Loď duchů

„Vítr náhle ustal. Plachty nehybně visí na ráhnech, necítíte ani ten nejmenší závan větru. Pomalu se rozhlížíte co se děje. Od severu se k vám blíží mlhová stěna. Jen pouhý mžik oka vám stačí, aby jste věděli pravdu. Tohle nevytvořila ruka přírody. Podvědomě přikrčujete hlavy a chytáte se zábradlí. Mlha vás pohlcuje. Je jako čerstvá smetana, hustá a bílá. Přetéká a převaluje se všude po lodi a brání ve viditelnosti.
...cink, cink, cink...
Cinkání lodního zvonu vás vyděsí. Vždyť nikde v okolí nebyla jiná loď.
...cink, cink, cink...
Na pravoboku se rozjasňuje, že by konec mlhy? Ne, to co spatříte, vás mrazí. Ledový pot vám stéká po zádech. V mlze je přízračná loď. Tajemný škuner se k vám pomalu blíží.
...cink, cink, cink...
Jen zvuk zvonu a tlukot vašich srdcí. Už, už vidíte na palubu. Je plná, plná přízračných postav. Loď duchů. Prázdné pohledy na vás koukají srze čas, skrze hranice bytí a nebytí. Ruce na zbraních se potí, od úst stoupá pára. Na zádi přízračné lodi stojí její kapitán. Kdysi chlap jako hora, nyní jen přízrak. Slyšíte šepot. Tisíce hlasů vám šeptají do uší. Tisíce jazyků vám říkají svou pravdu. Vzdejte se smrtelníci – se smrti se nedá bojovat.
...cink, cink, cink...
Slova se vtírají, jsou sladká jako med a ledová jak severská kra. Vy však bojujete. Shazujete ze sebe přelud beznaděje a pozvedáte zbraně. Takhle ne!
...cink, cink, cink...
Šepot se mění ve smích a utichá. Vše zahaluje další závoj mlhy. Pomalu se rozhlížíte, připraveni bránit svou loď, své životy.
...cink, cink, cink...
Náhle tma. Stojí v mrazivé temnotě a zmocňuje se vás panika.
...cink, cink, cink...
A světlo. Stojíte na palubě své lodě a všude kolem vás jsou přízraky. Duše dávno mrtvých námořníků. Pomalu pozvedají zbraně a… Tma. Točíte se kolem a tápete. Co to je co za zvrhlou mysl si to s vámi hraje.
...cink, cink, cink...
Odnikud a odevšad. A opět světlo. Jsou tam a tentokrát útočí … „