30. hra

„Co dál?“ optal se Badag jen tak mimochodem. „Budeme tu čekat, až si pro nás přijdou?“
Jeho monolog přerušil Morro na hlídce.
Na planinu před opuštěnou pevností se vyškrábal člověk.
Dayak v něm hned poznal Pilzera, mladého kněze, který dostal za úkol je následovat. Byl přímo zbídačený. Špinavý, vystrašený výraz, roztrhané roucho. Přerývaně vyprávěl o cestě přes prales, o přepadení skřety, ve kterém se jeho druh Bulder obětoval, aby on mohl prchnout.
Dayak s Kolmanem se jej snažili povzbudit a přivést na lepší myšlenky. Chválili jeho statečnost a poukázali i na to, že jej musela bohyně poctít svou přízní, když dorazil až sem. Arrik mu věnoval trochu léčivé magie a navečer již byl Pilzer celkem fit.
Dayak jej zavedl do podzemní svatyně a rozhodl se jej zasvětit do věcí budoucích. Nejednalo se přímo o vysvětlení budoucích kroků, ale spíš o takové rituální přijmutí do družiny. Na závěr mu vtiskl do ruky dizintegrovací kapsli a vysvětlil, že po jejím pozření bude jeho duše v bezpečí před všemi cizími božstvy, které by o ni mohli usilovat. Jaksi mimochodem mu nesdělil, že bude v bezpečí i před jeho vlastní bohyní.
Přidal se Kolman a v dobré náladě mladého kněze obdaroval starobylým rituálním skalpelem, který umožňoval otvírat a zase zavírat rány. Sám mu jeho užití hned předvedl.

Uplynulo pár dní a Kolman na hlídce přemýšlel, co bude dál. Bojovat s pavoučím bohem a jeho armádou divochů, nebo zkusit dobít Alkkanon, či vyrazit za proradnou Asíjou? Ze zadumání jej vytrhlo tiché odkašlání. Prudce trhl hlavou.
Na skalnaté římse nad nádvořím seděla skrčená postava. Netušil, jak se tam zvládla v tichosti dostat. Rozhodně si byl jist, že se on nedostane k ní. Chvíli bylo ticho a pak postava promluvila.
Hned ten hlas poznal, byl to šampion Asíji, upír Kostas Chryzula.
„Zdravím tě Kolmane,“pronesl tiše, jakoby nechtěl rušit noční klid.
„Co tu chceš? Pojď dolů a bojuj se mnou!“ obořil se na upíra Kolman.
„Ne dnes ne, dnes jsem s tebou přišel jen hovořit..
Víš, oba jsme vlastně stejní. Stojíme na straně, kterou jsme si ani sami nevybrali a bojujeme. Bojujeme jeden proti druhému a přitom jsme vlastně tak podobní.“
„Nejsme, já jsem si vybral a tebe zabiju!“ cedil skrz zuby Kolman.
„A co budeš beze mě? Tím čím jsi, jsi proto, že se honíš za mnou a já za tebou. Až tohle skončí, tak tě kus ubyde, nebo mě. Podle toho, jak to dopadne..,“ nechával se upír unášet svými myšlenkami.
„Víš co by jsme mohli dokázat, kdybychom stáli spolu na jedné straně? Nikdo by se nám nedokázal postavit!“
„Já už si vybral a až se k tobě dostanu, tak tě zabiju!“ soptil Kolman.
„Snad, možná, ale to se dozvíme až jindy,“ pronesl Chryzula nevzrušeně.
Chvilku bylo ticho, oba na sebe jen hleděli. Pak upír skočil ze skály, v mžiku se změnil na velkého černého ptáka, párkrát máchl křídly a zmizel v temnotě nad pralesem.

Ráno Arrik zapečetil svatyni. Všichni byli připraveni na cestu podzemím, ačkoliv Dayak upozorňoval, že není moudré jít potřetí stejným místem. Nebyl vyslyšen.
Zapálili pochodně a opatrně vstoupili do tajného tunelu z nejspodnějších kobek pevnosti.
Sotva se dopotáceli po nekonečném schodišti k podzemní řece, Samirův jaguár se začal ježit a prskat do tmy. Chvatně vyrazili po proudu, kolem velké rytiny s podivnými bytostmi, snad přímo s  mozkožery či co.
Ale nebylo to nic platné, během chvíle si všimli pronásledovatelů. Hnala se za nimi skupina skřetů, v jejich centru byla podivná, zahalená bytost.
Rychle na břehu zformovali obranu a chtěli své pronásledovatele rozsekat. Jenže podivná bytost s chapadly na ústech bez jediného hlesu vyslal mocný magický výboj a Kolman s Pilzerem zůstali stát jako zkamenělý. Horší bylo, že Kolman právě držel v ruce zápalnou lahev, u které zapálil doutnák. Naštěstí Samir duchaplně bombu vyrval z Kolmanových ztuhlých prstů a mrskl ji těsně před útočníky. Takže v úzkém podzemí, požár dočasně cestu zahradil a dal jim šanci na ústup.
Morro vzal na létající koberec zcepeněného Kolmana a s jedinou pochodní vyrazili dolů po proudu, Dayak popadl Pilzera a s ostatními skočili po podzemní řeky. Prudký proud je rychle nesl pryč. Tímto získali náskok.
Dayak vybral vhodné místo, kde se opět vyškrábali na břeh a na neschůdnou podzemní cestu.
Už byli venku skoro všichni, když Samira něco chytlo za nohu. Vykřikl bolestí. Světlo pochodně osvítilo obrovského bledého kraba, který pevně svíral Samirův kotník. Pomalu začal sestupovat pod vodu a Samirovi rychle stoupala hladina k bradě.
Dayak nezaváhal, hrdinsky se vrhl tygřím skokem přes vodu a hluboko do kraba zarazil své mocné kopí. Vysel na něm v proudu jako na větvi a překotně hledal oporu pro nohy. Arrik se snažil udržet Samirovu hlavu nad zpěněnou hladinou. Morro pronesl rychlé zaklínadlo a krabova přední část se rozzářil magickým modravým světlem, tvor úplně ztuhl. Zato Dayak v něm lomcoval kopím, až to praštělo a po chvíli krab skutečně Samira pustil. Bohužel měl těžce pochroumaný kotník.
Mezitím se probrali z omámení oba družiníci.
Morro přistál na břehu a naložil na koberec Samira neschopného chodit. Jakmile vzlétl, tak k nim přiskočil i Samirův jaguár, který chtěl být se svým pánem. Bohužel Morro již nezvládl uřídit takovýto nárůst hmotnosti, s neovladatelným kobercem naboural do skalní stěny a všichni se zřítili na zem.
Opět slyšeli své pronásledovatele, kteří se přibližovali. Chvatně se připravili na ústup. Plavci vzali na záda neplavce a opět naskákali do řeky. Morro na koberci v jedné ruce držel pochodeň a druhou lano,  na jehož konci vlekl po zpěněné hladině raněného Samira.
Ale nezvládli to moc dlouho. První začali docházet síly Badagovi s Arrikem na zádech.
Již nebyli daleko od konce podzemní cesty. Dayak všechny vyhnal na břeh u konce podzemní řeky,  divoký sifon, který se dá vyplavat ven, byl již slyšet. Arrik ošetřil Samirovi kotník svou magií a pak mu pomohl dobelhat se k sifonu. Zde se opět všichni seřadili k boji. Dayak i Kolman chtěli svým pronásledovatelům jasně ukázat, na koho si troufají.
Dayak, Morro, Kolman a Arrik pustili žilou do poháru. Arrik provedl temný rituál krve a požádal bohyni o přízeň.
Samir se trochu stranou pomodlil k ochrannému amuletu a podařilo se mu spojit s Lavazarou, která zrovna vesele popíjela na nějaké party ve Zlaté konvici.
Kolman připravil na cestě několik kaluží oleje, který by mohl zdržet útočníky. Dayak se skryl do řeky. Morro na koberci přelétl za řeku a ukryl se mezi skalisky. Kolman se Samirem vytvořili dvojblok, Arrik s Badagem ve druhé vlně. Pilzer se ukryl těsně u sifonu.
Během chvilky se objevili. Celá jednotka skřetů a v pozadí jim velel mozkožer. Samir vypálil dva zápalné šípy. Jedna kaluž chytla, několik skřetů se potýkalo s hořícími nohami.
Skřeti se rychle blížili. Morro na sebe seslal neviditelnost a začal se plížit na dostřel k mozkožerovi.
Mozkožer opět bez jediného slova provedl mentální útok a paralyzoval Kolmana. Opět zcepeněl neschopen jediného pohybu, nebo činu. Samir se sám vrhnul proti strašlivé přesile. Vystrašený Pilzer to již nevydržel a skočil se do vířícího sifonu, aby zachránil holý život.
Samir slyšel výkřiky, které přicházeli z portálu kolem jeho amuletu, patrně dění sledovala celá hospoda. Náhle ucítil prudký příval magické energie. Z medailonu vyletěla obrovská přízračná pěst a srazila snad deset skřetů k zemi. Samira to povzbudilo a sekal hlava nehlava, krev ze skřetů cákala na všechny strany. Zdatně mu pomáhal Arrik, než také zcepeněl pod neviditelným útokem mozkožera.
Dayak se vynořil z řeky přímo u skupiny sražených skřetů nedaleko mozkožera. Vyhoupl se na břeh a rovnou na ně brutálně zaútočil.
Morro dlouho mířil a pak vyslal přesnou šipku napuštěnou uspávadlem od Samira. Šipka se mozkožerovi zaryla do boku. Morro radostí až výskl.
Dayak se srdnatě probil přes skřety a zaútočil přímo na mozkožera nehledě na zranění od rozběsněných skřetů.
Další skřeti obklíčili Samira s Badagem a oba zcepeněné družiníky. Samiry dál rozdával smrtelné rány, řada skřetů padla k zemi, ale přicházeli další. Z mnoho ran z něj prýštila krev.
Badag popadl zcepeněného Kolmana a vrhl se s ním do sifonu. Samir křičel na Dayak, že musí ustoupit, ale nebyl si jistý, zda jej v tom randálu slyší.
Morro vzal do ruky kostku od démona a zahleděl se na zlověstné symboly. Pak v náhlém popudu, kostkou hodil. Viděl, jak poskakovala po kamenech, až mu padla k nohám, ve vzdáleném světle pochodně se zaleskl symbol mříží. Morro jen zalapal po dechu, z kostky vytrysklo světlo, v mžiku Morra spoutalo a vtáhlo do kostky. 
Samir popadl zcepeněného Arrika a vrhl se s ním do vln sifonu. Arrika přitom kryl vlastním tělem a jeden ze skřetů mu nehezky rozťal zbroj i se svaly na zádech.

Dayak bojuje s mozkožerem, jen koutkem oka zahlédl, že břeh řeky se vyprázdnil a Morra patrně pohltila ta prokletá kostka. Ale on prchat nebude, to tu radši vypustí duši. Útočil na mozkožera jako rozzuřený tygr, své kopí do něj opakovaně zabodával, až se mozkožer začal potácet. Jeho kouzla se o Dayaka rozbíjela jako o skálu. Bohužel ten prokletý netvor využil kratičkého okamžiku mezi Dayakovými výpady a začal se pekelnou rychlostí přesouvat z místa na místa. Tu se objevil na druhém břehu řeky, o úder srdce později na původním břehu mimo dosah Dayakových zbraní a po dalším úderu srdce daleko v chodbě.
Dayak si naštvaně odplivl: „proklatec jeden.“
Dál na něj doráželi skřeti, byl úplně obklíčen.

Kolman se probral na břehu tůňky pod vysokou horou, přesně věděl kde je. Vedle něj se z vody škrábal skřet Badag. O chvilku později se vynořil Samir a vlekl kuckajícího Arrika.
Nikdo další se nevynořil.
„Kde je Dayak? Ty jsi ho tam nechal?“ obořil se na Samira, který se škrábal z vody.
„Zůstal tam, bojuje, kryl ústup,“ odpověděl Samir , aniž by odpovědi věnoval zvláštní pozornost. Rychle jej probralo Dayakovo ostří, které mu proťalo zbroj, kůži i svaly na prsou.
Samir vykřikl a chytil se za čerstvou ránu. Kolman jej zuřivě propaloval očima. Čerstvá krev nabudila démona v jeho těla a on cítil svého pokrevního bratra za skálou. Démon je spojil, ale nedokázal mu nijak pomoci.
Samir se vrhl zpět do tůně a snažil se rychle uniknout z Kolmanova dosahu na druhý břeh. Kolman se s napřaženým mečem vrhl za ním.

Dayak bojoval jako smrtící stroj, s naprosto čistou hlavou. Na žádného skřeta se přímo nesoustředil. Rozdával smrtelné rány nalevo i napravo, jakmile uviděl odkryté místo. A skřeti pomalu odpadali, za chvíli jich kolem něj leželo půl tuctu. Nikoho nešetřil. Skřeti jej také sekali, ale uvědomili si, že tímto tempem jich zabije možná další tucet, než jej srazí. Než to došlo všem, další tři vypouštěli duši. Ostatní se odpoutali z boje a začali ustupovat do temnoty skalní sluje.
Dayak ještě notnou chvíli nehybně stál ve střehu připraven usmrtit jakéhokoliv útočníka, ale nikdo se již neobjevil. Zůstal tam sám jen se Samirovým jaguárem.
Přeplaval na druhý břeh a sebral ze země kostku, ještě na ní jemně zářil symbol mříží. Znechuceně ji strčil do kapsy.
Chvíli sledoval prskajícího jaguára a pak skočil do sifonu. Proplaval silnými proudy do světlem prozářené tůně a rychle k hladině. Sotva se nadechl, tak spatřil své dva družiníky v krvavém souboji. Samir s Kolmanem stáli proti sobě a nemilosrdně si vyměňovali brutální výpady.
Byl to na souboj na život a na smrt.