32. hra

Velký prales – jaro

Jak se postupně všichni opět dostávali do formy, Samira stále víc a víc tížila ztráta jaguára. Nakonec to nevydržel a požádal ostatní o pomoc. Dayak se nabídl, že zkusí proplavat sifonem zpět do podzemí a jaguára by mohl nějak dopravit zpět, ale neví jak.
Jak trefně poznamenal, zrovna s ním jaguár určitě dobrovolně nepůjde.
Nakonec vymysleli plán, na kterém se podílela skoro celá družina. Morro půjčí Dayakovi svou kuši, Samir dva šípy namazal velmi silným uspávadlem ze svých tenčících se zásob. Arrik očaroval starý měďák kouzlem světla, aby si mohl Dayak v podzemí posvítit.
Nadšený Samir přislíbil dva rubíny jako dar pro bohyni, když mu jaguára z podzemí přinesou.

Dayak s vypětím všech sil proplaval sifonem jištěn lanem.
Na druhé straně jej uvítal chlad a temnota podzemí.
Nejdříve mnoho minut naslouchal, zda neuslyší cokoliv podezřelého. Opatrně se vyškrábal na břeh a zajistil lano. Z kapsy vyndal Samirovu Elfskou píšťalku a opatrně na ni zapískal. Líbezný zvuk se nesl jeskyní. Dlouho se nic nedělo a tak zapískal ještě několikrát. Nakonec ticho protlo zakňourání kočky. Vyšátral minci se světlem a hodil ji tím směrem. Světlo ozářilo kus podzemní sluje a též jaguára, který nervózně přecházel sem a tam.
Dayak založil uspávací šíp a pečlivě zamířil.
Vystřelil a minul snad o metr, potichu zaklel.
Znovu natáhl kuši, založil zbylý šíp a mířil ještě pečlivěji. Zadržel dech a vyčkával, až bude jaguár v otočce chůze. Jakmile se jeho silueta na chvilku ve světle zastavila, vystřelil.
Šíp šel přímo do hrudi, jaguár zavřeštěl, skočil, již za letu ochabl a svalil se mezi skaliska.
„Přesně na komoru,“ pochválil se Dayak.
Jaguár vypouštěl život, Dayak překvapeně pozvedl obočí. Rychle si jej svázal a nasadil na záda jako ruksak. Odvázal lano a omotal si jej kolem předloktí. Ještě se ohlédl na minci zářící do tmy.
„To vám tu nechám, ať máte o čem přemýšlet.“
Skočil do vody a za chvíli se vynořil v tůni.
Samir mu rychle přispěchal na pomoc, trochu jej zarazil výraz jaguára, pohaslé oči a z pootevřené tlamy plné vody vysel bezvládně jazyk. Zklamaně svěsil hlavu.
Dayak podal Morrovi jeho kuši a šibalsky na něj mrknul. Kývnul hlavou na Arrika. A shodil jaguára na břeh.
Arrikk rozvázal lano, obratně vyjmul šíp a konstatoval, že vypouští duši.
„Za jeho oživení by si měl dát rubíny čtyři,“ zahlásil kněz suše a v jeho očích se zalesklo. Morro se začal smát. Ale Dayak položil Arrikovi ruku na rameno a jemně zavrtěl hlavou.
Arrik se šibalsky ušklíbl.
„Teď se koukej, co umí bohyně,“ pronesl kněz vážně. Odříkal zaklínadlo a pod jeho rukama se rána opět zavřela. Jaguára sebou zaškubal a zmučeně zakňoural.

Plánovali co dál. Ač se nabízela cesta na Allkanon, Dayak nesouhlasil. Stále pradávnou svatyni ovládají stoupenci Asíji a není v silách družiny je nějak dlouhodobě vymýtit a zejména eliminovat zlo kostlivců.
Badag si chtěl ještě chvíli odpočinout z těžkých zranění a rozhodl se zůstat u léčivé tůně. Společnost mu bude dělat mladý kněz Pilzer.

Nakonec ostatní vyrazili podél hor do velkého pralesa skoro čistě na východ. Ale neputovali moc dlouho, než je Samir upozornil na stopy skřetích hlídek.
„Jsme na skřetím území a to na dobře hlídaným, nebude trval moc dlouho a objeví nás. Sice budu zametat stopy, ale tím to jen oddálím,“ konstatoval lakonicky.

Večer Morro vybalil koberec s tím, že obhlídne prales. Než se kdokoliv zmohl na odpověď, zmizel v korunách stromů.
Stihl párkrát zakroužit nad korunami stromů, když jeho pozornost upoutalo rychle se blížící hejno okřídlených ještěrů. Okamžitě nabral kurz přímo k horám a uháněl na koberci, co to šlo. Ještěři ho za halasného krákání pronásledovali.
Zkusil několik zběsilých manévrů, kterými by je setřásl, ale místo toho hned inkasoval dva nehezké zásahy pařáty. Nelenil a okamžitě prorval koberec hustou klenbou pralesa a s notnou dávkou štěstí přistál dole pod stromy.
Lítači ještě mnoho hodin kroužili nad stromy a pročesávali prales. Schoulený Morro přečkal noc pod stromem vystrašen každým zvukem. Za úsvitu opět osedlal koberec a začal hledat družinu, která jej mezitím též hledala.
Snad to chtěla bohyně, že se jejich cesty opět spojili.
Sotva přistál, začal Morro drmolit omluvy. Dayak byl jedním krokem u něj a než dokončil svou litanii, uštědřil mu beze slova takovou facku, že si Morro málem ustlal. Ten si jen promnul štípající tvář a beze slova si šel balit věci, které mu nesli ostatní.

Dál se prodírali pralesem. Samir je upozornil na průlom v lese, který patrně způsobil velký lesní červ. Ostatní to velmi zajímalo a místo trochu prošmejdili, dokonce našli velkou šupinu, ze které by byl krásný štít.

Další den cesty jen Samir upozornil na přibývající množství stop skřetí aktivity, právě vstoupili na jejich hlavní území. Kolman už byl značně nervózní, že jen postupují a s nikým nebojují.
„Bych mohl ty chcípáky sesmažit z koberce,“ zahlásil Morro vesele.
 „Bejt tady Badag, tak ti dal druhou facku,“ suše opáčil Arrik.

Co nejobezřetněji se utábořili a noc se rozhodli přečkat bez ohně. Během Kolmanovi hlídky se u tábora zjevil upír Kostas Chryzula a začal Kolmana opět přesvědčovat, aby s ním spojil síly. Kolman odhodlaně oponoval, že si již vybral stranu, ale upír naléhal a přesvědčoval jej, že spolu, když spojí své síly, budou největšími hrdiny tohoto věku, dobijí celé království a klidně budou moci vyrazit i do dalších.
Dayak se probudil a poslouchal to upírovo lákání se značným znepokojením. Nakonec vyskočil na nohy a poslal upíra k čertu. Ten se opět změnil na nočního ptáka, roztáhl křídla a plachtil od obou válečníků do tmy.
Dayak pohotově vytáhl z měšce jeden z nebroušených rubínů a mrskl jej po odlétajícím upírovi.
„Ani tohle tě nezachrání před námi, jseš nula, kup si něco na sebe ty hastroši!“ doprovodil jeho odlet kletbou.

Sotva urazili pár dalších pár mil cesty, hlídkující Morro na koberci je upozornil na skřety, které mají za sebou.
Sice zrychlili, ale nebylo to moc platné. Skřeti je doháněli a bylo jich hodně. Samir změnil směr a začal družinu vést po čerstvé stopě lesního červa. Jak míjeli vyvrácené stromy, Samir tiše upozornil ostatní, že je vede k červovi.

Skřeti s útočným řevem vyběhli z podrostu a hnali se za družinou.
Samir se rychle ujistil, že červ je hned za blízkou skalkou, společně s Dayakem a Kolmanem vytvořili trojblok, který skřetům vytvořil mocnou hráz.
Sek stíhal sek, jedna smrtelná rána druhou. Skřeti zběsile útočili, válečníci stáli pevně jako hory a drtili nejbližší skřety. Ač kolem ležela řada mrtvých skřetů, bylo jasné, že takhle nevydrží věčně. I na nich přibývalo ran od skřetích ostří.
Nebýt Arrikova požehnání od bohyně, jistě by se jim vedlo hůř. V jedné chvíli Kolman trefil skřeta tak nešikovně, až se s žuchnutím vyválel na zemi. Šaman ještě přidal kouzlo, kterým připoutal ležícího Kolmana a stojícího Morra opodál kouzlem oživlých kořenů.

V tu chvíli měli skřeti trochu převahu, jen však opravdu na chvíli, protože se zapraštěním spadlo několik stromů a na bojiště vpadl obrovský lesní červ. Jeho nádherně jantarově zelené šupiny se leskly jako drahokamy a
obrovská tlama podobná dračí okamžitě chňapala po všem, co bylo na dosah, ocas bleskurychle švihal ze strany na stranu.

Dayak ještě stačil zaseknout do šamana, ale to už brali skřeti do zaječích, mnoucí si pařáty, že červ to za ně vyřeší a oni slíznou smetanu.
Kdyby Dayak znal ten výraz, jistě by poznamenal, že už jede metro, ale protože ho neznal, jen zaklel a postavil se sám proti připlazivšímu červovi.

Družiníci si jen rychle odsouhlasili zabití červa a dál systematicky pokračovali v boji. Než se Kolman vymotal z kořenů stromů, Samir se přesunul a než ostatní přečetli novou situaci, svedl Dayak s červem nerovný boj.

Utržil tím několik krvácejících ran a nebýt toho, že přiskočil Kolman ze Samirem, červovi by snad i podlehl. Mezitím Morro odletěl na koberci kousek dál od družiny a kouzelnou knihou provrtal červa blesky.

Nakonec Kolman s přispěním Samira a ostatních po vyčerpávajícím boji červa zprovodil ze světa.
Kolman byl blahem bez sebe, konečně po delší době pořádná trofej. Hned se na červa vrhli, aby si přivlastnili trofeje, které jim oprávněně patří.
Morro si vzal zub, Arrik špičku jazyka, Kolman – rohovku z oka a šupinu a Samir jen velkou šupinu na štít.
Dayak hleděl směrem k horám a do obecné dobré nálady zahlásil: „Támhle nad hřebenem je nějaká věž.