Nyní zápis vložené hry ze sleziny RPGF. Hráči hráli za záporňáky, za Dračí kult.

Zápis je trochu brutální. Na nezúčastněné čtenáře, bohužel není brán zřetel...

DRAČÍ KULT

Ruch přístavu pomalu tichl, ulicemi se valil dav námezdních dělníků, námořníků, dobrodruhů i pobudů. Přístavní lůza se probouzela na další dlouho noc.

V přístavním domku se postupně sešli: léčitel s nepřirozeně pokřivenou nohou, který se představil jako Bylinkáře, Lavander - odpadlý Heronský paladin, jehož tvář zdobila velká popálenina a jedno oko měl mléčně bílé, tvrďák a hromotluk Držka, který si libuje ve vyhrožování, vydírání a násilí, štíhlý Šipka, jež je příslušníkem vrahovského řemesla a Flek  z přístavní čtvrti, vykutálený mladý obchodník s omamnými látkami, mistr převleků a znalec místního podsvětí. Tyto všechny uvítal vážný muž v bílé říze s hlasem, jež mrazil. Sám sebe představil jako mistra Vogora.

Uvítal všechny pány a pochválil jejich snahu s jako splnili zkoušku a stali se právoplatnými členy jejich společenství, ale též zdůraznil, že jejich pán od nich očekává obětavou službu s velmi dobrými výsledky. A proto není důvod na nic čekat, je nutné obnovit pánovi zdroje a obchody, jasně všem ukázat, že podlou likvidací předchozího kruhu si sami všichni obyvatelé města zadělali na problémy a vy je potrestáte za tu troufalost!

Lavander s Držkou se vydali na návštěvu k vlivnému obchodníkovi s drahými látkami, jež odmítl platit výpalné. Bagizův výstavní dům v obchodnické čtvrti nebylo problém najít.

Lavander zaklepal na domovní dveře.

Starého majordoma bez problémů zmámil kouzlem a zjistil kdy kupec jezdí za milenkou. Každý čtvrtek jezdí za Rosanou do Domu růží. Dokonce starému pánovi neváhal popřát příjemné stáří a hodně zdraví.

Cestou zpět se o Lavanderův měšec příliš zajímal jeden kapsář, ale Držka mu kryl záda a kapsáři rychle a bolestivě vysvětlil, že si vybral špatnou oběť.

Šipka pátral po kopí, které prý přicestovalo až sem do velkého přístavu, ale pak se ztratilo kultu z dosahu. Nejvíce se obával, že se již dostalo do rukou černých kněží. Obhlédl přístavní chrám ze střechy sousedního domu pro případ nutné akce přímo v chrámu. Poté pátral v místních putykách zda někdo kopí viděl, či o něm slyšel.

Nakonec se na něj usmálo štěstí a v jedné nálevně se skutečně dopátral námořníka, který podezřelou věc viděl. Prý na lodi z Harmasu dva lidi přivezli podezřelou věc dlouhou snad osm metrů zamotanou v plachtovině. Měli ji přivázanou ke stěžni. Oba s ní zmizeli někam do kupecké čtvrti. Za toto odměnil námořníka a jeho kumpány jedním stříbrňákem, což, jak škodolibě sledovat, mezi nimi rozdmýchalo rvačku, komu bude stříbrňák patřit.

Vyptávání ho dovedlo až k zájezdnímu hostinci se šantánem „U Zlatého chudáka“ v lepší čtvrti. Tam prý velký holohlavý hromotluk a chlápek v jižanském oblečení s dlouhou věcí zmizeli.

To musel být jeden z těch, co byli před pár měsíci odměněni černými knězi za podlé zničení předchozího kruhu.

Mistr Vogor s Bylinkářem vymysleli ďábelský plán, jak si podmanit místní podsvětí. Bylinkář namíchá důmyslný lektvar, jímž pomalu otráví vybraný cíl a pak už mu jen, pokud bude spolupracovat, budou pravidelně podávat protijed. Flek navrhl jako ideální cíl přístavní gang Kykolků, kde stále šéfuje starý otec Kykolka, ale jeho synové jsou velmi ambiciózní a sami by chtěli šéfovat.

Vogor zavelel, že je na čase získat zde rozhodující nadvládu. Vyrazili do přístavní čtvrti. Flek šel sjednat schůzku s mladým Daronem Kykolkou do jeho hospody. Sice mu u dveří dělal problémy Fero, jež hlídal mejdan, který Daron pořádal. Ale nakonec se s Daronem sešel, předložil mu balíček kvalitních omamných bylin, jež ráno koupil a nasliboval, že když se druhý den sejdou s jeho šéfem, tak to budou schopni dodávat na pytle. Daron se tvářil povýšeně a z Fleka si hlavně utahoval, ale nakonec na schůzku kývnul a hned následným gestem nechal Fleka vyhodit na ulici.

Mistr Vogor z tohoto vývoje nebyl úplně potěšen a ještě více jej rozladilo, když zjistili, že je sledují Kykolkovi lidé. Flek se pokusil několika rychlými změnami uliček pronásledovatele setřást, což se mu nakonec vymklo z rukou a s Kykolkovými lidmi se takřka srazili na jednom rohu. Nato Vogor zavelel okamžitě se přesunout do hospody patřící soupeřícímu gangu a tam vyčkat, dokud se Kykolkové nestáhnou. Zle Flekovi vyčinil a velmi ledově ho varoval, že už by pana Vogora neměl nikdy zklamat.

Druhý den mistr Vogor začal obcházet malé církve a náboženství, kde je informoval, že se je řád Černé bohyně chystá v blízké době zlikvidovat, všechny malá náboženství. Touto vážně myšlenou lží zasel semínka pochyb a nenávisti.

Lavander odpočíval na krytém balkoně a bavil se odchytáváním racků pomocí kouzel, kterým pak následně vypíjel krev.

Flek jen tak pro pobavení a vytvoření rozruchu nakukal dětem z přístavu, aby házeli kameny na Celní úřad.

Bylinkář svůj rafinovaný jed rozmíchal v dobrém víně a nalil jej do vzácné karafy s tajným dnem. Běžnou část naplnil vínem nejlepší kvality. A vyrazili na schůzku s Daronem Kykolkou ve vyhlášené taverně. Vogor v bílém rouchu a Bylinkář vybrali dobrý stůl s pěkným výhledem na město. Lavander se usadil o kousek dál u dalšího, aby je kryl. Šipka se skryl na střeše protějšího domu. Držka v bordelu přes ulici si krátil čekání drsným šukáním místní kurvy. Flek vyčkával před podnikem a Darona i s gorilami uvedl ke stolu.

Kykolkové si objednali pití a Vogor rozvážně vedl jednání o dodávkách omamných bylin. Přitom si nechal nalévat víno od Bylinkáře do malého pohárku.

Nakonec Kykolkové neodolali a též chtěli ochutnat ten vytříbený nápoj, který upíjel mistr Vogor. Bylinkář obratně přepnul v hrdlu karafy nádoby a všem třem Kykolkům úslužně nalil otrávené víno. Všichni si přiťukli a i Kykolkové ocenili, jak kvalitní je to nápoj. Hovor plynul, načež Vogor pokynul Bylinkářovi a ten do malé sklenky nalil čirou tekutinu z flakónku a postavil jej před Darona. Všichni Kykolkové se zarazili a gorily již šahali po dýkách. Chvíli bylo zlověstné ticho.

„Otrávil jste mě?“ zalekl se Daron.

„Ale pane Darone, vždyť to ochutnejte.“ Pobídl poklidně Mistr Vogor Darona.

Ten přičichl k čiré tekutině a pak ji vypil.

„Je to voda,“ pronesl vesele, viditelně se mu ulevilo a jeho gorily se uvolnili. Bylinkář se spokojeně pousmál, jak rafinovaně dokonalý protijed namíchal.

Posléze se rozloučili s příslibem schůzky další týden.

Na čtvrteční večer si Lavander sehnal poskoka, což s jeho magickými schopnostmi nebyl problém někoho ošálit a společně s Držkou vyrazili skřípnout kupce Bagizu, jež měl tu drzost a odvahu, že přestal platit výpalné.

Poskok vyčkával na začátku úzké uličky a signalizoval jakmile se kočár objevil. Lavander s Držkou si vybrali pro přepad nebezpečný úsek, kde musel kočár ostře zatočit, aby se vyhnul vystupující zdi domu. Jakmile jel kočár uličkou, Držka se odlepil z tmavého koutu, kočár doběhl a vyskočil na zadní nápravu vedle kupcova strážného. Jakmile se jejich pohledy setkali, Držka se na něj nechutně zašklebil, na jedné ruce již měl nasazený brutální boxer s ostny a strážnému ihned uštědřil tvrdou ránu do obličeje.

Lavander vystoupil proti kočáru těsně před ošidnou zatáčkou a rychlým kouzlem zmámil kočího, jeho pohled se stále držel Lavandera, jak jej míjel, začal za ním otáčet hlavu.

Kočár s ohlušujícím rachotem narazil do vystouplé zdi. Držka v poslední chvíli seskočil a po pár kotoulech opět vyskočil na nohy. Do praskání dřeva se přidalo ržání raněných koní. Kočí odletěl z kozlíku až na zeď a bezvládně se sesul k zemi. Druhý otřesený strážný se snažil sebrat na nohy. Držka jej tvrdě srazil k zemi a během krátké doby mu ohroceným boxer totálně rozmlátil obličej, až jej ubil k smrti.

Lavander vytáhl meč a dvěma zkušenými údery usmrtil oba koně.

Kupec Bagiza se vydrápal z trosek kočáru. V první chvíli nechápal, co se děje. Lavander jej zkusil ovládnout psychickým kouzlem, ale nečekaně se minulo účinkem. Kupec začal vřískat, z krku si strhl amulet a po jeho rozlomení se vedle něj objevila modravá silueta přivolaného ducha-ochránce. Než mu však stihl dát povel, Lavander kupce ovládl dalším kouzlem a přikázal mu, aby duch zabil zlého kočího, který se pokusil pána zabít. Což se během okamžiku též stalo.

Poté ho požádal, aby ducha rozpustil, jelikož již je v bezpečný. Zmámený kupec Lavandera uposlechl. O to větší bylo jeho překvapení, když se vedle Lavandera postavil zakrvácený Držka a na kupce se začal zle šklebit.

Lavander kupcovi připomenul, že toto je poslední varování před jeho neblahým koncem a špičkou meče ukázal na nebožáka s totálně rozmláceným obličejem. Je na čase opět platit za ochranu našemu kultu, připomněl mu vesele. A poté oba zmizeli do tmy, šokovaného kupce nechali za svými zády.

Daron Kykolka je již druhý den zachmuřený, obě jeho gorily mají velké zdravotní potíže, původní nevolnost se rapidně zhoršila. Nejdřív Mulovi bylo jen špatně, ale posléze se přidali křeče a druhý den mu začala téct krev ze všech tělních otvorů včetně očí. Nakonec začal dávit vnitřnosti. Prosil Darona, aby ho zabil, doba, než skonal, byla neskutečně dlouhá. Daron se přitom neustále opíjel, ale potřeboval vědět, zda je jed skutečně smrtelný. Stejný nevratný osud potkal i jeho druhou gorilu, jen její agonie byla o den delší. Bylo jisté, že byli otráveni velmi rafinovaným a silným jedem.

Daron si vzpomněl na chvíli, kdy před pár dny popíjel v taverně s mužem v bílém rouchu a sám se tenkrát zalekl, zda byl otráven. Možná dostal protijed, napadlo ho. A jak dlouho bude působit? Při té myšlence jej zamrazilo a dokonce ho přešla chuť pít..

Po perném týdnu Vogorovi a jeho lidem zbývala poslední věc, kterou naplánoval. Je potřeba všem ukázat, kdo je tu novým pánem. Vogor vybral za cíl nepohodlnou rodinu z přístavní čtvrti, která odolávala Kykolkům a ostaním gangům a úspěšně se sama přiživovala na okolí. Bydleli blízko tržiště u slumu námezdních dělníků.

První byla na řadě hlava rodiny. V pravé poledne se na tržišti objevil kulhavý Bylinkář. Nenápadně se přitočil k otci rodiny. Ten byl zrovna v plné parádě a vyhrožoval místním stánkařům. Bylinkář nalil do hliněné misky, koupené u prvního prodavače, víno ze své čutory a nabídl mu hlt vína na zchlazení hrdla. Starý fotr s postavou přístavního ranaře misku vyprázdnil jedním hltem a začal opět řvát na stánkaře. Bylinkář se odklidil do stínu jednoho z domů a klidně sledoval další průběh. Po půl hodině vyřvávání a rozkopání několika stánku se starý ranař trochu uklidnil a začal se držet za břicho, jeho kroky začali být vratké. Po pár minutách se mu z koutku úst spustil pramínek krve.

Párkrát se nadechl a vyzvracel obrovský krvavý koláč. Padl na kolena a pak se rozplácl rovnou na břicho, během chvilky měl u úst velkou louži krve a pěny.

Několikrát zaškubal levou nohou a vypustil duši.

Dveře jejich domu musel otevřít někdo velmi zručný, sama si nevšimla, jak se ti muži dostali až k ní. Štíhlí muž v černém oděvu jí mířil malou kuší na hrudník a krátký meč v jeho druhé ruce byl přiložený ke krku klidně spícího nejmladšího syna.

Celou tu scénu ponuře osvětlovala jediná svíce v rukou vážného muže v bílém rouchu.

„Ona zemře jako druhá,“ pronesl jeho tichý ledový hlas.

Srdce se jí sevřelo, než stihla vykřiknout, hrot meče projel synkovi hrdlem, nestihl ani zakřičet.

Lavander vstoupil do domu za Vogorem a hned vešel do bočního pokoje. Spalo v něm asi osm dětí. Přistoupil k první matraci, přiložil ruku spícímu dítěti na ústa a zabořil meč do malého hrudníku.

Postoupil k další matraci. Jeho pohyby byli naprosto mechanické a tvář klidná bez jakéhokoliv výrazu.

Držka se na něj otočil a procedil skrz zuby: „Vraždit děti se mi hnusí!“

Flek stál ve dveřích a dýkou si čistil nehty, tvářil se naprosto nezúčastněně, když na něm spočinul Vogorův výmluvný pohled, postoupil do rohu místnosti, kde se krčil mladík, kterému sotva začnou rašit vousy. Srazil jej k zemi jílcem, šlápl mu na břichu a v okamžiku kdy se prohnul a vykřikl, mu zabořil dýku do hrdla.

Držka rychle usmrtil chlapa, jež se vynořil ze zadní místnosti.

Všichni se opět sešli ve velké ložnici, Držka chvíli koukal na podřízlou matku, pak vytáhl vlastní dýku. Mrtvé ženě rozpáral břicho a její střeva rozhodil po posteli.

„Tohle je Držkova polívka!“ procedil skrz zuby.

Ostatní přinesli několik mrtvých dětí a jejich krví napsali zlověstný vzkaz na stěnu pokoje pro ostatní gangy a případné vyšetřovatele.

Než bylo zburcováno okolí, byl dům prázdný, jen hromady ještě teplých mrtvol byly zlověstnou připomínkou nedávných okamžiků..