17.hra

Do Zlaté konvice dorazil jako poslední Dayak a Kolman. Dayak vypadal jako vždycky, zato z Kolman byla vidět jen proužek obličeje s očima. Vše ostatní bylo zahaleno jižanským oblečením.

„Slušném vohoz, kámo,“ komentoval Arrik Kolmanu proměnu.

„Nová doba,“ odvětil suše Kolman.

Schůzka s Lavazarou ve Zlaté konvici se zprvu vyvíjel velmi pozvolna, nezdálo se, že by naši dobrodruzi vlastně chtěli něco prodávat, ale jak se stíny prodlužovaly, karafy s pitím vyprazdňovaly, tak se kola obchodu roztáčely rychleji a rychleji, až v soukromém salonku bylo hotové burzovní tržiště. Kopa předmětů změnila své majitele. Obchodovalo se společně i separátně. Pong nakonec odnášel Lavazařinu truhličku bohatší o 15 rubínů. Dobrodruzi uzavřeli obchody a objednávky na řadu předmětů, které jim doplní vybavení, či zlepší vyhlídky v budoucích bojích. Lavazara se tvářila velmi spokojeně a se svými dobrodruhy se loučila velmi něžně. Tu hluboký pohled do očí, tady pohlazení či letmí dotyk.

Obrovské kopí skřetího kapitána však Lavazara odmítla jako příliš horké zboží. Prý je jisté, že kultisti ho budou chtít získat za každou cenu.

Na kopí jim dala svitek, který umožní jeho ukrytí v astrálu. Tím odvrátili asi největší stávající hrozbu.

Po tomto obchodním řádění Lavazara s Pongem podnik opustila.

Samir pozval Sinupret, aby zde zůstali celou noc a hned neváhal objednat dvě lazebnice, jež jim budou dělat společnost celou noc.Sinupret si v hlavním sálu zahrál kostky s místními hosty. V dobré náladě prohrál snad 30 zlatých denárů!

Ostatní se přesunuli ke Zlatému chudákovi, kde chtěli v klidu popít, oslavit dobře prodané zboží a moc na sebe neupozorňovat. Všichni až na Zlatka, který večer pojal jako oslavu své velikosti a chrabrosti. Celý večer se předváděl a naparoval před celým podnikem, kupoval rundy celé hospodě a stal se nefalšovaným králem večera. Značně opilé osazenstvo mu provolávalo slávu a břišní tanečnice se předháněli, která mu vleze do postele. Když večer zakončoval břichomluveckou estrádou, celou ulicí se neslo skandování: „Zlatko, Zlatko, Zlatko...“

Ostatní se z toho drbali na hlavě. Místo opatrnosti takováhle estráda..

Jejich slova potvrdil podezřelý zvuk na střeše stodoly. Kolman s Dayakem ve stodole předstírali spánek. Do stodoly sešplhal maskovaný zloděj a po něčem pátral. Zkusili jej překvapit, ale lupič byl velmi bystrý a obratný. Po Dayakovi vypálil šipku z příruční kuše a hbitě zmizel na střeše a ve tmě.

Shodli se, že šel určitě po kopí.

Brzy ráno probudil Dayak Arrika pořádným džberem ledové vody, ať se trochu vzchopí frajírek vzdělanej a už je i ostatní postrkovali do stodoly, kde bylo na jednom trámu v krovu uložené zabalené kopí. Arrik přečetl svitek, kopí zmizelo do jiné sféry.

Dopoledne je navštívil Ibrahim. Tenhle skřetí veterán podsvětí si nebral žádné servítky a okamžitě jim vytknul jejich bláhovost a hloupost. Prý jim pomáhá jen z důvodu, že je to přání Lavazary. Ale opravdu necháme, proč tak významný předmět jakým drakovo kopí beze sporu je, přitáhli až do města a ještě se s ním promenádovali až se do tohoto podniku. A ani zde si nepočínají nijak nenápadně.

Nevěděli, co podniknout dál. Ale shodli se, že budou nadále škodit kultu a pokusí se v budoucnu dostat na kobylku samotnému Drakovi. S tím jim přislíbila pomoc i Lavazara. Nakonec se Kolman, Dayak a Arrik rozhodli, že navštíví přístavní chrám Černé bohyně a požádají o pomoc. Sinupret prohlásil, že s knězi už nechce mít nikdy nic společného a do kláštera nepáchne. Požádal Ibrahima o dočasný úkryt. Ten vybral skrýš v docích. Společnost mu tam bude dělat Zlatko, kterému se též do kláštera nechtělo.

Cestou do doků spletitými uličkami přeplněnými obchodníky, nosiči, námořníky i místní lůzou  potkali starou vědmu s jednou nohou dřevěnou. Seděla v jednom stinném zákoutí a slibovala věštění budoucnosti z ruky.

Sinupret neodolal, vhodil jí do zástěry zlatý denár a nastavil dlaň.

„Tvůj osud není dobrý. Vidím tu temná místa a mnoho nebezpečí. Osud ti je v patách,“ pronášela stařena skřípavým hlasem a dlouhý nehet na kostnatém prstu podobný spíš pařátu ryl do jeho dlaně.

Sinupret se jí vytrhl: „Pchej, táhni babo s těmahle žvástama!“

Zlatko se před ní postavil s hrdě vystrčenou hlavou. Hodil jí do klína pět zlatých denárů.

„Teď věšti mě, babo!“

Chvilku ryla zahnutým nehtem v Zlatkově dlani mlčky a ruku si pečlivě prohlížela.

Pak chraplavě vyplivla: „I tebe dožene osud a sežere!“