42. hra
Zapsáno v kronice rodu Kran de Mag za doby vlády Arity Kran de Mag, Baronky z Vukrathu v létě roku 3136 od založení Heronu.
To léto bylo temné, Asíjini přisluhovači měli nakročeno ukončit rodovou linii jednou pro vždy. Paní Baronka byla uvězněna v nejhlubší části žaláře a každým dnem očekávala nevyhnutelný konec. Věznitelé plenili panství bez milosti, žaláře se plnili, ale bohužel věznitelé v čele s převtělenými démony je zvládali zase vyprazdňovat. V té nejtěžší chvíli však svitla naděje.
Temnotu dolního patra kobek prosvítili dvě letící pochodně. Asíjiny vojáci již netrpělivě mačkali jílce svých mečů. Řev, jež přicházel z horního patra, se rozléhal i zde a před chvilkou zlověstně utichl ve vzdáleném chrčení. Dva z démonů nehybně čekali uprostřed místnosti kolem mučícího stolu.
Po četných trýzněních paní Baronka viděla jen jedním okem, ale i tak zaostřila na dvě postavy, jež bez bázně sešli po schodech. Byl to kněz Ilmišah, zatím ukrytý v nuzném hávu, pan Arrik a vznešený skřetí pán ze severní pevniny Krom Pivo de Dalek, ostatními žoviálně zván Krab. Pan Arrik se rozhlédl a pan Krab jej kryl s ostřím v ruce. Podzemí naplnilo strašlivé vřeštění démona ženy, jež se neustále zesilovalo. Paní Baronka si všimla, že v ostatních celách se postupně hroutí vězni k zemi. Pan Krab vyrazil na střet, ale v ústrety mu přiletěl stůl bez dotyku vrhnutý druhým démonem, snad mu k tomu stačily nečisté myšlenky. Stůl srazil pana Kraba obrovskou silou zpět ke stěně u schodiště. Upadl do bezvědomí.
Pan Arrik si projevů démonů nevšímal a zlověstně jim prorokoval brzkou smrt: „Nečistá stvoření a přisluhovači Asíji, právě přišel okamžik vaší smrti!“.
Vykřikl zaklínadlo, udeřil o podlahu svou mocnou holí a z ní vytryskla ohnivá stěna, jež spláchla celý prostředek místnosti. Vojáci se váleli po zemi a hasili si hořící oděvy.
Vězni, jež byli stále při vědomí, oněměle zírali na to strašlivé divadlo.
Po schodech již spěchali další hrdinové. Pan Kolman oddaný Černé bohyni se svým smrtícím mečem a pan Samir neústupný bojovník a milovník šelem.
Všichni byli tak odhodlaní, že je nelidský řev té démonské potvory nemohl zastavit a stolička vrhnutá démonem sice zasáhla pana Arrika, ale nijak neoslabila jeho odhodlání s Asijínými pohůnky skoncovat.
Pan Arrik podruhé vykřikl zaklínadlo a udeřil holí o podlahu. Místností projela druhá ohnivá vlna. Všichni vojáci věznitelé byli mrtví a démoni mleli z posledního.
Pan Samir bleskurychle vyřídili vřeštící démonku, ačkoliv její drápy jej též zranili.
Pan Kolman démona vrhajícího předměty zasáhl již od schodiště svou zápalnou lahví, protože věděl, že je ve smrtelném těle. A nyní se k němu rychle blížit se svým mečem, ukončit jeho bídné žití. Mocný rozpřah, jedna strašlivá rána a ohořelý démon se vrátil do pekel, odkud přišel.
Ale okamžik radosti byl kratičký jako dva údery srdce. Na konci podzemního sálu si Asíjovci vybudovali velký oltář, kterému dominovala hlava mocného démona, jež v zubech svírala velký magický krystal.
Všichni v sále ucítili, jak démonská hlava začíná nasávat energii. Pan Kolman se rozběhl, seč mu síly stačili, k oltáři, ale vše se odehrálo příliš rychle. To Asíja se chtěla pomstít.
Panu Kolmanovi chybělo pár posledních kroků k démonské hlavě. Hlava, jež bez hnutí vysela na stěně skoro dva roky, zapraskala a její zuby se zahryzly do krystalu.
Celými kobkami projel výbuch energie. Při kom nestálo štěstí, toho smysly byly lapeny Asíjou. Bohužel lapen byl i pan Krab, jež se vrhl na pana Samira a též pan Arrik, což bylo strašlivé.
Panu Kolmanovi, který Asíje odolal, scházel poslední metr, či dva. Rozpřáhl meč a skočil k oltáři tygřím skokem.
Pan Arrik, ovládnut mocí podlé Asíji, pozvedl hůl potřetí. Ztuhlým jazyk vyřkl zaklínadlo a udeřil vzácnou holí o zem. Sálem projela třetí ohnivá vlna a spálila vše, co jí stálo v cestě.
Pan Kolman, těžce sežehnut, snad silou vůle dokončil svůj hrdinský manévr. Jedním sekem přepůlil démonskou hlavu, zhroutil se na podlahu a o dlaždice zazvonil prokletý krystal.
Asíjinou kouzlo bylo zlomeno.
Avšak pan Kolman, Samir a Krab měli smrt na jazyku. Pan Arriky však nelenil, rozhodnut zachránit své druhy. Osvobodil paní Baronku a odpřísáhl jí trvalou ochranu, pokud jeho druhy zachrání.
A tak se stalo, paní Baronka mocná v magii i alchymii všechny pány vyrvala ze spárů smrti.
Nyní nastal okamžik, kdy museli vyřešit, co s prokletým krystalem. Pan Kolman přivolal démona, jež byl jeho součástí, který se neochotně zjevil ve stínové formě. Byl to démon uctívaný v chrámem Ilmišah. Krystal jej však překvapil a snad i vystrašil. Bědoval a žádal pana Kolmana, aby krystal zničil, jinak přinese démonům jeho rodu velkou zhoubu. Kolman na démona tvrdě udeřil a ten přislíbil prozrazení svého prvního jména, pokud pan Kolman odpřísáhne zničení krystalu v pradávné svatyni Ilmišah pod nejvyšší horou. (poznámka kronikáře Magidy: Lze se domnívat, že v této svatyni skutečně existuje bezedná studna, jež patrně vede do nějaké zhoubné sféry jiné existence).
Následně pan Arrik s panem Krabem uzavřeli dohodu o vzájemné pomoci a podpoře obchodních aktivit království pana Kraba, což posvětila též paní Baronka.
Poznámka od paní Baronky, oficiálně nepublikovat: V jednu chvíli se pan Samir rozlítil na pana Arrika, který po žaláři stále pobíhal v nuzném převleku, cituji: „Vyndej kurva, to roucho!“ Apelující na kněžskou příslušnost pana Arrika a vystrašené pohledy uvolněných vězňů.
Tak bylo panství zachráněno od vlivu bohyně Asíji. Při audienci však hrdinové odkryli pravou podstavu své návštěvy. Přijeli, aby zajali, či získali vliv nad dědem paní Baronky Kortem Kran de Mag, nyní neblaze proslulým upírem zvaným Kostas Chryzula, jež plenil rozsáhlé části Ostrovního království pod korouhví Paní smutku – bohyně Asíji.
Paní Baronka přistoupila na dohadu, že jim umožní setkání s Kostasem.
Na hradě byla uspořádána večeře na počest nově nastolené vlády paní Baronky. V jejím závěru se hosté vydali do salonku, kde paní Baronka uskutečnila malý rituál a po několika hodinách se Kostas skutečně zjevil. Přiletěl jako velká sova a následně se změnil do své pravé upírské podoby. Hrdinové se s ním pokusili zaplést hovor a zjistit jeho pravé motivy činů. Ale pan Samir nebyl tak trpělivý a vyzval upíra na souboj.
Souboj to byl tvrdý a mistrný. Střetli se skuteční vládci mečů a mistři šermířského řemesla. Nakonec však pan Samir klesl k zemi pod tíhou svých zranění. Ne nadarmo byl zván šampionem Asíji.
Kostas se vrhl k oknu a vyskočil do tmy. Pan Krab to lakonicky okomentoval: „Tak, bezvadný, je v prdeli..“
Zapsal vlastní rukou kronikář Baronky Arity Kran de Mag Magida.
