Jerson: Já se samozřejmě vždycky naprosto nehorázně těším na jakoukoliv zmínku o Gaerwyn. Na všech hrách, které mají co do činění s tvorbou nějaké postavy (tedy nejen RPG, ale třeba i... počítačoví Simíci) se mi nejvíc líbí, když postava začne žít svým vlastním životem, kdy nad ní ztratím tu absolutní moc - a tohle je přesně ono. Moje představa Gaerwyn byla asi docela odlišná od toho, jak ji vnímají ostatní. Ale líbí se mi to a asi ji tomu přizpůsobím.
(Na Fénixu je taková místnost - Jsem, jaký jsem. Je založená na tom, že se vždycky vyvěsí nějaký dotazník a lidi tam do místnosti na něj posílají odpovědi. Je na tom krásně vidět, jak se soustředí především na ten svůj a vůbec nečtou dotazníky těch druhých. Samozřejmě - tohle už je trochu extrém. Ale člověk imho prostě rád vidí někde sebe. Aby ho zaujaly cizí zápisky, musí být opravdu kvalitní.)
Jinak s Gaerwyn je trochu problém. Tahle hra přišla v období takového mého inspiračního sucha a já doteď nebyla s to, vymyslet jí nějakou zajímavou historii a motivaci. Doufala jsem, že v průběhu hry na něco přijdu, ale pořád ne a ne mi něco cvrnkout do čela. Od toho se pak odvíjí absence Gaerwyniných zápisků. Zkoušela jsem to, ale něco tomu chybělo... asi nějaký větší otisk osobnosti.