15 června 2009, NYc
Sešli jsme se na opuštěném dětském hřišti uprostřed sídliště probrat situaci. Vypadalo to, že to ostatní berou jako konec - Doktorova skupina, vzásadě i Mannyho skupina, Sára. Ale konec to nebude, ne dokud je poslední člen Šeré zóny naživu. Řekl jsem, že chci pokračovat, pozabíjet je všechny do posledního. Ostatní na mě koukali jako na šílence.
Až na Seržanta. Dlouho byl zticha, ale pak najednou přišel s dost šíleným plánem seskočit na Kubě z padáků poblíž cíle, naběhnout, pobít to tam, odplout lodí.
Dlouho jsme se o tom dohadovali, spíš hádali. Nakonec jsme je se Seržantem přesvědčili, že to je vzásadě proveditelné. Na Kubu doletět jako turisti, vybavení si propašovat lodí, vyzvednout si ho, obhlídnout terén, večer před odjezdem tam naběhnout, druhý den odletět zpátky jako další turisté co strávili příjemný týden na Kubě. Sára a Doktor z toho nebyli nadšení, ale vypadá to, že jsme je přesvědčili.

20. června 2009, NYc
Tommy s pár dalšími včera odletěli, já odlétám s pár dalšími za pár hodin, Sára a zbytek plují lodí se zbraněmi. Nechtěli jsme letět naráz, vypadalo by to divně. Různé cestovky, různé termíny, různé destinace. Když Sáru chytí na moři kontrola, tak je snad dokáže svými Jedi triky oblbnout.

21. června 2009, Kuba
Půjčili jsme si auta. Krásná stará americká klasika. Vyzvedli jsme si zbraně a Sářinu skupinu a vydali jsme se na výlet.

Nechápu, proč jsem si vzal tenhle deník s sebou, měl zůstat v New Yorku. Nechám ho pak ve schránce na hotelu. Zařídím, aby si ho někdo vyzvedl, kdybych se nevrátil. To, co tu píšu, musí zůstat v oběhu.

24. června 2009, Kuba
Obhlédli jsme tu základnu Šeré zóny. Google maps byly trochu neaktualizované. Vypadá to jako hacienda mezi kopci, uprostřed zapomenutého lesa u jezera poblíž pobřeží. Konečně jsem použil hračku, kterou jsem si přede dvěma lety koupil - vrtulníček na dálkové ovládání, který jsem si upravil pro sledovací zařízení. Se Smithym jsme si chvíli hráli jak malé děti.

Stěnou vymezený čtverec s několika plus mínus do čtverce uspořádanými budovami uprostřed, stálé hlídky.

28. června 2009, někde mezi Kubou a Floridou
Tohle píšu v letadle, zatímco se dívám na Mexický záliv pod sebou. Vedle mě spí asi šestnáctiletá holka, nejspíš utahaná z nějaké včerejší kalby. Stejně mám blok otočený tak, aby do něj nebylo vidět.
Šerá zóna skončila. Mám pocit, jako kdybych celé dny pracoval ve stísněných, páchnoucích kanálech a najednou jsem vyšel do krásného letního rána, ze zatuchliny na svěží vzduch, z kapání a skřípění do lehkého větru, ze tmy do jasného světla. Jakoby ze mě spadla ohromná váha.