25.hra
Celý týden trávili meditacemi a rozmlouváním s kněžími řádu. Co udělat, aby se situace zvrátila ve prospěch Ilmišah? Lákavá cesta zpět do pekla s armádou věřících na pomoc armádě démonů naráží na zásadní problém. Drtivá většina věřících by v panice prchala, kdyby spatřila démony Devíti pekel.
 A podobný zádrhel má i plán s otevřením bran. Dle zápisů v Kronice řádu brány fungují tak, že otevřením všech bran  se umožní démonům vstoupit do království, bohužel je zde uvedena podmínka, že se všechny brány musí otevřít najednou.
Též hojně doplňovali vybavení a zjišťovali informace i mimo chrám. Samir si u Lavazary vyzvedl před dávnem objednaný obojek na lepší ovládání šelem. Byla to nádherná práce nabitá magií, také přikoupili lektvary, kterých se jim velmi nedostávalo. A též Samir doplnit nejlepší pálenku ze svého oblíbeného podniku u Zlaté konvice.

Nakonec se kněží shodli, že zatím jedinou možností, jak pomoci vojskům bohyně v pekle bude mocný rituál nabitý velkou obětí nevěřících. Ale vše se určí až po velké slavnosti, kde bude přečten svitek s proroctvím, které pan Arrik přinesl z Alkanonu.

Ve slavnostně vyzdobeném sále Přístavního chrámu se sešla smetánka z širého okolí. Krom místní šlechty a významných obyvatel dorazili i kněží z hlavního města, což vážnost situace podtrhlo.
Po proslovech významných šlechticů a i samotného králova synovce Adoriho, který vládne městu, přišel na řadu hlavní program.
Do sálu vkráčel rytíř v černé zbroji zdobené symboly Ilmišah. Gor-ran-dza, její šampion, její černý paladin. V sálu duněl každý jeho krok doplněný zařinčením ostruh. V mžiku bylo hrobové ticho. Někteří z hostů s obtížemi polykali, vyschlo jim v hrdle. Rytíř se usadil do dřevěného křesla trochu stranou na pódiu.
Nyní velmistr chrámu přivítal všechny hosty a starý kněz, předchozí velmistr, se hotovil k přečtení proroctví.
„Proroctví o otvíračích bran.
Zapsáno v době, kdy se pro vládu Ilmišah blíží temná doba, přichází teror cizinců. Ale i cizinci budou zlomeni, zas nastane vláda naší paní. Avšak to bude klam, blíží se doba nejtěžší zkoušky. Úhlavní nepřátelé z Propasti začnou porážet vojska našich démonů, komanda odporného plaza z hvozdu, kterého nezahubili ani cizinci, budou rozsévat strach v každém městě a bohužel i Paní smutku se připomene. Síla těchto tří proudů zvládne utopit i moc naší paní.
Avšak v té době přijdou Otvírači bran, poznamenaní naší stranou dřív, než si stihli vybrat. Naše paní je vybrala. I oni si budou muset vybrat správnou cestu, aby zvrátili váhy na naší stranu.
Bude potřeba zastavit víc než jeden proud. S něčím jim moji následníci pomohou, s něčím budou bojovat sami. A nebudou nastavovat jen tělo a svaly, ale i svou duši. Duše všech budou v nebezpečí největším.“
Po přečtení svitku bylo chvilku ticho a pak se sálem rozlehlo hašteření hostů, kteří se začali hlasitě dohadovat, co vlastně proroctví znamená.
Vše rázně ukončil velmistr, který si opět vynutil pozornost. Nyní byl čas odměnit družinu za služby řádu.
Na podium nastoupili mladí mniši, jež přinesli několik zbrojí a po delší době se postavil i rytíř v černém, který doposavad mlčky vyčkával, což stačilo k okamžitému ztichnutí sálu a navození patřičné důstojnosti.
Dayak a Kolman byli odměněni černými šupinovými zbrojemi bohatě zdobenými motivy Ilmišah. Arrik dostal černou koženou zbroj zesílenou umě skrytými cvoky a Samir, který se nejprve tvářil, že se vytratí, dostal velké ocelové nápěstníky, ačkoliv na výru v Černou bohyni zatím nepřistoupil.
Byli odměněni potleskem všech přítomných a černý rytíř ji popřál mnoho úspěchů na jejich další cestě.

Ještě ten den večer se Arrik, při příjemném rozhovoru s velmistrem, rozhodl pro vstup do řádu a vydat se na kněžskou cestu.
Druhý den v celkem komorní atmosféře proběhlo Arrikovo přijmutí do řádu Ilmišah. Na závěr vzal velmistr Arrikovi krev z dlaně a zachytil ji do zdobeného poháru. Ten zasvětil bohyni a předal pohár zpět Arrikovi, aby nyní přijal bohyni.
Arrik chvilku váhal, ale nakonec pohár vyprázdnil. Tím padlo jeho poslední předsevzetí, nepít krev.
Dobrodruzi toto lehce oslavili, ale náladu jim zkazil nečekaný incident. Chrámem se jako lavina rozšířila zpráva, že byla otrávena jedna z městských kašen. Do večera byli desítky mrtvých a stovky silně otrávených. Klášter se rychle plnil skuhrajícími lidmi. Tuto neradostnou situaci kněží zvládali s tichým odhodláním.
Nakonec velmistr předstoupil před lid shromážděný před chrámem a vyzval je, aby se zúčastnili zítřejšího rituálu, který opět přinese klid do jejich duší a zároveň, budou potrestáni viníci.

Po rychlém vyšetřování bylo víc než jisté, že se jednalo o akt kultistů, ještě večer byl chycen člověk, který na objednávku vylil džbán neznámé tekutiny do kašny. Bohužel ani po velmi důkladném výslechu nebyla zjištěna identita objednavatele.

Druhý den večer probíhal rituál na náměstí vedle chrámu. Velmistr plamennou řečí obvinil uctívače Dračího kultu z otrávení vody v kašně a ze zahubení řady obyvatel přístavu.
Jako dar bohyni za její přízeň byly obětovány tři desítky zajatců a vězňů. Naši parťáci poznali hned několik z nich, byli tam členové kultu ze zátahu v přístavní čtvrti i skupinka námořníků z hospody z téhož místa, někteří byli oblečeni v dlouhých róbách, jež jim kryly všechny končetiny a byli k místu obětování spíš dovlečeni, než by tam došli po svých.
Zaživa jim byl otevřen hrudníka, krev prýštící z tepen jejich srdcí byla obětována bohyni.
Na závěr velmistr vyzval všechen lid z přístavu, aby ve svém sousedství netolerovali kultisty a jiné živly, kteří je při první příležitostí zkusí zahubit.

Rozvášněný dav dlouho provolával slávu bohyni a pak se začal postupně rozpadat. Část davu vyrazila směrem do starého přístavu, naše družina je z povzdálí sledovala. Přidalo se i několik mladých kněží.
Lidé zastavili před velkým domem, který se po Samirově rychlém průzkumu, ukázal jako docela obstojná pevnost, kam nebude lehké proniknout. Dav se pokusil vyrazit bránu, ale v odpověď se objevili dva ozbrojenci na ochozu nad branou.
Než parťáci cokoliv stihli, jeden z ozbrojenců vytáhl rohu podobnou věc a během okamžiku z ní uhodila do davu ohnivá koule. Ulicí se šířil křik raněných a panika. Před branou leželo mnoho mrtvých a těžce popálených, ostatní se pokusili zachránit holé životy.
Samir během několika okamžiků ozbrojence zasáhl třemi šípy.
Arrik vyšplhal na střechu sousedního domu, Dayak jej následoval. Samir hlídal vrata.
Kolman chtěl též vyšplhat na sousední dům, ale u vrcholu se mu smýkla noha a zřítil se dolů, bolestivě si narazil žebra.

Vrata domu se otevřela a z vrat se vyřítil kočár se dvěma koňmi. Samir zasáhl kočího šípem a než se vytočil do uličky vedle domu, z boku mu koukal druhý.
Arrik hlídal dvůr, kde pobíhali ozbrojenci, vypil lektvar neviditelnosti a opatrně sešplhal dolů.
Kolman vkráčel otevřenými vraty do dvora, u vchodu do domu byl ozbrojenec, který se s Kolmanem okamžitě zkřížil meč.
Dayak přes okraj střechy chvíli sledoval ozbrojence na ochozu, jeden zmizel v budově, v okamžiku kdy vešel Kolman do dvora si druhý začal připravovat foukačku. Dayak přeskočil na ochoz a zkusil muže srazit dolů na dvůr, to se mu sice nepodařilo, ale zatáhl ho do souboje.
Samir s několika knězi pronásledoval kočár, který ostře zatočil za další roh a mířil ven z města.
Dayak usmrtil válečníka na ochozu a seskočil na dvůr pomoci Kolmanovi.
Arrik vstoupil do domu a velmi potichu mířil do nitra, na konci chodby stál zbrojnoš. Když k němu dorazil, z místnosti vpravo zaslechl hluk. Dva muži otevřeli tajné dveře v podlaze a prchali pryč. Arrik  s největší opatrností proklouzl kolem zbrojnoše. Ačkoliv byl neviditelný, neodpustil si, v okamžiku protáhnutí těsně kolem ozbrojence, na něj vypláznout jazyk. Poklop byl již zavřený.
Ozbrojenec vyběhl ven a zapojil se do boje.
Samir odehnal mladé kněze zpátky před dům pomoci zraněným. Sám pečlivě zamířil a vyslaný šíp smrtelně zasáhl pravého koně. Kočí ztratil kontrolu, kočár najel na jeden ze zavřených stánků a s rachotem se převrátil. Samir vyrazil pevný krokem k místu nehodu. Kočí se první postavil na nohy a chtěl prchnout, ale přesně mířený šíp jeho útěk ukončil. Než Samir ke kočáru dorazil, vyškrábal se z něj další muž a začal prchat ulicí ven z města.
Dayak s Kolmanem zabili dalšího strážného a zbýval jim poslední.
Z ničeho nic do dvora vletěl velký černý havran, zamířil k válečníkům, kde se v explozi temnoty proměnil na vysokého, lehce oděného válečníka s ostře vyrýsovanými svaly a pečlivě dohladka staženými vlasy. V ruce třímal zvláštní zdobený meč, v druhé jeho lesklou dřevěnou pochvu.
Arrik zkoušel otevřít zaklaplý poklop v podlaze, ale nešlo to, na to paklíče nestačili. Sebral pohrabáč a začal poklop hrubě páčit, až s chřupnutí utrhl zamykací petlici.
Samir v jednom z temných průchodů vypil svůj lektvar neviditelnosti a začal uprchlíka z kočáru sledovat.
Dayak i Kolman zvláštního válečníka okamžitě poznali. Byl to Kostas Chryzula, šampion Asíji.
Oba se zhluboka nadechli, věděli, že toto bude velká zkouška, byli již dost zraněný. To bude smrtelně nebezpečné, proletělo Dayakovi hlavou.
Upír byl neuvěřitelně rychlý, během pár úderů srdce z obou válečníků crčela krev z dlouhých hlubokých ran. Ani oba bojovníci nebyli úplně marný, ale upír byl jen lehce posekaný. Oni už mleli z posledního.
Arrik pomalu postupoval temnou chodbou, slyšel kapání vody. Chodba patrně vedla někam do stok. Po chvilce se do zvuků přidali ještě něčí kroky, někdo jej pronásledoval!
Arrik na něj počkal, byl to patrně jeden z ozbrojenců v domě. Opatrně se přibližoval. Do chodby vstoupily další dav hlasy a po chvilce bylo vidět světlo jejich lucerny, mladý kněží Ilmišah vyrazili za ozbrojencem. S vytaseným mečem se k nim obrátil. Rychlým kouzlem jej zmámili. Arrik toho využil a svou neviditelnou rukou mu prořízl hrdlo.
Kolman se musel odpoutat ze souboje. Sotva se držel na nohách.  Dayak sám odolával útokům Chryzuli.
V dálce zazněly píšťalky stráží. Upír ještě zrychlil. Dayak odrazil déšť útoků a zkusil hbitého válečníka zasáhnout, ale ten výpad očekával a místo toho své ostří prohnal Dayakovou hrudí.
Velkému heronci odešel cit z prstů, zvadly mu ruce a meč zařinčel o dlažbu. Upír si tu scénu vychutnával. Chvilku držel Dayaka na své čepeli a pak jej nechal pomalu sklouznout na zem.
„Jedna nula,“ zaskřípal pobaveně upírův hlas.
Kolman přiskočil ke svému příteli a podepřel jej. Nenávistně sledoval upíra.
„Jedna jedna, si snad zapomněl?“ zašeptal Dayak a upadl do bezvědomí.
Chryzula se otočil, rozeběhl se po dvoře, po pěti krocích skočil do vzduchu a během mrknutím oka se změnil na velkého havrana, který uletěl někam mezi domy.
Kněží a stráže rychle zaplnili dvůr. K umírajícímu Dayakovi se sklonil velmistr klášterního chrámu.
„Ještě není jeho čas.“ Vyhrnul si rukávy roucha a začal pronášet zaklínadlo. Prsty se mu protáhly do úzkých pařátů s dlouhými drápy. Jeden pařát zaryl do rány a druhý přiložil na srdce. Za zvuku hypnotického zaklínadla se začalo Dayakovo zranění nepřirozeně regenerovat.

Samir uprchlíka z kočáru sledoval již hodinu. Plížil se z města k zátoce mrtvých. Byl velmi opatrný a stále kontroloval, zda jej někdo nesleduje. Dorazil až k chatrči hrobařů, zde se docela dlouho skrýval. Pak se připlížil přímo k boudě.
Zaklepal na stěnu, uvnitř se ozvaly kroky a někdo zakryl světlo.
Uprchlík se opřel jednou rukou o stěnu a druhou začal na stěnu vyklepávat složitou kombinaci zvuků.
Samir k němu opatrně přistoupil. Pečlivě vyměřil svůj útok. Přeci jen neměl zkušenosti s útokem neviditelnou rukou a zbraní. Uprchlík se plně soustředil na předávání vzkazu.
Samirova čepel projela muži hrdlem. Pokusil se vykřiknout, ale ostří napříč hrtanem to neumožnilo. Samir vší silou zabral a prořízl vše, co muži zůstávalo z krku. Všiml si, jak se opět zviditelnil.
Muž sebou několikrát zaškubal a sesul se k zemi. Ještě chvilku bublala krev a pak bylo slyšet jen šumění moře.