Uf, tady je zase nových věcí. Mě se o těchhle věcech píše blbě. Jen bych řekl, že pro mě to oddělování postavy od sebe moc nefunguje. Ať se snažím, jak se snažím, když vůbec jako hráč nerozumím tomu, proč se někdo chová tak, jak se chová, tak nedokážu Konstantina směřovat patřičným směrem.
Takže se pustím do divokých spekulací, je to jen názor, tak mě prosím nekamenujte:
Družina:
V podstatě ani nedokážu rozeznat, jestli je problém ve Svenově nebo Alnagově motivaci - jestli je Alnag unavený svou postavou, nebo se snaží hrát Svena tak "psychologicky", až ho to žene do slepé uličky. IMHO je pro mě se Svenem problém v jistém "Aisskocentrismu". Že se kolem Aiss točí víc věcí než kolem ostatních je jasné (a spravedlivé, viz. později) a myslím, že jsme si na to do jisté míry zvykli. Sethi holt do hry investuje nejvíc, vymýšlí postavy, příběhy, obrázky apod. ale my ostatní (za sebe mluvím určitě, ale myslím, že můžu zvednou i Jarikovu ruku) se pak občas trošku ztrácíme.
Souhlasím s tím, co říkal minule po hře Jarik - možná je moc fórků v moc vážných situacích. Osobně zkusím ubrat.
Aiss:
Zdá se mi, že když pak po několika hodina "aisskaření" nadhodí Almi nějakou tu zápletku pro Svena, tak Alnag trošku rezignuje - osobně mi to přijde jako takové trošku neupřímné vyvažování pokřivené váhy. Nicméně Aisska mi přijde jako postava OK, líbí se mi, jak ji Sethi hraje a baví mě. A že jí občas nerozumím? Učitelce ve škole jsem jako kluk taky vždycky nerozuměl, ale to patří k roli. U "spolužáka" by mi to ale vadilo...
Ghar:
Štve mě, že vůbec nerozumí Gahrovým pohnutkám a vidím v tom Jarikovu chybu. Sice ten G. příběh hezky prožívá a postavu nějak vyvíjí, ale IMHO pro ostatní zcela neprůhledně. Je sice fajn, když se někdo vnitřně mění, ale když nedokáže ostatním přiblížit PROČ, tak to u mě nefunguje.
Sven:
Mě se Svenovo trápení docela líbí. Teda nelíbí se mi Alnagovo trápení. Ale že nějaká postava ztrácí motivaci k životu a hledá vůbec důvod, proč nespáchat sebevraždu, to mi přijde dobrý. Když se někdo pohybuje na hranici mezi životem a smrtí, to je přece zápletka jako hrom. V minulé hře mi přišlo nádherný, jak Sven váhal na vzkříšením Aissky - to přece musela být pro všechny zúčastněné dost velká pecka, ne? Jen jsem nějak neviděl reakce, nicméně myslím si, že by /kdyby hra pokračovala dál/ zákonitě nějaké přišly. Myslím, že je to na ostatních, aby Svena trošku motivovali. Já se o to pokusil (přiznávám, že zcela neúspěšně, když mu Konstantin předal vůdcovství smečky). Možná je to úplně mimo, ale rád bych mu dopřál trochu romantiky. Všechny ženské, které se kolem něj mihly, z jeho života nějak vymizely a zrovna u jeho postavy je to škoda.
Almi:
Vadí mi nedotaženost spousty věcí. Možná bys nás měl dostávat pod větší tlak, možná náma víc manipulovat, nevím, ty techniky neznám. Ale třeba první polovina minulé hry mi přišla dost marná - někam jsme šli, objevilo se asi pět nových jmen, ale v podstatě nic jsme nevyřešili, nikdo nezmizel. Chápu, že máš "své" postavy rád, ale tady bych si vzal vzor třeba u Vampire Diaries, kde neváhají vybít i důležité postavy. Mě by nějaký menší Armageddon nevadil...
Gaerwyn:
Líbí se mi, jak si bezprostředně užívá věci okolo, nechává sebou bezelstně manipulovat Almim i jak se snaží obyčejně lidsky (sorry elfsky) pomáhat ostatním. Myslím, že každá družina potřebuje někoho (aspoň na povrchu) normálního, bez světabolu, angstu a chuti ovládnout přinejmenším jeden svět...
Konstantin:
Moje nemrtvá hyena má jen smečku, nikoho jiného. A přitom ji potřebuje, moc potřebuje, vlastně bez ní není schopná žít. Když se smečkovému zvířeti rozpadne tlupa, zemře žalem. Je schopen a ochoten pro smečku (to je víc než přátelé, je to i víc než rodina - pro něj je to biologický pojem jako plíce) udělat VŠECHNO. A to i když mu třeba někdo není sympatický - svoje játra taky nemám úplně rád, ale jsou mou součástí, tak si je nenechám vyříznout...
P.S.: Omlouvám se za pátek, ale když jste se neozvali do osmi, šel jsem spát, byl jsem děsně unavený.