15. května 2009, NYc
S Tommym jsme navštívili Yvonne. Její výraz, když jsme jí v tom klubu oslovili, byl k nezaplacení, asi si z toho udělám zvyk, jednou za rok jí skočit pozdravit, trochu pozlobit, chudinka.
Vypadala, že by nám v případě potřeby i pomohla, aby se nás konečně zbavila.

16. května 2009, NYc
Ozval se Moebius. Poslal nám na pomoc dvě další skupiny, sraz s nimi budeme mít pozítří. Tommy našel takové pěkné skladiště.

18. května 2009, NYc
Sešli jsme se s těmi dalšími buňkami.

Jedna skupina je dost militantní, vede jí Manny, týpek ze SWAT, k sobě má Seržanta (skutečně asi seržant, nejspíš Navy seal), Spark, takovou drsňačku, a Smithyho, tech-guye, hackera co se stará i o vybavení, rušičky a tak.

Druhá skupina je docela civilní, vede jí nějaký právník z LA (Doktor), ale zdálo se mi, že tam má značné slovo i takový postarší pastor (vtipně si říkal Shepherd). Hodně zapálený pro věc. Poslední jejich člen je takový hispánský týpek, Amon, trochu klidně násilnickej typ, asi jako Tommy.

Setkání bylo ze začátku trochu napjaté, první skupinka si nachystala prostředí ještě před naším příchodem (je jim ke cti, že skutečnost, že jsme jim to prokoukli, přijali s ledovým klidem), druhá přišla dost obezřetně po nás. Po chvíli ale zavládla docela příjemná atmosféra.
Moebius jim nastínil situaci jen letmo, tak jsme jim poměrně obsáhle popsali, jak se to celé má. Vytvořili jsme několik plánů, ze kterých bude potřeba si vybrat.
Můžeme si je sesbírat po jednom. Je to nejbezpečnější, každý úder si lze připravit, promyslet, provést na jistotu. Problém je, že po druhém nebo třetím úderu se zbytek stáhne, možná odletí ze země a zakope se někam hodně hluboko, což je dost nanic. Navíc to vyžaduje čas.
Druhá varianta je sejmout je všechny naráz, v jednom zátahu za jednu noc. Buď na nějakém jejich srazu, které ale moc nepořádají, nebo prostě postupně. To by ale vyžadovalo ohromnou synchronizaci, první údery by musely vyjít podle plánu, další by musely navázat na půlhodiny přesně, jedna chyba v průběhu by mohla sesypat zbytek. Šlo by se od nejjednodušších po nejobtížnější, kam by se pak zkoncentrovali všichni.
Třetí varianta byla kompromis, vzít je nadvakrát, v první vlně ty jednodušší, den na to zbytek. Má to přednosti a nedostatky obou předchozích, tak půl napůl.

Tak nebo tak jsme se shodli, že bude potřeba sehnat vybavení. Asi zajdu za Irskými přáteli a koupím od nich nějaké to zboží.