27.hra
„Tady je to na hovno,“ konstatoval suše Dayak. „V těhle intrikách se nám nikdy nebude pořádně dařit.“
A ke zděšení Morra se všichni začali chystat na dlouhou výpravu do pralesa. Ten měl pouze luxusní šaty a plné kapsy věcí, které se hodili na šlechtický dvůr.

Všichni začali chvatně doplňovat své vybavení i řešit své soukromé otázky. Samir si objednal hromadu zásob v luxusním podniku U Zlaté konvice, kde již byl oblíbeným štamgastem a pak navštívil kouzelnici Lavazaru, se kterou probral několik soukromých aktivit. Badag uvědomil gildu, že opět odjíždí do pralesa a svému hlavnímu špehovi žebráku Vočkovi věnoval sedm a půl zlatého denáru, aby dohlížel na věci, které ho zajímají. Vočko při loučení uronil slzu, takhle se k němu nikdo nechoval a vůbec mu nevadilo, že jeho mecenáš je skřet.
Dayak s Arrikem zorganizovali vše potřebné v klášteře. Těsně před odjezdem ještě Dayak složil tři zlaté pruty do chrámové pokladny. Mistr velmi chválil jeho kroky a všem popřál mnoho úspěchů na cestě k větší slávě Ilmišah.

V přístavu již čekala Mořská víla, sambuka kapitána Korála. Rozloučit se přišlo snad čtyřicet osob. Nechyběli kněží z přístavního chrámu, ani Lavazara v tyrkysových průsvitných šatech a její věrný, potetovaný strážce s neproniknutelným výrazem, Pong. Řada mladých knězů by dala cokoliv, aby mohli vyrazit se svými vzory do tajemného pralesa. Dobrodruzi to nakonec nevydrželi a společně se starým knězem, který na mladé dohlížel, vybrali dva mladíky: Buldira a Pilzera, kteří jako svůj test důvěry Ilmišah budou družinu následovat s týdenním zpožděním a podávat hlášení do kláštera.

Napnuli plachty a vyrazili na plavbu do Harmasu. S Korálem byli přátelé, zejména Dayak jako bývalý námořník měl ke Korálovi velmi blízko. Hned druhý den dal Samir ochutnat všem ze svých exklusivních zásob, to přišel ochutnat i kuchař Mořské víly. Byly to krásné chvilky klidu a pohody.

Cestu z Harmasu na Hrubou skálu zvládli za méně než týden, přes počáteční obavy byla Gorkova usedlost v pořádku. A všichni byli nadšeni Gorkovým upřímným přivítáním.
Na Samira zde čekalo milé překvapení, vdova se kterou před rokem ulehl na lože, mu porodila zdravou dcerku Lannu. Hned jí obdaroval 43 denáry na potřebné výdaje. Večer byla velká oslava a pekl se čerstvě poražený kozel. Morro, rozladěný z cíle cesty, si chtěl zlepšit náladu alespoň ojetím nejhezčí místní ženy, ale skončilo to, na štěstí, jen pořádnou fackou od statného dřevorubce. Na přetřes opět přišla Sinupretova smrt a všechny podstatné historky z toho roku.
V klidnějším okamžiku Dayak obdaroval Gorku lektvarem neviditelnosti pro případ opravdu špatné situace, jako důkaz vzájemného přátelství.
V noci, na rozdíl od ostatních, Samir opět ulehl ke staré vdově a tentokrát cítil, že ho bohové požehnali opravdu velkou přízní, dá se říci, že to slyšela celá usedlost.
Druhý den začali přípravy na další cestu. Gorkovi byli svěřeny podrobnosti výpravy a pečlivě probrány detaily. Spokojený Samir vdově věnoval dalších 50 denárů, což přitáhlo pozornost ostatních dobrodruhů, odkud stále tahá tolik peněz. Protože jeho scvrklý měšec u pasu budil spíš pocit prázdnoty, o to bylo větší lamentování dobrodruhů, proč oni jej nemají.
Arrik s Kolmanem věnovali Gorkovi po zlatém prutu, aby na Hrubé skále zřídil svatyňku Ilmišah.

Třetí den v pralese je přivedl k úpatí horského hřebene. V noci o sobě dali vědět Saruti.
Pro jistotu spali na stromech.
Tenhle komfort Morra velmi trápil, prakticky nemohl spát. Jasně si všiml, že nad ránem jeden netvor došel až do jejich tábora, kde v klidu očichal Dayaka s Kolmanem a zmizel v temnotách.
Morra to netěšilo, již předtím si z něj ostatní utahovali, že to je jeho budoucnost, prý to jsou lidi, kteří zklamali Černou bohyni.

Dorazili až k dolu kamenných obrů. Z bezpečně vzdáleného úkrytu na ostrohu nad údolím sledovali vchod. Na tu dálku to vypadalo docela v klidu. Ale měli tam být obři, hlídající skřeti a se vší patrností někdo, kdo jim velel.
Badag v noci vyrazil na průzkum, proplížil se až k ohradám se zvířaty a bedlivě sledoval vchod do dolu i několik stavení, které byly kolem vchodu rozesety. Svým skřetím čichem skřety na hlídce přímo hmatatelně cítil, ale nepustil se do ničeho vědšího, okouknul situaci a vrátil se k ostatním.

Druhý den hned za úsvitu probírali, jak zaútočit. Plán vyčkávat a přepadnout důl v okamžiku, kdy skřeti odvezou dodávku kamenů vzal za své v okamžiku, kdy se nad jejich hlavy přihnalo hejno okřídlených ještěrů pročesávajících prales.
Teď nebo nikdy, znělo finální rozhodnutí.

Opatrně sestoupili do údolí a ke vchodu do jeskyně se plížili, co nejdéle to šlo. V okamžiku, kdy si již nebyli jisti svým utajením, se přeskupili a vzali vchod útokem.
Válečníci na čele formace se k dolu blížili nejrychleji, Morro se skryl vlevo, Arrik vpravo, Samir následoval voj válečníku v těsném kontaktu, aby je podpořilo svým lukem.
Vítala je řada odhodlaných skřetů, za kterou stáli dva cizinci v blyštivých zbrojích.
V ústí jeskyně se objevil velký kamenný obr, kterého tam patrně vyvlekli skřeti. Než zkřížili meče, obr vyhrnul velký balvan a s obdivuhodnou přesností trefil Kolmana. Byla to rána, která by kohokoliv jiného usmrtila, ale tohle na Kolmana neplatilo.
Kolman rozrazil první nedočkavé skřety, kteří neudrželi formaci a razil si cestu přes rojnici k cizincům, jeho  prokletý meč rozséval zkázu a smrt. Dayak s Badagem jej těsně následovali. Jejich zbraně se též činili, ale ani skřeti nemáchali meči nazdařbůh. Samir usilovně celý útok podporoval střelbou z luku.
Po chvíli klesli první skřeti k zemi a válečníci se začali přes chumel skřetů probíjet kupředu.
Bohužel jeden z cizinců zvolal neznáme zaklínadlo a padlí skřeti se začali opět sbírat na nohy a chystat k boji. Umrlci byli sice pomalejší, ale to neznamenalo, že rány jejich mečů byly nějak méně pádné.
Morro si vyhlédl skřeta na levém křídle a než stihl vpadnout Badagovi do zad, lstivě jej vyděsil vlastním kouzlem. Pádil pryč, jako by viděl samu smrt.
Válečníci dál kosili vše, co kolem nich stálo, skřetů postupně ubývalo, umrlci opět padli k zemi a nakonec se do boje zapojili i oba cizinci. Kolman čelil veliteli s proklatě rychlou katanou, jak vyrozuměl z výkřiků ostatních, jedná se o Gythianky z jiného světa, Dayak čelil kouzlícímu cizinci. Oba cizinci ovládali své, proklatě ostré, zbraně neuvěřitelně rychle, z válečníků během chvíle crčela krev z mnoha ošklivých ran.
Mezitím se Arrik přiblížil až k obrovi a svým kněžských zápalem jej vyzval, aby si vybojoval svobodu. Obr zaváhal jen na jeden úder srdce, pak svými kamennými pazoury svého věznitele roztloukl o zem.
Přízeň bohů se přiklonila na stranu družiníků, valná část skřetů padla a vír čepelí se začal postupně svírat kolem cizinců. Během pár okamžiků Dayak svým posvěceným kopím proklál cizince mága a ten se sesul k zemi se smrtí na jazyku.
Gythiank velitel se rozhodnul vzdát, zručně odrážel Kolmanovi útoky a proklamoval svoji chuť dále nebojovat. Než však zbraně utichly, Arrik se zamíchal do boje po boku Dayaka a umírajícímu  Gythiankovi proklál hrdlo svým kopím. Cizinec se zmohl jen na srdceryvný výkřik. Arrikovo kopí to již nezastavilo, Gythiank mág vypustil duši.
Rozběsněný Kolman to nevydržel a přisál se na hrdlo cizince, z něhož prýštila horká krev, jako v mátohách vnímala pnutí svého těla i vzdálený vítězný řev démona, který slyšel jen on.
Po chvilce si uvědomil, že nyní je jeho cesta nevratná, už nikdy nebude člověkem.

Gythiank velitel jako výkupné za mrtvého nabídl jeho meč a měšec, ostatní žádal pohřbít v jeho domovině. Za sebe nabídl svůj meč, kterým tento závazek odčiní v okamžiku, kdy budou žádat. Budou jej moci přivolat zlomením bizarní kůstky, kterou jim podal. Ale podmínil to darem deseti surových rubínů z dolu.
Přes rozpory většina družina souhlasila a vyplenila důl, kde získala dostatek surových rubínů. Gythiank sebral svého padlého druha a zmizel, zbyl po něm meč, měšec a podivná kost. 
Celá obří rodina byla z toho plenění svých výdobytků přímo rozezlena, ale neopovážila se odporovat bandě ozbrojenců. Badag jim doporučil, aby místo opustili a usadili se dál od drakových držav, protože ten si je při první příležitosti opět podrobí.
Pak začalo rychlé dělení pokladu: gythianského meče-katany, hromady rubínů a  cizincův měšec vydal  další rubíny a dva velmi exotické šperky.
Času je málo, drakovi špehové již spěchali ke svému pánu.