39. hra

…starý kapitán Palman ve výsluze si sedl a začal vyprávět malému chlapci příběh.
…tenkrát v Mishi se slavilo. Armáda skřetů byla rozprášena. Nový hrdinové se zabydlovali ve městě. O tom že pan Morro se beznadějně zakoukal do paní baronky si vyprávěli už i vrabci v cimbuří hradní věže. Docházel k panu Velkovezírovi a učil se od něj všem podivuhodným uměním.  Zato pan Kolman si mě velmi oblíbil a tenkrát jsme nevynechali snad jediný večer, který by jsme neprohýřili v hospodě U vypité panny. Tvá babička mě tenkrát neměla ráda. Mezitím se však odehrála i velká sláva. To zas jiný pán Arrik byl samotným baronem provolán opatem kláštera. Opat Arrik toho dne velebil před všemi Černou paní a na obnovu kláštera vysázel celých 100 denárů. Ostatní páni se buď jen tak procházeli městem nebo přispívali svým umem na obnovu hradeb a města.
Tak uplynul celý měsíc a páni, zdálo se snad trochu schválně, pozapomněli na úmluvu s baronem, že do půl roku přivedou jeho nezbedného syna Kostu, pro jehož činy neměl baron nejmenší pochopení.
 Bylo jim zde dobře. Snad náhoda tomu chtěla, že večer kdy se všichni družijníci sešli ve známé krčmě, kde mocně hasili svou žízeň a u toho se přeli o drahé kamení, které dostali jako cenu za přivedení Kosty.
Nakonec pan Arrik, který pod nátlakem vznešených skřetích bojovníků ustoupil. Zasmušil svou tvář, šáhl do váčku a každému z nich s velkou neochotou předal krásně vybroušený rubín! Poté již neměli tak dobrou náladu a chuť pí,t tak se tiše vydali uložit k spánku do hradu.

 
…ještě chvilku se přeli, než usnuli. Netrvalo dlouho a hradem se rozezvučel poplach.
„Zloděějííí  v klenotním sále!!!!“
Snad proto že toho ten večer tolik nevypili, tak byli naši hrdinové rychle na nohou.
Samir volal: „vemte jen zbraně, na zbroje není čas!“
,,Kurva,, prohodil Kolman: „tohleto si někdo vodsere a pořádně!“
Vzal svůj černý meč a běžel za ostatními. Za malou chvilku se přihrnuli k sálu. Byla tam tma, všude byly zhaslé pochodně. Kolmanův um však rychle způsobil, že hnedle letěla zapálená pochodeň přímo do sálu a za ní židle, stůl a závěs. Pan Arrik kouzlil světlo. Uvnitř uzřeli podivnou partičku. Ohromné skřetí bojovníky, jejich kůže byla zbarvena do černa a byla jich snad rovná desítka.
Samir, Kolman a Badag se vrhli okamžitě na steč. Morro kvílel, v té pokladnici je naše šupina.
Začala velká řež.
Krom umě zmizel za těžký purpurový závěs. Nikdo si ho nevšiml.
Skřetí bojovníci ale rozdávali strašné rány. Bez brnění to s našimi hrdiny nevypadalo dobře.
Kolman se Samirem dostávali co proto. Pouze Badag, sám skřet obeznámen skřetím šermířským uměním, odolával a sám rozdával mistrné rány.
Co chvilku vykřikl: „jsou snad nesmrtelní!“
V tu chvíli vyjekl krátce Krom zpoza závěsu: „jsou to skřetí bersekeři, to je pradávné mocné kouzlo skřetích šamanů“.
„Kurva práce,“ vyhoukli jednohlasně Kolman se Samirem.
Pan Arrik provolával bojovou modlitbu a kryl se za právě doběhnuvší posádkou, které jsem dělal kapitána právě já.
Mezitím se Morro soustředil na skřeta, který se jakýmsi podivným kouzlem snažil otevřít důmyslný zámek pokladnice. Švihnul svým tesákem, ten se zabodl, ale skřet dělal jakoby nic. Od závěsu přiletěl šíp, ale ani ten skřetovi nevadil.
Nakonec ve dveřích pokladnice prasklo a skřet zmizel uvnitř. Za chvilku byl zpět, vyjmul to co potřeboval, jedna z věcí byla i šupina.
Všude cákala krev, hlavně pak z pana Samira, který pomalu umdléval pod těžkými ranami.  V té chvíli však Badag svého soka probodl a sálem zazněl jeho vítězný ryk!
Jenže převaha byla veliká už i několik vojáků padlo k zemi a situace vypadla neudržitelně.
Morro však neztrácel hlavu a použil své mocné kouzlo. Tři skřeti kolem pokladnice padli k zemi a začali si sekat sami do svých údů. Moc dlouho však kouzlo netrvalo. Krom zatím zmizel otevřeným oknem.
„Aha tak tudy přišli, počkáme, kdo půjde nazpět“, usmál se pod vousy a pohodlně se scimitarem v ruce postavil na okenní římsu.
Jen co tak učinil, prolétl kolem něj přímo otevřeným oknem, pták snad sova. Vykoukl za ní a viděl, že se okamžitě změnila na upíra elitního gardistu barona. Začal okamžitě rubat do nesmrtelných skřetů. Po chvilce se zjevili snad ještě další tři.
Krom na římse pozoroval okolí a tu si všiml letícího stínu, který kroužil kolem věže.
Pak už věci vzali rychlý spád. Hlavní skřet pískl na jakousi píšťalu a zavelel k ústupu do okna. Létající stín – nosič se začal blížit. Krom po něm v rychlosti vystřelil šíp, ale pak už se soustředil jen na jediné.
Morro se pokusil zastavit prchající vetřelce kouzlem plíživých duchů, ale lapil jen jednoho, druhý s píšťalkou jej za odměnu, zasáhl skřetím tesákem do hrudi.
Pak další skřet mrštil jakousi koulí o zem, proběhl velký záblesk, hlasitý hrom a než jsme se rozkoukali, byli u okna.
Ještě ze vnitř slyšel Krom hřímající hlas Arrika: „Krome pošli ho na dlažbu, jinak je vše ztraceno.“
Skřet vykročil na okno, lítač už byl velice blízko, skřet se hotovil udělat potřebný skok na záda lítače, jenže Krom byl připraven, jeho scimitar vjel do skřetího pupku. Skřet zařval překvapením. Krom už do něj pouze s úšklebkem strčil, aby ho poslal z velké výšky na kamenné nádvoří.
I tam byli vojáci s nastraženými oštěpy a meči. Bylo po něm.

Uvnitř se ještě chvilku bojovalo. Samir byl vážně zraněn. Ale s upíry a statečnou jednotkou se společnými silami podařilo skřety udolat. Pak ještě pacholci museli uhasit požár, který už v sálu řádil.

V tu chvíli vstoupil do pokladnice baron se svou paní a vezírem. Když baron zjistil, co se stalo, zjihly jeho tvrdé oči a na každého družijníka významně pokynul. Nyní byl jejich přítel a jeho štědrost měla být nesmírná! Morro se naparoval před krásnou paní. Zato s upíry neměl baron slitování. Kde byli? Proč nehlídali? To mu ještě vysvětlí. U toho už ovšem nikdo nechtěl být!

…tak hošku to je konec příběhu, kdy i já jsem přiložil významným dílem svou ruku. Vedla dobře můj meč. I proto dnes bydlíš, kde bydlíš! Ale teď už spát, příště ti možná povím další…