16. března 2009, NYc
Našel jsem Yvonne. I když se snaží být nenápadná, září jak maják v oceánu.
Vlastně to byla svým způsobem zábava, i když teď jsem nejspíš trochu zlomyslnej. Po troše složitého rozvzpomínání se jsem dohledal jednu skupinku studentů, se kterou se Yvonne občas potkávala (nechápu proč se namáhá se mi "ztrácet", když se pak drží stejných lidí, buď se vůbec nestarala o to co dělám, nebo mě musí považovat za dalšího lacinýho vandráka fotícího zahejbající manželky, což mě poněkud uráží). S Tommym jsme je chtěli v neděli ráno navštívit, ale... no, nejlepší bude když to popíšu nejdřív z pohledu Sáry, která hlídala venku:

S Tommym vejdeme do asi třípatrového řadového domku na kraji města. Delší dobu se nic neděje. Pak se najednou rozrazí okno a z něj vyskočí typ ve spodnim prádle a za útěku na sebe namotává prostěradlo. Za nim další, v tričku a trenýrkách, který na sebe po dopadu zkouší rychle natáhnout kalhoty. Pak se otevře vedlejší okno a někdo z něj začne k sousedům na zahradu házet plné květináče. Pak se otevřou vchodové dveře, vyběhnou dva lidé, jeden nese dva počítače a další plné igelitky a všechno to hodí do kontejneru. Sáře to je divné, tak zavolá Tommymu, jestli je všechno ok, ten jí v klidu potvrdí, že samozřejmě ano.

Z našeho pohledu: Zvoníme a klepeme na dveře, nikdo neotvírá. Chvíli se na sebe díváme, pak pokrčim ramena, vytáhnu nářadíčko a odemknu. Vejdem do bytu, najdem spícího typa u běžící videohry, vezmem si něco z lednice a dem dál. Najednou někdo přijde, de do koupelny. Probudí se někdo další a de do kuchyně. S Tommym zachováme profesionální ledový klid, přestanem se hýbat a jen ho sledujem. Přijde k lednici, otevře, takže nás zakryje dveřma, něco si veme, zapne mikrovlnku. Podíváme se na sebe, jakože asi padáme, tak se protáhnem do zadního pokoje že to vemem oknem, ale mezi oknem a postelí je zahrabanej další spící typ a v rohu je skříň plná rostoucí trávy... jak se tak (za ne až tak profesionální gestikulace) rozhodujem, jak toho tpa překročit, tak se otevřou dveře a vejde tam ten týpek z kuchyně a uvidí mě ve sportovnim oblečení a Tommyho typicky v obleku.
Chvíli na sebe všichni zaraženě koukáme a mě najednou nenapadlo nic lepšího než zvednout nejbližší CDčko a prohlásit: "Dobrý den, tohle je vaše? Jsme od IFPA a..." Dál jsem se dostat nestihl, týpek zmizel ze dveří a takovou smršť vyhazování elektroniky, kytiček, smažení CDček v mikrovlnce, splachování kdečeho do záchodu a radši ani nevím co ještě jsem už fakt dlouho neviděl.

Každopádně, týpka jsme sebrali, zavřeli do garáže, předvedli na něm naprosto nerealistickou, ale krásně dramatickou a od poctivého vysokoškolského hltače filmů a seriálů očekávanou variaci výslechu zlými agenty FBI (možná jsme to trochu přehnali, nakonec jsem si neodpustil ani tu lampičku do obličeje...) a pak ho vykopli zpátky na ulici s ujištěním, že má hrozné štěstí, že ho nezavřeme na doživotí a nějakou krycí storkou o hledaných teroristech (nebo tak něčem).

No, abych to shrnul - Yvonne dál kalí ve městě, jen změnila bary. Dneska by snad měla být v jednom který je snad i docela použitelný