noc na 17. března 2009, NYc
KONEČNĚ se nám něco podařilo udělat podle plánu A. Dobře, ne úplně podle plánu A, ale na 90%, minimálně 80% podle plánu A. Počkali jsme si na Yvonne, ale zdržela se mnohem déle, než jsme čekali, a odcházela se skupinou lidí. Museli jsme ji sledovat přes celou čtvrť, než se oddělila na dost vhodném místě. S Tommym jsme si ji ochytli ve vedlejší uličce s nějakýma třema teenagerama, když se snažila někam dostat po požárním schodišti. Její výraz, když nás poznala, byl vtipnej k nezaplacení. Ta rvačka potom už tak moc ne, trochu jsme ji nadopovali olovem a pár pádnými předměty, než se nám ji podařilo narvat v bezvědomí do svěrací kazajky.
Teď je bezpečně ve sklepení New Yorské psychiatrické policejní kliniky a chvilku si tam počká. Cestou do cely stihla jednomu zřízenci rozervat krční tepnu, ale naštěstí to vypadá, že se za pár dnů vzpamatuje.

noc na 18. března 2009, NYc
Vyslíchali jsme Yvonne. Mám dojem, že věci už budou jen horší a horší. Pořád si dokáže vyvinout určitý vliv, i když ve své situaci ani zdaleka ne tak velký.
Přes den byla v hlubokém spánku a nebylo možné ji pořádně vzbudit. Chvíli po západu se probrala. Tommy zkoušel různé křížky a stříbra a jiné vtípky, nakonec zkusil česnek a v tu chvíli se mu už Yvonne, do té doby se tvářící, že je v bezvědomí, vysmála. Tommy ji řízl, tak jsme zjistili, že dokáže poměrně dobře regenerovat.
Chvíli tam probíhala nějaká maškaráda na téma výslech, až Yvonne v jednu chvíli málem protrhla tesákama Tommyho krční tepnu, uhnul tak tak. Tommymu ruply nervy a všechny čtyři řezáky jsme jí natvrdo vyrvali z čelisti. Dolní čelist to nevydržela a zlomila se. Všude byla krev, připadal jsem si jak středověký inkvizitor, jednou nebo dvakrát jsem zvracel. Yvonne pak nebyla ve stavu aby nám něco řekla. Něco jiného než zmatené výhrůžky. Zajímavé bylo, že jí ty upíří tesáky nedorostly. Sára si je vzala na rozbor.

noc na 19. března 2009, NYc
Yvonniny tesáky se přes den rozpadly. Nevíme, jestli kvůli dni, nebo kvůli tomu, že se mimo Yvonnino tělo nedokázaly udržet pohromadě. Yvonne nás brala o poznání vážnějc. Mluvila o tom, že nikomu nechtěla ublížit, že mi vlastně pomáhala vzpamatovat se z Cheiny smrti. Paradoxně v tom má pravdu. Po posledních dvou měsících, které pro mě byly delší než poslední rok, mi Cheina smrt přijde hrozně vzdálená.
Yvonne nám řekla o jakési upíří společnosti, nejspíš mluvila pravdu. Dokážu si živě představit, že New York s klidem skryje nějakých tisíc upírů, proč ne.

noc na 20. března 2009, NYc
Vzali jsme s Tommym Yvonne na výlet. Myslím, že jsme ani pořádně nevěděli, co zamýšlíme. Nebo aspoň já to nevěděl. Sára se toho odmítla zúčastnit. Bylo zajímavé, jak se u Yvonne změnil přístup, když si uvědomila, že je naše trpělivost u konce. Začala se omlouvat, zkoušela vyjednávat, ukecávat... aniž by používala svoje divné sebeprezentační schopnosti. V jednu chvíli prostě na zadním sedadle neseděla sebevědomá upírka, ale to, co je Yvonne nejspíš doopravdy - nedospělá holka, vyděšená z uvědomění,