ADnD Modřany - články

Hra - Ostrovní království

10.hra
Parta dobrodruhů postává u zábradlí a sleduje vzdalující se přístav. Po přístavním mole přecházejí desítky lidí i humanoidů dalších ras. Pohledem je vyprovází i několik zamračených floutků.
Sambuka míří do zapadajícího slunce, hluk Almgorthu pomalu tichne, šplouchání moře uklidňuje a loď provází skupinka hašteřících se racků.
Plavba do Harmasu bude trvat asi šest dnů. Starý námořník zvaný Krysa poradil Kolmanovi, jak nejlépe zahnat mořskou nemoc a tak si s Arrikem koupili pořádnou zásobu pálenky a Kolman se ji rozhodl zlikvidovat hned první večer. Po několika hodinách horlivé konzumace vydal obsah žaludku napospas rackům a upadl do dlouhého spánku ne nepodobnému bezvědomí.
Po první noci a pečlivém sledování si Arrik vytipoval několik podezřelých osob v hromadě spolucestujících. Čtyři cikáni sledovali všechny ostatní a zejména jejich zavazadla, ale hlavně jej zaujal muž v pěkné lovecké kazajce a podivím s klíckami a hromadou ptáčků, kteří občas odlétali a zase se vraceli.
Sinupret pozval muže v kazajce na pár hltů kořalky, ale jeho odstup to neprolomilo a ani Dayakovo vyzvídání u Korála, kapitána Mořské pany moc nových informací nepřineslo. Dobrodruzi nabyli neblahého dojmu, že s nimi plují vyslanci kutlu. Třetí den plavby loď zakotvila v malém rybářském přístavu pro čerstvou vodu a část družiny hbitě nakoupila zásoby pro budoucí cestu na Hrubou skálu.
Podezření na vyslance kultistů bylo námětem každodenních debat.
Další noc byl Dayak probuzen zvláštním zvukem, jež mu připomínal plácnutí plachty v poryvu větru, ale vítr tomu neodpovídal i Arrik měl podezření. Na přídi sambuky stál onen podivný lovec, držel v ruce jemně oranžově žhnoucí předmět a ukazoval s ním do tmy. Oba rozpoznali proti hvězdám vzdalující se siluetu lítače.
Podezření všech se ještě prohloubilo, nyní k tomu přibyla obava o vlastní životy a rozhodnutí, že neustále musí někdo nenápadně hlídat, aby jim v noci nepodřízli hrdla.
Následující den ještě začala plavbu komplikovat druhá loď, která se přiblížila a její osádka se začala domáhat výplaty peněz a všech cestujících ženského pohlaví. Obě lodi si vyměnili několik střel z kuše a pár seker. Kolman loď atakoval narychlo vyrobenou bombou z butylky oleje, ale druhou plachetnici se v houpání vln nepodařilo zasáhnout. Korál velmi obratně manévroval, naši parťáci úspěšné odsekli přehozené kotvičky na zahákování a nakonec Korálova Mořská pana piráty vymanévrovala a ujela do blížící se noci.
Dopoledne posledního dne na moři Korálova sambuka přistála v Harmasu, naši parťáci se rozloučili s Korálem a popřáli si mnoho úspěchů a brzké shledání. Nenápadně sledovali podivného lovce a jakmile navštívil jeden z přístavních domů, vyrazili na rychlou cestu na Hrubou skálu.
V noci měl Kolman opět velmi znepokojivou vizi, davy strašlivých démonů vyrazili svou temnou plání neznámo kam. Byli posíleni zvláštní magií, jejíž pulz projel celým ostrovem, jako záblesk světla temnou nocí. To pocítili všichni, když se s leknutím probudili.
Ač nenesli dobré zprávy na Hrubé skále je Gorka rád uvítal a několik večerů proklábosili nad získanými informacemi. Dokonce odkryli obavy ze msty kultistů. Zde se rozhodli vyrazit do hor a získat nějaké cennosti. Gorka, jakožto starý veterán mnoha výprav, měl řadu cenných rad, jak v pralese postupovat.
A pak již vyrazili, první dva dny po známé cestě a u prvního přítoku řeky postoupili víc do hor na severovýchod. Cestovali až do noci.
Při noční hlídce opět spatřili lítače, tentokrát se pohyboval nad hvozdem a letem kopíroval řeku.
Ráno vyrazili, Samir vytrvale prověřoval stopy a vedl družinu neznámým územím, k poledni objevili zašlý skřetí hraniční kámen se symblem ruky a pozdě odpoledne ještě jeden, který měl vložený oblázek ve velkém kameni, vše v sobě perfektně drželo.
Po další hodině překročili cestu, která je v těchto končinách velmi překvapila.
Vydali se ještě víc na východ podél cesty do hor. Před nimi se rozevřelo široké údolí a na jeho konci Arrik identifikoval činnost, která jasně dokazovala přítomnost dolu, ale se vší pravděpodobností v něm pracovali i obři.
Celou noc jej z dálky pozorovali.
Druhý den dopoledne do údolí po cestě sestupovala trojice skřetů.
Dál sledovali dění, po poledni od dolu vyrazil povoz s mezkem a sedm osob.
Naši dobrodruzi se přesunuli podél cesty a již je vyhlíželi.
Jednalo se o sedm skřetů. Rychle se rozmístili a nyní postupovali před skřetí dodávkou a Sinupret za ní.
Několik hodin se takhle posouvali, až vybrali vhodné údolíčko mezi kopci, již opět ve hvozdu.
Rozmístili se po obou stranách a čekali na povoz.
Skřeti sestoupili do údolíčka.
Kolman zaútočil na čelo skřetí dodávky vlastnoručně vyrobenou bombou. Hod se mu úplně nepovedl, ale i tak bomba dopadla před skřety a následně s hromovou ranou vybuchla.
Drtivá většina skřetů i našich družiníků byla výbuchem sražena k zemi.
V nastalém chaosu se strhla řež na meče.
Družinící systematicky likvidovali společným úsilím jednoho skřeta po druhém. Jejich velitel přiložil k ústům roh, ale zatroubit již nestihl, pod ranami se skácel k zemi.
Sinupret vyskočil z křoviska a proklál skřeta hlídajícího zadní voj. Nezabil ho hned, ale nakonec jej v boji jeden na jednoho přemohl.
Během pár okamžiků byla většina skřetů mrtvá, poslední skřet hlídající mezka a náklad utíkal do hvozdu, ale Kolman jej doběhl a nemilosrdně usmrtil.
I dobrodruzi byli ošklivě posekaní, ale gnómská mast z Almgorthu utišila nejhorší zranění.
Arrik rychle prohledal všechen náklad na povozu, šperhákem otevřel malou truhličku a všichni se zaradovali nad dvěma kopami surových drahých kamenů. Jednalo se o místní rubíny velmi dobré kvality.
Sinupret z opatrnosti prohlížel zabité skřety a všem ztuhli úsměvy.
Mrtvola velitele skřetí jednotky měla na krku všem dobře známý zlatý řetěz s přívěskem ve tvaru tří drápů.