28. hra
Celá družina se navzájem léčila, jak nejrychleji to šlo. Hlavně Kolman a Dayak byli po předchozí bitvě těžce raněni. V tomto stavu nemohli cestovat příliš daleko.
Během léčení se Arrik pokusil přesvědčit Samira, aby následoval Ilmišah. Ten rezolutně odmítl. Arrik v naléhání přitvrdil, což skončilo roztržkou a následně se uražený Samir vzdálil.

Jakmile byli jen trochu schopni místo opustit, vyrazili do pralesa. S největším vypětím cestovali dva dny, než je Badag zavedl k dobře ukrytému tábořišti. Naštěstí vytrvale pršelo a tak jejich stopy během pár hodin zmizely. Celý týden byli v jeskyni skryti před marastem a bojovníci se dávali postupně dohromady.
 Samir začal hledat jaguára, který by ho provázel na další cestě. Ale vyhlédnutá šelma byla velmi opatrná a stále si držela odstup.

Postupovali pralesem dál. Za cíl cesty si vybrali opuštěnou pevnost, kde založí svou novou základnu a odkud vyhlásí válku proradné Asíje a drakovi.
Jak se blížili k horskému hřebeni, na jehož úpatí je pevnost, častěji vídali hejno hlídkujících létajících ještěrů a také skřetí stopy. Jakmile byli na den cesty od pevnosti, začali si být takřka jisti, že pevnost i hlásku před ní  obsadili skřeti.

Připlížili se až k ostrohu s hláskou a pevností. Badag vyrazil sám na průzkum. Po pár hodinách se vrátil se špatnými zprávami. Pevnost obsadila skupina skřetů a venku seděl obrovský dvojhlavý trol.
To vskutku nebylo dobré. Nápad co podniknout stíhal druhý. Někdo navrhoval vzít útokem hlásku a z ní vzdorovat skřetům v pevnosti, druhý zmizet odsud a třetí vzít vše útokem. Nakonec se domluvili na plánu zaútočit na trola a skřety přímo a hned. Dříve, než se skřeti zformují.

Vyrazili k útoku. Po klikaté cestičce stoupali poklusem k náhorní plošině.
 Jakmile byli nahoře, Kolman s Dayakem zaútočili na trola těsně následováni Badagem.
Ve druhé vlně je následovali Samir, Arrik a Morro. Samir hned na úvod zasáhl šípem napuštěným uspávadlem skřeta ve vylomené brance hlásky. Pak začal zasypávat šípy trola a skřety, kteří se vyhrnuli z otevřených vrat pevnosti.
Kolman s Dayakem se vrhli na trola, který je přivítal mocným řevem a jeho pěsti se začali nebezpečně rychle míhat vzduchem. Avšak oba bojovníci byli ve výtečně formě a do trola se pustili opravdu s gustem, že z něj hned odpadávali kusy masa.
 Morro využil chaosu a seslal na sebe kouzlo neviditelnosti, poté se začal opatrně vkrádat do pevnosti.
Kolmanovi s Dayakem skolení trola nešlo tak hladce, jak si představovali. Sice jej mocně osekávali, ale on jim vracel svými pěstmi. V nestřeženém okamžiku se sehnul a tlama na jedné z hlav se zakousla rozběsněnému Kolmanovi, který ztratil veškerou opatrnost, do ramene. Trol je zvedl do vzduchu a drtil svou čelistí. Dayak zuřivě sekal do trolových končetin.
Trol se začal Kolmanem ohánět jako obrovským kyjem.
Samir již odhodil luk a mečem bojoval proti dvoum skřetům, kteří přiběhli z hlásky. Badag též kosil všechny skřety, kteří se k němu přiblížili.
Dayakovi se podařilo skolit trola a zachránit tak Kolmana. Trol se zachrchláním padl k zemi a jeho obrovské tělo napůl zavalilo dva skřety. Většina skřetů již klesla k zemi pod meči a kouzli družiny, nebo se dali na útěk. Boj vypadal vyhraný, ačkoliv všichni byli těžce posekaní.
V tom okamžiku přišlo varování od Morra a za pár okamžiků se přes hradbu přenesl létající koberec, nesl dobře stavěného skřeta s páskou přes oko. Ti co byli nejdéle spolu, jej hned poznali. Byli to skřetí kapitán, kterému Dayak sebral dračí šupinu.
Kapitán je zasypal nadávkami a pomalu se přibližoval.
Vítězně se smál a vykřikoval posměšné urážky, v rukou držel nevelkou kovovou knihu. Jakmile ji otevřel, vyrazil z ní výboj energie, jehož klikaté větve zasáhli všechny živé dole, jak družiníky, tak poslední skřety. Umírající vypustili duši a zranění věděli, že se blíží jejich posledních hodinka. V tu chvíli proti skřetovi vykročil Dayak a hlasitě jej vyzval k souboji o dračí šupinu, pro kterou si určitě skřetí kapitán přišel. Po chvíli kapitán souhlasil se soubojem jen s Dayakem. Poté si vítěz odnese trofej.
Ostatní vytvořili velký kruh. Dayak ještě dostal od svých spolubojovníků rychlé pomazání několika lektvary, které měli zrovna při sobě. Samir mu nabídl pomoc Lavazary, ale tu Dayak odmítl. I skřet vypil jeden lektvar a pak se již hotovil k boji.
Chvíli se oba obcházeli a pak zkřížili meče. Oba byli velmi dobří šermíři. První výměny byly velmi vyrovnané a oba si navzájem uštědřili drsná zranění, ale skřet se ukázal lepším šermířem a uštědřil Dayakovi smrtelnou ránu, ten se sesul k zemi, všichni ostatní družiníci ztuhli překvapením.
Skřet, sám též několikrát raněný,  se již chystal zasadit Dayakovi poslední ránu. Ale ten vytáhl z váčku drobnou modravou kůstku, s tváří zkroucenou bolestí procedil skrz zuby: „Tohle jsou vaše zbraně, tak se jí nažer!“
Kůstku zlomil, dva údery srdce se nic nedělo. Skřet se již rozpřahoval, když tu se vedle Dayaka zablesklo a zhmotnil se válečník v blyštivé zbroji a pestrém šatu. Byl to Githiank od obřích dolů.
Dayak ukázal na skřetího kapitána a něco nesrozumitelně zachrčel.
Githiank opatrně našlapoval a blížil se ke skřetovi, ten jen pevně sevřel rty a přivřel oči, ještě švihl nenávistným pohledem po Dayakovi.
Ostří Githiankovi katany nejdříve pomalu opisovalo okruh a i skřet se postavil do šermířského souboje. Pak se oba zastavili a několik úderů srdce stáli zcela nehybně.
Z ničeho nic se obě čepele daly do pohybu a oba šermíři se pustili do smrtícího tance, čepele se míhaly vzduchem závratnou rychlostí. Githiank začal svého soupeře zatlačovat a na skřetovi přibývaly další krvavé rány, jeho osud se zdál zpečetěn. Ale nečekaně se vzchopil a začal skřetovi oplácet stejnou mincí. Někteří parťáci to již nevydrželi a museli své napětí uvolňovat výkřiky a komentáři boje.
Z nenadání to vypadalo, že skřetí kapitán skolí i Githianka, řada hlubokých zářezů na jeho zbroji a končetinách barvila šat na krvavě rudý, jeho kroky již také nebyly tak lehké a taneční. Skřet zasadil Githiankovi další zdrcující úder a zdálo se, že vítězství má již nadosah.
Těžce raněný Githiank se však vzchopil, zasypal kapitána záplavou úderu, ten již nestačil odolával a byl smrtelně raněn na krku. Podlomili se mu kolena, ale hlavu držel stále vzpřímeně.
Gythiank chvíli stál bez pohybu, jakoby spolu komunikovali myšlenkami, jediným bleskovým úderem probodl skřetovi srdce.
Ten se bez jediného hlesu skácel k zemi. Těžce raněný Githiank hodil opovržlivý pohled na ležícího Dayaka a ostatní parťáky. Rychle rukou načmáral symbol do vzduchu, který se modře rozzářil, vkročil do něj, zablesklo se a byl pryč.
Dlouho dobu bylo strnulé ticho, které přerušil až Arrik: „Trol se regeneruje!“ a hned zasadil preventivní ránu do trolova krku.
Ostatní překonávali svoje rozpaky.
„To nebyl moc čestný boj,“ utrousil Samir a Badag souhlasně pokýval hlavou.
„Co? Je po něm a byla to jejich zbraň,“ prohlásil Dayak rezolutně, jak jen ve svém stavu mohl.