vidět. Tommy je se zbraněma fakt magor.

15. - 27. února 2009, Conecticut Dva týdny jsme strávili - nějak. Sára se dovolala nějakému Tommyho mafiánskému lékaři, co za námi přijel. Vysvětlili jsme mu to jako setkání s Rusáky. Dal dohromady Tommyho, mě sešil ušní bubínky (slyšet normálně jsem začal poměrně brzo, asi dozvuk té dřívější regenerace) a tak nějak vůbec nás poskládal do nějakého rozumného stavu. Když jsme se už na něco zmohli, tak jsme povětšinou pomáhali Nathanovi dát dohromady dům, který byl jak řešeto.

Docela brzo po tomhle incidentu jsem dostal děsivý absťák po Yvonne. Doslova. Fyzické abstinenční příznaky, jako po droze (ty duševní pominu). Bylo mi špatně, měl jsem migrény, zvracel jsem, neustále jsem byl unavenej. Nebyl jsem ani ve stavu myslet na to, že bych odešel.