Omlouvám se, ale příští týden ve čtvrtek 19/5 nebudu moct hrát. Nedomyslel jsem, že drtivou většinu týdne budu mimo Prahu. Má chyba, omlouvám se. Nabízím náhradní termín v následujícím týdnu, ať už v úterý 24/5 či čtvrtek 26/5.
Alnag píše:
Jinak obecně, jakkoliv mne boje baví, víc mne baví, když se hra posouvá ve směru hráčských cílů. A vždycky když bojujeme tak mám výčitky, co všechno jsme za tu dobu mohli příběhově stihnout. Na druhou stranu stále méně a méně rozumím objevujícím se NPC a tomu, "oč jde?", takže ani příběh už nedokážu nějak posouvat.
Současná linie jde přesně ve směru hráčských cílů dvou postav, přesně jak jste si přáli. Možná dokonce třech (byť třetí o tom dosud neví). Co se týče objevení se několika (třech, čtyřech?) NPC považuji za normální. Nebo chceš fakt hrát celou kampaň s těma co už znáš? To je pak skutečně jak mýdlová opera :(
Naopak musím vyzdvihnout Nerhinn, že dokázala svůj příběh brutálně prořezat tak, aby obsahoval jen to důležité, neboť jinak toho bylo na kampaň...
Píše:
noir píše:
šlo v podstatě o "random encounter", ne příběhotvornou věc
Souhlasím, vlastně tak nějak jsem to myslel. Chtěl bych, aby když vyhrajeme nebo prohrajeme, jsme tím nějak posunuli příběh.
Jakkoli je mi sympatický tenhle názor, nemůžu se s ním ztotožnit. Je to omezující. Jasně, DM (i hráči) by se o to měli snažit. Ale ne vždy to jde. Ne v případě, kdy postavy zabijou informační zdroj a pak se diví, že se v následující neorientují.
Myslím si, že hráč má taky svojí zodpovědnost za konání a hraní své postavy. A neměl by dovolit, aby jeho postava nad ním převzala vládu. Při hraní AA nechávám schválně maximum prostoru pro konání vašich postav. Schválím téměř cokoli, s čím přijdete, záleží mi na výsledku a zábavě, protože pak to baví i mně. Díky tomu mám i sám méně práce s přípravou a vším ostatním. Takže se nebojte diskutovat.
Zavření hladiny je fajn věc, ale nemám z toho pocit, že se to nebude v brzké době opakovat znovu a to mne mrzí. Proto můj tlak nad zamyšlením se nad cíli vašich postav. Pokud ho máte, je snadnější se orientovat i rozhodovat. Třeba z Konstantinova jednání ho prostě nevidím. A přítom se stačí někdy jen obyčejně zeptat. Jasně a přímo.
Kdo to kdy viděl, chovat se k fomorianské čarodějnici, v lokaci, "odkud se nikdo nikdy nevrátil" tak, jako byste vyslýchali řezníka Špejličku o pančování párků? A přitom pokus o dohodu z její strany tam byl. A když se minul účinkem, resp. setkal se navíc s výsměchem, ukázala, že fakt není mejdlo. Reakce na to byla zajímavá, nemůžu říct, že nebyla efektní. Nakolik však posunula příběh dál, to nevím. Spíš to něco vypovídá o družině.
Jste na prahu epicu, sázky se zvyšují, na stole je balík, uvědomte si to :-)
Omlouvám se za tu wall of text, dříve jsem neměl čas.