44. hra

Město Vukrath, kdysi největší a nejprosperující severský přístav, jehož populace za dob svého rozkvětu čítala na 5 tisíc obyvatel a lodě připlouvající za obchodem se ani nevešly do vnitřního přístavu, se pomalu vzmáhalo. Lidé se činili a každý dělal co uměl, avšak strach který do lidských myslí zasela Asíja přetrvával a byl všudypřítomný. Lidé si často pokládali otázky jako: „Co když se vrátí armáda skřetů, jak se ubráníme?“ nebo „Co když na nás Asíja ve svém hněvu pošle ještě něco horšího, démony čí jiné krvelačné příšery, co budeme dělat?“. Jediné co udržovalo morálku města byl fakt, že jeho zachránci nikam neodešli, ba co víc, zabydleli se zde a byli stále nablízku všem lidem jako jejich sousedé. A lidé se k nim chovali patřičně, projevovali jim úctu, respekt a oddanost a nešetřili chválou a uznáním nad jejich činy a počínáním při obnově města.
Pan Arrik bděl nad obnovou zdejšího kláštera, která dala práci hodně řemeslníkům. V zahradách nechal udělat záhony a vysázet ovocné stromy. V opravených přístavcích pak ubytovával sirotky, kterým byl takřka jako jejich otec. Posílal je do učení a ty bystřejší pak ve volných chvílích učil číst i psát. Se vším mu vypomáhal jistý člen řádu s jehož pomocí Arrik objevil skrytou komnatu uchovávající chrámové vybavení, které po navrácení na původní místa dodaly chrámu opět respekt budící podobu.
Krom alias Krab se věnoval svým obchodním záležitostem a za dobu svého pobytu ve městě, se zdálo, že zde není člověk jenž něco znamenal, se kterým by neměl nějakou dohodu, nebo který by o něm alespoň neslyšel. Badag se jednou zasnil a řekl: „Bylo by hezké zde vlastnit a provozovat nevěstinec“, na to Krom rychle opáčil: „Staň se mým obchodním partnerem a tvůj sen se stane skutečností dříve než se rok sejde s rokem.“ Badag souhlasil a tak se začali poohlížet po vhodném domě, který by zároveň splňoval i nároky většího hostince.
Samir se rozhodl, že bude obchodovat se šelmami a založí ve městě cvičitelskou školu. Debatoval s lovci a různými obchodníky, aby vyzvěděl jaká mláďata se v tomto kraji rodí a o co by asi byl největší zájem.
Moro se snažil obstarat nějaké potřeby pro svou laboratoř, kterou měl v plánu zřídit ve své nové pracovně leč narážel na fakt, ostatně jako všichni ostatní kdož vyžadovali nějaký ten artikl specifického charakteru, že obchod, který živil toto město již po delší dobu stagnoval a chatrné zásoby tak tak pokrývaly poptávku vzmáhajícího se města, takže se časem stávalo téměř vše nedostatkem.
 

Nebyl čas na další otálení, je potřeba jednat a ještě zde stále byla ta nedořešená věc s Kostasem Chryzulou. Arrik napsal dopis do přístavního chrámu aby upozornil, že Vukrath je opět bezpečným přístavem a požádal o vyslání skupiny, která měla obnovit kontakt mezi oběma městy. Potom se dobrodruzi nechali uvést k paní baronce a začali projednávat kroky, které měli upokojit lid a zajistit sjízdnost a bezpečí obchodních cest. Jednání se překvapivě ujmul pan Krab, který hned v úvodu obdaroval baronku hydřími jazyky a potom zdůraznil, že nejdůležitější ze všeho je urovnat nesváry mezi Vukrathem a Mishí.
„Musíme se dohodnout s baronem na příměří jinak obchod nepokvete“, řekl a pak rychle dodal, „Kostas by se nám měl dobrovolně vzdát, abychom uspokojili barona a my se zkusíme zaručit, že ho nezabije.“
Arrik pokýval souhlasně hlavou, „Snad byste Baronko mohla napsat dopis a pokud bude Baron souhlasit tak promluvit s Kostasem?“.
Baronka souhlasila pod podmínkou, že v dopise uvede jména všech jakožto ochránců upírova života. S tím všichni souhlasili a tak za krátko putoval dopis stvrzený podpisy všech hrdinů a opatřený barončinou pečetí do rukou poslů, kteří se neprodleně vydali s poselstvím do sousední země. Asi po dvou týdnech se poslové vrátili i s  baronovým vyslancem a jeho stráží. Baronka je hostila s péčí a velvyslanci darovala pěkný dům na maríně.
Mír byl uzavřen a Baron slíbil, že Chryzulův život bude ušetřen. Baronka oplátkou slíbila, že upíra přesvědčí, aby se podvolil, ale až po slavnostech, které hned na druhý den zachvátilo město. Všichni jedli, pili a radovali se z těchto novin a nikdo si ten večer nepřipouštěl chmurné myšlenky.
Nad ránem se k opilému Krabovi přitočil Badag a tlumeně řekl: „Stráž našla ve městě mrtvolu. Prý snad za tím stojí nějaký démon, který se tady zabydlel v jednom domě.“
Krab na něj vypoulil své podroušené oči, pak si odplivl a poplácal Badaga po ramenou, „To zvládneš brachu, ať si taky zasloužíš svojí slávu, ne?“ a rozchechtal se div se nezakuckal.
Badag cosi suše zavrčel a jako jediný střízlivý spěšně odkráčel s velitelem stráže obhlédnout situaci. Ukázal se jako zkušený voják, zjistil kde se nepřítel ukrývá a ihned vydal rozkazy a nechal celé místo hlídat. Když všichni vystřízlivěli začali plánovat útok. Do toho se bez okolků přidal i baronův velvyslanec a jeho stráž.
Arrik před akcí všechny povzbudil požehnáním od Ilmišah a potom Badag vyrazil dveře domu a vedl skupinu do podzemního sklepení. Proběhli chodbou do větší místnosti na jejím konci, která vypadala jako nějaká svatyně. Uvnitř to neuvěřitelně páchlo hnilobou zetlelých lidských ostatků, které se válely všude po podlaze. Na opačné straně místnosti stáli tři postavy, dva vypadali jako kněží avšak ta třetí nepřipomínala nic z tohoto světa.
Byl to očividně Asíjin démon. Jeho “lidské“ tělo bylo zformováno z tisíců létajících brouků.
Válečníci vyrazili do útoku. Arrik a Morro seslali svá kouzla jimiž zpacifikovali oba kněze tak, že jeden byl zcela omámen a druhý oslněn, neschopni jakékoli protiakce. Samir, který si to namířil přímo na démona, šlápl na své cestě přes hnijící ostatky do torza nějakého chudáka tak nešťastně, že nohu nestihl včas vytáhnout a vahou svého těla byl v té rychlosti poslán k zemi mezi kroutící se červi. Velvyslanec si vzal za cíl zmámeného kněze, Kolman toho druhého a Badag se chtěl utkat z démonem. Než však válečníci stihli naběhnout do souboje démon uvolnil všechny brouky a jeho lidská silueta se začala rozptylovat po místnosti jako kouř. Brouci v mžiku zaplnili vzduch a vrhli se na všechny postavy v místnosti a poté se opět zformovali zpět do podoby lidské postavy. Toto se opakovalo ještě mnohokrát a zranění, které brouci pokaždé způsobili bylo nemalé.
Mezitím se Krab prosmýkl podél stěny až na konec svatyně a na oltáři objevil oživlou lidskou lebku, která se snažila seslat nějaké zaklínadlo. Neváhal, lebku popadl a vyběhl s ní nahoru ven z domu, kde za přispění čekajících lidí lebku rozmlátili sekyrou.
Dole již padly oba Asíjiny kněží, kteří nebyli velkými soupeři, nicméně kdo stále zakoušel okusování od démona na tom nebyl dobře. Nakonec se jej podařilo udolat. Arrik vyléčil Samira a pár felčarů se postaral o zbytek raněných, komu již nebylo pomoci byl jeden voják velvyslancovi ochranky.
Arrik promluvil k lidem a obvinil Asíju a jejich posluhovače ze spáchání všeho zla, které museli zakusit. Ukázal jim Asíjin symbol, který ihned zničil a vyzval všechny, aby se měli před tímto na pozoru a aby neprodlené informovali klášter Ilmišah kdyby u někoho podobný symbol viděli.
Pak nechal oba mrtvé kněží demonstrativně opálit ohněm a vrhnout ze skály na útesy, aby je tam ohlodali kraby. Pár dní nato byli hrdinové předvoláni před baronku, chvíli je nechala čekat a když se ukázala byla v doprovodu Kostase Chryzuli.
„Plním část naší dohody a vydávám vám svého příbuzného, abyste ho dovedli k baronovi, ježto je svolný před něho předstoupit a zodpovídat se ze svých činů“, řekla a pohlédla na Kostase, ten mlčky přikývl.
„Tak dokaž, že již nejsi v moci Asíje a velitelem jejího vojska“, vyzval upíra Krab. Kostas vyjmul ze spony svého opasku křišťálový symbol bohyně Asíje a hodil jej na zem.
„Asíja pro mě nikdy nic neznamenala“, řekl a rozšlápl symbol na kamenné podlaze paláce.
„Obávám se však, že ona toto jen tak lehce nepřejde“, dodal a pohlédl tvrdým pohledem na všechny zúčastněné. Potom všichni zasedli k jednomu stolu a dobrodruzi rozmlouvali s upírem, aby vyzvěděli co možná nejvíce informací o tom co Asíja zamýšlí, jaká je její spolupráce s drakem a co ví o drakovi a dračím kultu. Kostas byl sdílný a přátelský a krom poskytnutí cenných informací dokonce učinil dobrodruhům nabídku, že pokud barona přesvědčí aby s ním zacházel tak, že jako šlechtic nebude zostuzen, vydá se s nimi jako spolubojovník na jednoho nepřítele.