47. hra

Jak jen mohla být atmosféra v tomhle malém kumbálku v opatství za Přístavním chrámem tíživá, tak skutečně byla. Situace byla opravdu špatná. Velmistr kláštera byl otráven a tato noc bude jeho poslední. Ještě k tomu se městem jako povodeň šíří podivná loterie Božího osudu, chudí i bohatí dychtí po žetonech, aby si mohli vykoupit své hřích a ještě k tomu zbohatnout.
Starý mistr byl unavený, bylo vidět, že za poslední rok to jde od deseti k pěti, ani krásná paní kouzelnice Lavazara nevypadala tak lákavě jako obvykle, i na ní se starosti podepsali. Jen Pong její gorila byla stále stejně skoupí na slovo a bez jediné emoce ve tváři.
Řešili s dobrodruhy co dál, koho skřípnout a jak rozmotat současnou situaci, která je jen vlásek od občanské války. Padlo několik návrhů: skřípnout knížecí rod de Wrag, chytit měňavce, nebo se podívat po novém šampionovi Asíji, který se objevil v podzemí města. Proradná Asíja si rychle našla náhradu za upíra Kostase Chryzulu.
Do diskuze se přidal i šéf podsvětí, vážený skřet Ibrahim se svými dvěma gorilami, který nad ránem dorazil.
Během této rušné noci předal Samir paní Lavazaře svůj kouzelný měšec, který ač vypadal prázdně, byl plný pokladů. Ani Badag se nechtěl nechat zahanbit a předal svému šéfovi Ibrahimovi nádherný broušený diamant, až skřet povytáhl obočí. Aspoň na chvilku opadla tíživá situace. Ibrahim Badagovi přislíbil, že když bude nejhůř, diamant se přesune do rodinného jmění a vezmou ho sebou, čehož svědkem byl jeden z ochránců Maro.
Další informace už tak příznivé nebyli, zejména Badag byl velmi rozzuřený. Kultisti dopadli jeho skvělého informátora Vočka, který odhalil celou buňku Dračího kultu, ale kultisti se to nějak domákli a Vočka bestiálně umučili. Badag byl zlostí bez sebe, ostatní mu přislíbili pomoc. Ibrahim sdělil, že má stopu, ale je velmi ošemetná, ta je přivede k domnělému doupěti, kde najdou potetovaného rabiáta, který byl jeden z účastníku Vočkova konce.
Mezitím se již rozednělo. Než však vyrazili do staré přístavní čtvrti. Z chrámu se rozezněly zvony. Celým městem se nesla mrazivá zpráva, zemřel velmistr Boradd.

Na večer naplánovali přepad doupěte. Samir ještě narychlo vzal mistra kšeftu Kraba na návštěvu Zlaté konvice, aby jej představil.

Městem kráčeli po zuby ozbrojení, hlídek bylo pomálu a vždy byli aspoň v osmi chlapech. Na ulicích bylo nebezpečno, kradlo se za bílého dne a mordů prý přibilo nepočítaně.
Kdo má v tomhle chaosu hledat rejdy Dračího kultu, táhlo hlavou Arikovi, opatovi z Mishe a převoru Vukratskému.
Nenápadně je vedl jeden z Ibrahimových mužů, šel snad třicet metrů před nimi. Kličkovali uličkami a pronikali stále hlouběji do starého přístavu, dnes už vlastně skomírající části města, kde se soustředila všechna špína Velkého přístavu.
Z ničeho nic si zvěd, kráčeje kolem domku s orezlým štítem a malou před zahrádkou, nasadil kápi. To bylo smluvené heslo. Celá družina rychle obsadila předzahrádku. Samir promtně vykopal skupinku opilých námořníků od jednoho stolku. Jejich protesty rychle skončili, když celá družina vytasila meče.
Badag se dvakrát rychle nadechl a pak vší silou rozkopl dveře přístavní špeluňky. Uvnitř byli tři stoly a jen u jednoho seděla nevelká skupinka přístavních gaunerů. Starý hospodský bral okamžitě nohy na ramena a zmizel někde vzadu.
Badagovi se postavil jeden z rabiátů s velkým námořnickým tesákem a vrhnul se s ním do boje. Morro využil svých nově nabitých upírských schopností, prosmýkl se kolem skřeta a rovnou beze zbraně skočil na dalšího, vycenil zuby a začal se mu sápat po krku. Samir navázal dalšího.
Krab se mrštně vyhoupl na bar a rychle hodnotil situaci, hlavně jak odříznou zadní ústup gaunerů. Nikdo nesmí uniknout.
Badag skolil ranaře a ukázal na potetovanýho týpka: „Teď jsi na řadě ty!“
Ten neváhal, čapnul stoličku ze zemně, mrštil jí po skřetovi  a perfektně jej trefil. Badag se pokusil stoličku svou gythianskou katanou odrazit, ale ta zůstalo pevně zaseklá v prostředku stoličky. Zloduch se dal na útěk. Na to čekal Krab a tygřím skokem mu přistál na zádech, oba se začali válet po zemi v souboji na život a na smrt.
Morro rozsápal hrdlo svému nebožákovi a lačně hltal horkou krev. Samir sejmul svýho gaunera, všichni včetně kněze obklíčili dvojici na zemi.

„Nic ze mě nedostanete, šmejdi.“ Cedil skrz zuby potetovaný rabiát. Krab a Samir mu páčili ruce,  Badag mu klečel na hrudníku s nožem přiloženým k jeho hrdlu.
„Věř mi, že dostaneme,“ procedil skřet ledově. Otočil hlavu na kněze a tázavě povytáhl obočí.
Arrik s tvrdým výrazem přikývl.
V mžiku projelo ostří gaunerový krkem a ven se valila horká krev. Ten jen stihl v němém úžasu vytřeštit oči. Poslední, co na nich bylo vidět, byl výraz naprostého děsu.
Družina důkladně prohledala dům a obsadila všechny přístupové místa. Arriky již několik minut zpíval ponurou modlitbu. Mrtvé tělo potetovaného zloducha sebou začalo poškubávat a hýbat se v nových křečích. Jak se modlitba stupňovala, tělo přešlo až do třesu.
Arrik náhle modlitbu ukončil, tělo sebou mocně škublo a z úst se vydral nechutný skřek.
„Vítej zpět špinavá duše, nyní tě já kněz Ilmišah vyslechnu “ pravil kněz tvrdě.
„Jsi členem dračího kultu?“ optal se příkře. Ač se tělo vzpíralo, nedokázalo odpovědi zabránit.
„Jsem člen kultu,“ cedila mrtvola skrz zuby.
„Byl jsi u umučení žebráka Vočka?“ následovala další otázka.
„Byl,“ vyhrkla mrtvola.
„Znáš se s  knížetem de Wrag?“ optal se Arrik.
„Neznám.“ Vyprskla mrtvola a opovržlivě vyplázla jazyk, který si následně strčila do nosní dírky.
„Kde se máš setkat se svým šéfem?“ přitvrdil kněz. Mrtvola se zazmítala a prohnula se v zádech jako luk.
„Kde se máš setkat s šéfem, jak se jmenuje? Tlačil Arrik na duši.
„Zítra v jedenáct u Bílý hrušky s Abdulem,“ cedila skrz zuby mrtvola, slova provázela úpěním.
„Heslo!“ vykřikl kněz.
„Měďák,“ zaječela mrtvola a začala se strašlivě třást.
Ostatní přihlížející zasypali kněze dalšími otázkami, co všechno potřebují vědět.
V mrtvole louplo a bezvládně se sesula na podlahu.
„Moc bohyně nad proradnou duší skončila,“ zakončil Arrik lakonicky.

Samir u zadního vchodu zadržel hospodského, který se opatrně kradl ke své hospodě. Vrazil mu do ruky denár.
„Za hodinu zavolej stráže, že se ti tu servali gauneři z doků!“

Rychle posbírali své věci a chystali se zmizet, když je zadržel Morro.
Vypadalo to, že větří ve vzduchu.
„Cítím strach a smrt.. a krev, hodně krve! Někdo právě dělá krvavý rituál!“