46. hra

…družina se v Myshi zdržela déle než měsíc. U barona se konala slavnostní večeře, kde jim baron slíbil, že jeho syn Kostas bude k dispozici za půl roku. Do té doby bude Kostas poctěn uměním vrchního léčitele v kobkách hradu. Na této večeři též opat Arrik se svým moudrým rádcem a ochráncem Krabem prodali baronovy cennou informaci.

Vrchní vezír okamžitě zakresloval a popisoval tajnou cestu do nitra nejvyššího chrámu Černé bohyně, kde jak pan Arrik přísahal že na vlastní oči viděl uvězněného heronského regenta a místokrále v péči mocného démona Ilmišach. Nad touto informací upíří baron zaplesal, dal vyvalit ze sklepů ten nejlepší soudek rudého vína a sám mocně přihýbal z číše plné teplé krve. I pán Morro, který zvolil upíří budoucnost spokojeně upíjel krev z poháru a pokud to bylo jen trochu možné, tak nespouštěl ze sněhobílé baronovy jistým způsobem sličné ženy oči. Jejich pohledy se láskyplně setkávaly, ale pan Krab pro to neměl pochopení a při každé příležitosti neopomněl Morra pořádně pod stolem pokopat.

Přátelé,- pravil baron. Za tuto cennou informaci vám nabízím mocný předmět. Krátce pošeptal něco vezírovi a ten za chvilku přispěchal z malou truhličkou.
Pohleďte, na vašich nebezpečných cestách se Vám jistě bude hodit. - Otevřel truhličku a vyndal malé sklíčko. Je to sklíčko pravdivého vidění. Kdo se krze něj podívá uvidí pravdu.
Pánům se sklíčko moc líbilo a pan Arrik ho s díky rychle schoval do záhybů svého pláště. Pak opět vyslechl rychle šeptajícího Kraba a promluvil.
Vážený barone moc si vážíme tvého daru, je to mocný předmět, jen mě ale napadlo, zda bys ještě nepodpořil naší snahu něčím ehmm… cenným…klášter potřebuje novou střechu a mocná Ilmišach si neustále žádá rubíny, aby nám dodala sílu na našich cestách.
Baron se divoce rozesmál, zašátral ve svém měšci a rázně bouchl dvěma rubíny o stůl přímo před Arrika.
Obchod skončil opate! - Řekl velice nebezpečně.
Poté se společně radili…řešili věci politické a též se baronovi svěřili že jejich cíl je zabít draka! Ale ještě před tím budou chtít odcestovat do přístavního města, kde  chtějí pořádně zatopit dračímu kultu.

V dalších dnech všichni odpočívali a věnovali se svým věcem. Samir sháněl díly k balistě, kterou hodlal sestavit. Pan Opat se věnoval věcem chrámovým a pan Krab trávil čas špiclováním pana Morra, kterého to čím dál více táhlo do komnat baronovy ženy. Vybaven vypůjčeným sklíčkem od opata, skryt za stromem v zahradách pozorně naslouchal dvoření pana Morra:
…lásko má, brzy budu muset odjet, ale vrátím se. Jdu zabít draka a pak už budeme navždy spolu. Snesu ti k tvým nohám celý jeho poklad. Zbavíme se barona a budoucnost bude jen naše – cukroval Morro. – Jak Krab viděl tak baronka své city bohužel opětovala.

To bude průser, pomyslel si, už abychom byli v čudu, vyndal sklíčko a podíval se s ním na baronku. Ale to co viděl chtěl co nejrychleji zapomenout.
To Pan Kolman se v ten čas choval velice klidně, scházel se svým přítelem Palmanem a nebýt o mnoho let později nalezeného v zápisníku starého kapitána stráže, tak by o jeho činech nikdo nevěděl.

Sepsáno rukou Palmana :
…Kolman ke mně přišel s vážnym  vejrazem v obličeji a odtáhl mě do prázdný  místnosti.
"Palmane, příteli, bratře, dej mi věc, který si neobyčejně vážíš a já tě přijmu do společenství, ve kterým budou i prostý lidi, ovšem s neobyčejným posláním  a pozdějc i darem."  Stál jsem tam jako vopařenej, tohle jsem nečekal. Nevím proč, ale bez bázně a rozmyslu jsem vyndal z pod zbroje prsten na řetízku, jež mi dal můj nedávno zemřelý táta. "A co dáš ty mně?", vypadlo ze mě. "Můj dar ti teprve dám, ale ne dnes a ne tady", odpověděl pan Kolman  tajemně a vzal si ode mě prsten. Chvilku si ho prohlížel a pak ho zandal do malýho měšce v batohu.  Najendou se mu ve výrůstkové ruce objevil překrásnej skalpel pokrytej drahejma kamenama a vykládanej zlatem. S divokým výrazem se mě zeptal: "Pokud mi věříš, natáhni a obnaž paži!" Neváhal jsem ani chvilku a učinil jak poručil. V tu chvíli mi obřízl ruku dokola pod paží a já čuměl jak vejr, tam, kde měla bejt krev, byla jen rána, která se rychle zacelila. Byl to mocná kudla. Kolman sobě udělal to samý na stejný ruce, kde pak zůstala jen hladká jizva. Pak mě objal a klekl si přede mě a přísahal mi věrnost. Než jsem stačil přísahat já jemu, nechal mě tam
stát vykulenýho a odešel. Později jsem se dověděl, že takto ještě navštívil nějakýho rybáře,
švadlenu a toho jeho mladýho učedníka. I když jsem nic tenkrát nechápal, jsem
hrdej, že si mě vybral.

…po měsíci se vydali z Myshe na sever do Vukratu, kde chtěli nasednout na první loď mířící do přístavního města. Asi za týden nato vypluli. Cesta ubíhala klidně a zanedlouho dopluli k majáku Kerleff, kde byl pan Opat velice slavný.

Ještě týž večer sloužil opat bohoslužbu a poté se všichni vydali do hostince popít. V hostinci však narazili na tři chlápky, kteří neomaleně hanobili jmého Ilmišach. Kolman se Samirem se tiše zvedli, tasili a za chvilku po hostinci tekla krev. Jeden skončil s rozpáraným břichem,  druhý s prokouslým hrdlem od pana Morra a třetí posekaný se svíjel na zemi.

Přistoupil opat a klidně promluvil. Vyřízni mu jazyk Badagu! a jak řekl tak se i stalo. Přihlížející v posvátné bázni hleděli na svého opata a věděli, že zde se bude díky němu a jeho druhům zas nějaký čas klidně žít.

Ráno se všichni nalodili a pokračovali dál v plavbě. Po cestě se spojili s Lavazarou, která jim řekla, že ve městě není vůbec bezpečno a bude lepší když je hned ukryje Ibrahim v jedné z jeho četných skrýší.

Do města přijeli o dalších deset dní později. Sotva vystoupily v přístavu, tak se k nim přitočil nuzák a nenápadně jim ukázal provrtaný měďák, nikdo nic nechápal, jen pan Badag se usmál, vytáhl stejný a řekl. Ibrahimův člověk. Dovede nás na bezpečné místo.

Po nekonečném bloudění a úhybných manévrech se konečně dostali do skrýše blízko chrámu. Tam ostatně měli v úmyslu i na druhý den jít. Starý mistr  je tam přivítali smutnou zprávou. Velmistr chrámu byl otráven a umírá.