techniku, abych měl porovnání. Kamery, noční kamery, termokamery... vypadá to tam brutálnějc, než ve sledovacim štábu CIA, všude dráty, stojany, fotoaparáty, počítače, PDA...

Za chvíli se tam vrátim, abych to všechno zapnul na automat a pudu spát. Někdy v půlce noci vstanu a převezmu si to. Jsem zvědavej, jak velký bude mezi těma fotkama rozdíl.

10. dubna 2009, NYc
Ráno. Hodinu po svítání jsem byl sbalenej a vypad jsem domů. Všechno jsem dal vyvolat, na chvíli si jdu lehnout. Tohle bude spousta práce.
Celý večer byl v té restauraci ruch, byla tam rezervace na celé prostory. Každý, kdo přišel, měl na sobě něco bílého - košili, oblek, rukavice nebo alespoň kapesník koukající z kapsy.

Podvečer. Udělal jsem rozbor běžných záznamů, zajímavé je, že upíři vyšli z baru a objevilo se to na termokamerách - měli teplotu okolí (teď už to samozřejmě neni moc vidět, ale předtím to bylo dost výrazné). Cestou po ulici ale velmi rychle nabyli běžné teploty. Zajímalo by mě, jestli to byl jeden z efektů té podivné vlastnosti, co je zabraňuje vyfotit, nebo zda skutečně dokáží zvýšit teplotu svého těla.
Konstruktivní poznatek je i to, že se rozplývali všichni do jednoho, je to očividně jejich společná vlastnost. A slabina - tímhle způsobem je dokážu mnohem snáze identifikovat.

11. dubna 2009, NYc
Průser. Ty fotografie vyšly - perfektně. Samozřejmě, jsou tu určité rozdíly mezi těmi, co běžely automaticky, a těmi co jsem dělal osobně, ale zdaleka ne tak velké jak jsem předpokládal.
Mám 32 fotografií prokazatelných upírů. Třicet dva. Každá jedna z nich je rozsudek smrti. Samozřejmě - vzhledem ke způsobu vyvolání, který vyžadoval místy spíše uměleckou formu (dvojité expozice aj.) by byly nepoužitelné u soudu nebo pro jiné oficiální instituce, ale každý, kdo tuší, o co jde, je okamžitě pochopí.
Kromě nich mám fotky ještě asi tak padesáti lidí, kteří mi z profesní zkušenosti připadali jako někdo, kdo by mohl něco znamenat. Bude zajímavé zjišťovat, co jsou zač. (oboje viz přil. f. v obálce 2)
Tommy a Sára mi pogratulovali, ale moc nadšení nebyli. Teď už to pro naši věc není tak podstatný posun, možná někdy do budoucna. Oba chtěli, abych s tím nic nedělal - někam to zašil a nechal to tam hezky v trezoru. Myslím že je poslechnu, zatím stačí problémy, které už máme. Každou tu speciální fotku mám kromě přílohy u tohoto sešitu alespoň ve třech kopiích, to jsou tři místa, kam je dát.

Shodli jsme se, že je nutné proniknout hlouběji do struktur Šeré zóny, konečně identifikovat hlavní cíle.

Dodatek: Ty fotografie musím nějak přesměrovat. V případě že se mi něco stane - že mě někdo zabije, co si nalhávat - je musí někdo dostat. Zařídím nějaký způsob, jak v takovém případě dopravit alespoň jedny kopie Moebiovi.