24.hra

Jakmile rozvrzaná sambuka přistála ve velkém přístavu, všichni parťáci vyrazili do Přístavního chrámu Ilmišah. Nebyli si již jisti svou bezpečností ve městě a jen za zdmi kláštera se cítili opravdu v bezpečí. Relaxace v zahradě byla tím nejlepším místem, kde chtěli zhojit rány.

Po dni odpočinku vyrazil Dayak k domu U Černé perly, aby navštívil přitažlivou kouzelnici Lavazaru a podělil se s ní o poznatky z poslední výpravy. Mimoto zmínil, že se s Kolmanem dostali až do samotného pekla.

Cestou zpět potkal skřeta, kterého již potkal v pralese. Byl to Ibrahimův zvěd Badag Uzder. Pamatoval si ho dobře, nejen že jim zachránil prdele před skřetími otrokáři, ale též spolu mnoho hodin rozmlouvali a za záchranu mu daroval magický elixír.

Rychle se pozdravili a dohodli oběd na další den U Zlatého chudáka.

U vína a dobré pečínky probrali věci posledních měsíců. Jedna věc byla jistá, Dračí kult řádí takřka všude. Zajímavé bylo, že Badag mu říká dráp. Dayak si užíval nabídku hospody plnými doušky a za chvíli se mu motal jazyk.

Z ničeho nic se nahnul k Badagovi, zalovil v záňadří a vytáhl velký hypnoticky zelený disk ve zlatém orámování.

Ačkoliv bylo šero, tak si byl Badag jist, že kouká na pravou dračí šupinu, a to ne na ledasjakou, byla zelená, musela patřit tomu zpropadenému místnímu drakovi.

Dayak se pochlubil, jak ji serval jednomu z hlavních pohůnků draka v džungli, byl vzteky bez sebe a doteď to neskousnul!

 Ještě popily a rozloučili se. Sotva se vypotáceli ven, ze stínu protějšího domu se odlepily dvě siluety mužů v kápi.

Badag se rozloučil a Dayak vyrazil k Přístavnímu chrámu. Pomalu se potácel noční ulicí, lidí přibývalo a i on se cítil povznesen. Jeho námořnická duše přístavy milovala, protože v přístavech byla zábava.

Badag za prvním rohem zachytil jednoho z žebráků, očí gildy.

„Sleduj toho velkého snědého plešatého námořníka, co se tváří jako jižan. Pokud by se cokoliv dělo, tak mi dej vědět, půjdu pomalu po hlavní cestě k šéfovi,“ vydal rozkaz bez očekávání odporu a z kapsy vylovil stříbrňák, který vtisknul do vrásčité ruky.

Otočil se a vesele vyrazil ulicí, bylo tu tolik pěkných podniků, proč si nedát ještě panáka na zahrádce, kmotr neuteče, nikdo ho už léta nehoní.

Dayak postupoval rušnou noční ulicí, alkohol příjemně hřál a rozmazával ostré hrany. Hudba a hluk hospod byly velmi lákavé, ale jeho z pralesa vycvičené reflexy fungovaly i v alkoholové mlze. Koutkem oka spatřil dva chlapy, kteří jej sledovali. Zastavili, když se zastavil u barda s dobrým rýmem. Zas vyrazili, když se posunul. Po chvíli si byl jist, že jdou po něm a dal jim rázně najevo, že o nich ví.

Postoupili k němu blíž a vyzývavě mu hleděli do očí. Jeden snědý s orlím nosem a druhý podsaditý pořez. Chvíli je zkoušel nalákat k sobě a dostat do konfliktu přímo na ulici plné svědků, ale byli opatrní.

Žebrák na nic nečekal, byl si jist, že tohle dobře nedopadne. Vyrazili zpět co nejrychleji najít toho skřetího cizince z jejich gildy.

Badag si vychutnával ostrou chuť jižanské kořalky, právě polykal další hlt, když mu do výhledu na ulici vběhl žebrák, kterého zaúkoloval. Vzhledem k chvatu, který ten staře vyvinul a k tomu, že byl tady, to nevěstilo nic dobrého.

Zahodil sklenku a jedním skokem přeskočil plůtek a během dvou kroků popadl žebráka za špinavou kápi.

„Pane, pane!“ hořekoval stařec a sotva popadal dech. „Pane, jdou po něm, jsou dva, určitě ho chtějí odkráglovat!

Badag si odplivl a bezděčně starce zalomcoval. To bude průser, napadlo ho jako první. Skoro zdáli slyšel starcův sípavý hlas: „Jde hospodskou ulicí, naposledy jsem je viděl před Beznohou bábou.“

Dayak se zastavil uprostřed rušné ulici, široce rozkročil, ramenem odrazil opilého námořníka ve vyšisované haleně, jež klopýtal cestou dolů do přístavu.

„Tak pojďte, hyeny, vyndám vám játra,“ procedil skrz zuby. Oba muži se zastavili dva metry od něj. Mlčky jej sledovali. Ruce pod plášti připravené na jílcích, ale na rušné ulici nevytasili. Lidi začali pomalu vyklízet prostor, když viděli tyto soky.

Ten s orlím nosem zašeptal: „Za tebou je ulička.“

Dayak se ohlédl na černou tlamu průchodu. Vycenil na oba chlápky zuby a vyrazil do temné uličky, jen si odhrnul plášť, aby měl zbraň při ruce. Věřil si.

Udělal deset kroků a rázně se otočil, bylo to právě v okamžiku, kdy oba útočníci stáli v uličce. Dayak tasil zbraň, útočníkům zavířili pláště.

Vzduch naplnil oslepující prach z rukou pořízka.

Dayak se rozkašlal, ale prášek jej naštěstí nepřipravil o zrak. Přesto nestihl útok orlího nosu. Chabě se pokusil odrazit scimitar holou rukou. Ostří meče mu projelo bolestivě bokem až musel stisknout zuby. Pěstí odrazil útočníka a vířením vlastním čepele držel dost daleko pořízka.

„To je všechno co umíte, krysy?“ cedil skrz zuby.

Na ulici pokřikovalo několik lidí, ale nikdo se neodvážil prodrat do uličky.

„Dej nám, co nám patří. Co patří našemu pánovi,“ pomalu tiše říkal orlí nos, dal si záležet na intonaci.

Dayak si byl jist, že tohle bude vabank. Zaútočil rychlým sekem na orlí nos, ten uhnul jako kočka, ale ne dost rychle, ostří jej kouslo do stehna. Ale pořez využil situace a sekl odkrytého Dayaka přes žebra.

Dayak se na soupeře zazubil: „Dokud stojím, je to moje.“

„Ne na dlouho,“ opáčil orlí nos.

Dayak se soustředil na orlí nos, čekal jeho výpad a to byla chyba.

Pořez vytáhl z kapsy podivný předmět ve tvaru pokřiveného drápu, zamumlal kraťoučké zaklínadlo a švihl drápem po Dayakovi.

Dayak koutkem oka zahlédl stín, který vyskočil od pořeza a než stihl cokoliv udělat, do krku se mu zaryly neviditelné tesáky, než zvedl ruce stín byl pryč.

Svět se začal kymácet, stíny se prodlužovali a zvuk byl více tlumený.

„Ne na dlouho,“ posměšně zašeptal orlí nos. Sklopil zbraň a v klidu vyrazil k Dayakovi, který se již musel opírat o stěnu.

V tu chvíli dorazil k uličce Badag, jeho zrak šeru přivykl jedním úderem srdce. Levou rukou srazil nejbližšího čumila a pravačkou zasadil zezadu brutální sek pořezovi na rameno. Do úderu dal všechnu sílu co byl schopen. Slyšel chřupnutí několika kostí. Pořez se bez hlesu skácel k zemi. Orlí nos se již skláněl nad bezvládným Dayakem a šátral mu pod pláštěm. Badak skočil jako tygr se scimitarem místo kopí.

Orlí nos mrštně uskočil. Byl velmi rozčílen.

Několikrát třeskly zbraně v rychlé výměně.

Řada lidí na ulici již volala stráže.

Badag předvedl fingovaný útok na břicho a hbitě zasáhl obráncovu ruku hrotem svého cenného scimitaru. Orlí nos couvl o několik kroků, rty měl pevně sevřené.

„Ještě se uvidíme,“ procedil tiše a rychlými kroky zmizel v temné uličce.

Badag na nic nečekal, popadl Dayaka a ač byl velmi těžký, zavěsil jej na rameno jako opilého kamaráda a vrhl se s ním do skupinku čumilů.

Razil si cestu rušnou ulicí jak nejrychleji to šlo, zatočil do Kozlí uličky a zapadl do prvního pajzlu. Dayaka strčil do rohu za dveře a sám si sedl vedle špinavého baru.

Ulicí se nesla trubka stráží, běhali venku snad hodinu., Dayak se sesul na stůl, ale na to Badag nehleděl. O další hodinu později objednal nosítka, jaké používají kupci a nechal Dayaka odnést do Přístavního chrámu. Zde se jej okamžitě chopila kněží bdící nad nočním provozem kláštera, Badaga  častovali přísnými pohledy, ale výtku neslyšel.

Venku potkal žebráka, který jej patrně následoval.

„Hlídej to tu líp než svojí dceru!“ procedil skrz zuby podrážděně, vrazil mu do ruky zlatý denár, až žebrák vyjekl bolestí.

Ani se neohlédl a vyrazil do horní města za šéfem.

Sezení u kmotra Ibrahima bylo velmi nepříjemné. Ale Badag nijak neskrýval svůj přehmat a podcenění situace. Měl svoji čest a též si neuměl představit, že by nejvyššímu kmotrovi lhal. Radši si mlčky vyslechl jeho běsnění.

Ibrahim zakončil nebezpečně tichým hlasem: „Dal jsem paní Lavazaře své slovo, že ji ochráním a to platí i pro ty její chytráky, ačkoliv dělají své bláznoviny. A ty Badagu z klanu Uzder mé slovo svou liknavostí neohrozíš a pokud ano, stihne tě velmi přísný trest!

Na chvíli se odmlčel.

„Nyní běž a dokaž, že jsi hoden pracovat samostatně a s plnou důvěrou. Pokud zklameš, ztratíš čest a naši důvěru, trest už pro tebe bude spíš vysvobození,“ dodal starý skřet takřka hovorovým tónem. Ale Badag velmi dobře cítil hrozbu, jež visí ve vzduchu.

Jen kývnul hlavou na srozuměnou a kvapem vyrazil k chrámu.

Usadil se v hostinci s opadající omítkou přímo proti Přístavnímu chrámu. Zburcoval všechny muže, kteří měli tento rajón na starosti a přísně jim vysvětlil úkoly. Jako hlavní spojku opět zvolil starého žebráka, již jednou se mu osvědčil.

Sám se skryl v pokoji v prvním patře, odkud viděl oknem přímo na schodiště a hlavní vchod do chrámu.

Uběhli tři dny, než jej žebrák informoval, že holohlavý heronský námořník opět vyrazil do města. Spěšně vyběhl a zastihl jej dva bloky od kláštera. Vyrazili spolu k Zlatému chudákovi.

Badag se mimoděk ujistil, že Dayak již nenese dračí šupinu. Dost si oddechl, když byla odpověď negativní.

V hospodě požádal  Dayak hostinské o skryté místo, ten se chvíli mračil, ale nakonec je usadil v chodbě u kuchyně na ošoupanou lavici. Tam v klidu popíjeli víno a řešili nejbližší akci.

Její plán Badaga skoro vyděsil.

Dayak se dohodl s černými knězi, že budou dělat volavky na pravděpodobnou buňku kultistů ve starých docích. Akci zakončí zásah stráže, kdy seberou všechny na místě a odvlečou je do kláštera.

To byl strašný plán.

Badag šel pro svolení ke kmotrovi. Jaké bylo jeho překvapení, když ten bez velkých otázek souhlasil!

Vybrali starou polorozpadlou hospodu v docích, kde se scházela největší lůza. Dle informátorů, se tam podezřelé osoby občas scházeli. Tam se pokusí kontaktovat kultisty a zdržet je až do zásahu, na znamení startu akce Dayakovi spadne pití ze stolu. Dokonce jim kněží na předloktí vyznačili kultistický cejch. Badag to nesl velmi nelibě, ale odporovat si nedovolil.

Ve svých cestovních šatech vyrazili do starých doků. Hospoda vypadala přímo zoufale. Byla přímo na nábřeží. Mola zde byla částečně rozpadlá a chatrná. Tak tady se vykládá jen nejhorší kontraband, napadlo Dayaka. Ve vodě plavalo harampádí a různý bordel.

„Jednou tě naučím plavat,“ pronesl z ničeho nic Dayak zvesela, když viděl Badagův pohled na vodu plný odporu.

„Pro lidského boha, jenom to ne,“ znechuceně utrousil skřet.

Hospoda smrděla zkaženým pivem a chcankama.

Hospodský si je nejdříve prohlížel s podezřením. Ale denáry na pultu jej obměkčili, půl denáru na solený ryby a dva za soukromí. Znal tuhle chátru, co se ráda schovává.

Šoupnul je na dvůr pod stříšku na rozvrzané lavice k flekatému stolu.

U vedlejšího stolu skupinka námořníků mocně nasávala pivo nevalné kvality a lacinou kořalku.

Na dotaz, co že tu pohledávají, hospodskému sdělili, že přijeli od pralesa, aby tu vyřídili nějaké kšefty.

Sotva se setmělo, dvůr byl plný, u dalšího stolu seděli dva muži, kteří popíjeli zatím velmi střídmě.

Zato námořníci se dostali do varu a začali oba parťáky provokovat. Neuplynulo mnoho času a nejdrzejší stál u jejich stolu. Táhla z něj kořalka a v kalných očích měl rudé žilky.

Dayak jeho urážky již nevydržel, postavil se, odstrčil jej, ať táhne ke svým a neotravuje. Námořník naboural do vedlejšího stolu, tam vrávoravě nabral rovnováhu. Ostatní jej začali hecovat.

Vyrazil na Dayaka, ale ten byl připraven. Skvěle mířeným hákem na bradu námořníka poslal k zemi. Z již tak chabého chrupu mu vypadly dva zuby.

Chvilku bylo hrobové ticho.

Pak se objevil hospodský a na námořníka chrstnul vědro vody. Ten se začal mátožně sbírat. Ostatní mu pomohli a usadili jej mezi sebe. To námořníky uklidnilo.

Další hodinu se nic nedělo. Už vypadala akce jako ztracená, když si k nim přisedl jeden z dvojice mužů, co přišli večer.

„Jsem Andul Jenzen z Harmasu, slyšel jsem, že jste přijeli z daleka, řešit své obchodní aktivity.“

Dayak odpověděl s rozvahou a během chvilky vedli seriózní hovor. Dayak označil jejich cestu za misi s cílem udělat něco se stávajícími nelibými pořádky v království. Jen tak mimoděk si vytáhl rukáv, aby se podrbal na svědícím cejchu.

Jenzen si toho samozřejmě všiml a skočil na lep. Hovor se během chvilku stočil k bratrstvu a oba parťáci byli přizváni do jejich rodiny s ujištěním, že tak budou jejich mise určitě vlivnější a s větším dopadem.

Druhý muž se vytratil, před půlnocí se vrátil s kupcem v honosném hábitu a s dalšími třemi ozbrojenci. Nijak neskrývali scimitary a zbroje. Rozestavili se kolem stolu.

Kupec si je dlouze prohlížel, pak si přesedl a začal nevázaný hovor. Ptal se odkud přijeli, co plánují a podobně.

Badag dál mlčel, Dayak zaníceně odpovídal, až mimoděk shodil svou sklenku.

Chvilku bylo ticho. Ale nic se nestalo a hovor dál pokračoval.

Badaga se zmocnila nervozita.

Náhle zazněla z ulice píšťalka a o kus dál jí odpověděla druhá.

Jeden ze strážců vykřikl povel, kultisti vyskočili, srovnali formaci kolem kupce, zbraně v rukách a výhružný pohled upřeli na oba parťáky.

Dayak s Badagem vyskočili též, Badag zvrhnul stůl na strážce a oba tasili zbraně.

Jeden ze strážců ze záhybů pláště vytasil drobnou cetku, kterou mrštil o zem. Okamžitě se z ní začal linou štiplavý dým. Dva strážci zaútočili na parťáky. Třeskot mečů naplnil dvůr. Všichni zúčastnění byli kvalitní šermíři.

Z chodby hospody se začali linout lomoz a kravál stráží.

V mlze na dvoře Dayak spatřil, že kupec vyndal z kapsy patrně zvířecí roh. Pronesl zaklínadlo, máchl směrem k budově a z rohu vyskočila ohnivá koule, která s hukotem zasáhla ústí chodby.

Všechny ovanul žár ohně.

Dayak zrazil svého soupeře a začal se probíjet přes druhého ke kupci. Badag srdnatě bojoval se dvěma strážci. Do toho po dvoře zmateně pobíhali značně opilý námořníci, někteří popálení ohněm.

Badag rychlým bodem usmrtil prvního strážce, ale druhý byl velmi dobrý šermíř a skřeta těžce ranil na hrudníku.

Někdo se pokusil přelézt zeď ze dvora do ulice, ale podle zvuku byl nemilosrdně sražen zpět.

Hospoda hořela.

Dayak odrazil strážce a mocnou ranou srazil kupce k zemi, nedbal na jeho případné zranění. Byl si jist, že černý kněží si s tím poradí. Přeci jen uměli vyslýchat i mrtvé.

Do dvora se nahrnula stráž, v oslepujícím kouři mlátili do všeho hlava nehlava. Vedl je mladý kapitán, který to evidentně moc nezvládal.

Badag byl sražen k zemi, z úst mu tekla růžová pěna. Když viděl kapitána a slyšel jeho chaotické povely, ušklíbl se a odplivl krvavou slinu, pak upadl do bezvědomí.

Dayak stoupl ležícímu kupci na krk, aby nemohl škodit kouzly a vyčkal na stráž, ta jej uvítala zbraněmi, okamžitě se vzdal.

O několik hodin později byli všichni dovedeni pod dohledem stráží a kněží Ilmišah k Přístavnímu chrámu. Uvnitř byli odděleni skuteční vězni.

Dayak byl jen lehce zraněn, zato Badag na tom nebyl moc dobře, okamžitě jej přepravili do klášterního lazaretu.