Nemohl jsem za to, vtrhli jsme do místnosti, vedle mě najednou někdo byl, odpálil jsem mu hlavu brokovnicí dřív, než jsem si uvědomil, kdo to je.
Mannyho skupina se dostala do problémů na druhé straně. Prošli jsme přes nádvoří a vpadli obráncům do zad. Tommy to tam pročistil automatem, na chvíli zavládl klid. A Tommy pak vzal pistoli, prošel kolem a všechny, kteří se hýbali, střelil do hlavy. V tu chvíli jsem to vnímal jen jako zdržení, až teď si uvědomují, co se vlastně dělo a trochu mě uklidňuje, že tohle mi správné nepřijde.
Mannyho skupina pokračovala do další budovy, nás na nádvoří zastihla další přestřelka. Z budovy vyběhl druhý rus z té ochranky. Ignoroval, že se na něj střílí. Hodil jsem tam granát, ale jen ho to trochu odsunulo, střílelo se na něj, ale nic. Rozeběhl se k nám s mačetou v ruce, okolo něj pulzovalo nějaké divné pole, se Sárou jsme se pozdějc shodli, že nejspíš dokázal emitovat nějaké rázové vlny zvuku, které od něj odkláněly projektily. Tommy říkal, že když byl u něj, tak mu nějaký vysoký tón rval uši.
Jistě, vynechal jsem - Tommy mu vyběhl vstříc s nožem v ruce, Sára vykřikla, ať zahodí tu mačetu - a on to udělal. Tommy na něj naběhl, bodl ho do nohy, do břicha, přetočil si ho, podřízl mu hrdlo a probodl hrudník. Práce elitních jednotek se asi nezapomíná. Bylo to děsně rychlé, možná bych se divil proč to vnímám tak detailně, ale k tomu se ještě dostanu.
Když tenhle zemřel, ostatní jsme už postříleli docela rychle, zvlášť, když se k nám přidali pastor a Amon. Vydali jsme se do poslední budovy.

Byl tam divný klid. Šli jsme pomalu dopředu, v jednu chvíli se ale Amon otočil, srazil Sáru na stěnu a napálil to plamenometem přímo proti nám. Někdo nás stihl varovat, nebo jsme možná všichni uskočili instinktivně, už nevím.
Skončil jsem přímo pod ním, ostatní byli schovaní, málem mě usmažil, ale Manny na něj začal křičet rozkazy, Sára na něj zařvala ať stojí a Amon zaváhal a pastor mu vyšel vstříc. Mluvil na něj, uklidňoval ho. Amon se nakonec vzpamatoval, ale málem se zhroutil. Nakonec jsme pokračovali dál. Dostali jsme se do podzemních laboratoří, které jsme porůznu ničili. Za jedněmi dveřmi začínalo starší podzemí, nejspíš ještě sovětské z doby studené války. Celý odpor zkoncentrovali do jedné místnosti, začala tam hrozná řežba.

Naházeli jsme tam granáty, pak dýmovnice. Bylo proti nám možná i třicet lidí. Sára jim přikázala složit zbraně, a možná by to i udělali, ale někdo (Andrejevna nebo Vasiljev) jim přikázali to nedělat. Dalo nám to ale výhodu na začátek, mohli jsme projít dovnitř aniž by nás postříleli ve vchodu.
A pak se stalo něco divného, viděl jsem, zpomaleně, jak Sokolov vyskočil zpoza sloupu, proběhl místnost, ve skoku vystřelil. Viděl jsem kulky, jak pomalu letí místností půlkruhovou trajektorií a trefují Amona do hlavy. Pak ta vize zmizela, než jsem se vzpamatoval, Sokolov vystřelil a Amon padnul k zemi.
Vyděsilo mě to, nevěděl jsem co dělat. Pár vteřin na to se to stalo znovu, Sokolov se otočil zpoza sloupu, vystřelil, tři kulky se stočily kolem sebe a sestřelily Spark. Vystřelil jsem k tomu sloupu, ale nestihl jsem to.

Nevěděl jsem, co se děje. Pořádně si to pamatuji od chvíle, kdy už leželi všichni až na Sokolova mrtví na zemi. Sára jim přikázala zahodit zbraně a oni to udělali, Andrejevna je zkoušela přimět bojovat dál, ale