18.hra

Kolman, Dayak a Arrik se uchýlili do azylu v Přístavním chrámu. Kolman našel u starého kněze duchovní útěchu a  též získal několik cenných rad, jak se správně vyrovnat s démonem uvnitř sebe, případně jak jej ovládnout.

Na schůzce s představeným řádu a dalším starými knězi z rady kláštera probrali všechny možnosti jak postupovat dál a zatočit s dračím kultem a drakem.

Za nabídku přistoupit na víru v Ilmišah – Černou bohyni nabídl představený plnou podporu přístavního chrámu.

Všichni souhlasili a ještě tentýž večer podstoupili zasvěcovací rituál. Nyní byly jejich kroky pevně spojeny s Černou bohyní. Na oplátku věnovali klášteru vzácné kopí dračího kapitána pro boj z lítače, za který jim představený nabídl kopí použitelné některým z válečníků družiny posvěcené proti drakovi a též posvěcení přízní bohyně na jejich zbroje.

Samir, Sinupret a Zlatko se skryli v přístavu v doku vybraném Ibrahimem. Též jim sehnal velmi kvalitní luky. Ibrahim je mimochodem upozornil, že v jednom přístavním domku je jakási nespolupracující sebranka. Jakmile Ibrahim odešel, nudící se dobrodruzi hned vyrazili domek obhlídnout. Sinupret po střechách, Zlatko plánoval cestu přes plot na dvorek a Samir vše kryl z povzdálí.

Sinupret bez problémů vylezl na sousední dům a pak i na střechu přístavního domku. Již cestou kolem domku zahlédl dva muže diskutující v přízemí. V horním patře slyšel diskutovat další dva, ale v pokoji byla tma, nebo byl pokoj velmi dobře zatemněn.

Zlatko neobratně přeskočil plot a ani na dvorku se mu moc nedařilo se zorientovat. U dveří jej překvapil černoch hlídající zadní vchod. Než prchnul k plotu, kousnul jej černochův scimitar. U plotu se mu ještě pokusil ztratil, ale černoch jej i ve tmě zasáhl. To už musel zasáhnout i Sinupret a černocha znejistil vrženou sekerou. Sice jej netrefil, ale dal Zlatkovi chvilku času, aby se přehoupl přes plot a ztratil v davu.

Jakmile byli v bezpečí Sinupret Zlatkovi pěkně vyčinil za jeho naivitu, s jakou se pustil přes dvůr a ještě když zkoušel strážcovi oponovat bez vytasené zbraně.

Samir z povzdálí okukoval černocha, který vyběhl z dvora i chlapa v kupeckém hávu, který se objevil před hlavním vchodem. Chvíli slídili kolem baráku, ale nikam nevyrazili.

Radši se sám ztratil.

Druhý den po příjemné večeři ve zdech kláštera všichni přemýšleli jak získat nějaké informace o drakovi. Dayak nejen ukázal vzácný pohár z opuštěného chrámu, ale též dračí šupinu, kterou serval skřetímu kapitánovi. Společně naplánovali nakouknutí na draka skrze šupinu a křišťálovou kouli, kterou klášter disponuje. Jako adepta vybrali Arrika, který se s kultisty a drakovými pohůnky setkával minimálně. Představený s jedním zasloužilým bratrem je zavedli, dle svých slov, do magicky stíněné kobky, kde byl jen podivný paravan a dřevěný stojánek s velkou koulí překrytou černým sametem.

Všichni se shromáždili za paravanem, jen Arrik přistoupil před kouli a představený zpustil složité zaříkávání s šupinou v ruce. Jak dokončil formuli, ukročil za paravan a Arrik zůstal sám.

Obraz se rozjasnil a pak zčernal. Koukal do temné sluje, kde nebylo nic vidět. Po chvilce jeho oči přivykli a všiml si pruhů světla dopadajících na vyleštěnou podlahu. Soustředěním ovládl obraz a pomalu se přesunul ke světlu. Bylo to přírodní okno lemované skálou a tlustými kořeny ve stěně sluje. Vykoukl ven a viděl zalesněné údolí a několik zalesněných hor okolo. Vrátil se dovnitř a pohyboval obrazem do nitra sluje.

Dojel k rubínům na podlaze, byla jich kopa, obrovská hromada, několik vozů.

Vykřikl nadšením.

Jeho pohled byl přisátý k tomu nezměrnému bohatství.

Ostatní uslyšeli podivné zaskřípění, které se rozlehlo kobkou.

„Rychle!“ vykřikl kněz a už se řítil k Arrikovi.

Poslední co viděl bylo obrovské oko s kusem netvoří tlamy, které se sneslo přímo před jeho zrak a úder energie.

Kněz přehodil kouli sametem.

Dayak zachytil hroutícího se Arrika. Vypadal, že jej právě opustila duše, ale oba knězi společně jej magicky opět přivolali zpět.

Všichni si odechli, když opět otevřel oči.

Informace, které získal byli velmi cenné.

Nyní bylo potřeba dát partu dohromady.

Napsali přátelům v přístavu dopis. A pak se i setkali.

Dohoda byla rychlá, než vyrazí na poslední zkoušku života, navštíví ještě přístavní domek. Dayak však odmítl se tímto nicotným problém Zlatkovi pošramocené ješitnosti vůbec zaobírat a věnoval se meditacím.

V noci se rozmístili kolem domku a připravili akci.

Samir kryl akci. Sinupret se vydal na střechy a Zlatko s Arrikem chtěli vniknout do domu přes dvorek.

Než se však rozhoupali k akci, Kolman vykopl hlavní dveře. Samir s klením pelášil za ním, aby jej aspoň částečně kryl. Kolman prošel chodbou do kuchyně, kde ráznou hláškou uzemnil vyděšenou hospodyni, která připravovala večeři.

Otevřeli se zadní dveře a dovnitř nakoukl překvapený černoch.

Kolman jej prudkou hlavičkou odeslal zpět do dvěří.

Pustili se do šarvátky uvnitř kuchyně. V jednuchvíli jej Kolman zachytil natolik šikovně, že při odpoutání mu utrhl celý rukáv od kazajky. Nemohl si nevšimnou vypáleného cejchu na jeho předloktí.

Samir skočil do vyražených dveří. Vpravo uslyšel šouravý zvuk, jako tygr skočil do temného pokoje a srazil k zemi mužskou postavu.

Ta začala škemrat o život. Byl to hlas ustrašeného starce.

Na schodech z podkroví se objevil muž v kupeckém hávu. V jedné ruce si pohrával se zářivým talismanem. Prohodil na Kolmana pár slov a druhou rukou předvedl několik zvláštních pohybů. Kolman se zarazil v půlce kroku a kupcova slova se mu v hlavě rozeznívala stále zřetelněji.

„Zastav se bojovníku. Vyslyš moje slova. Já jsem ten, který ti ukáže cestu!“

Kolman se široce rozkročil. Pomalu přikývl a ostražitě začal sledovat chodbu od hlavních dveří a dveře na dvorek.