48. hra

„Cítím strach, smrt.. a krev, hodně krve! Někdo právě dělá krvavý rituál,“ řekl Morro.
Teď už to cítili i magicky senzitivní Arrik s Kolmanem. Vyhrnuli se ven z hospody a na chvíli oněměli. Nedaleko se k nebi vypínal obrovský načervenalý otáčející se trychtýř.
Bez váhání tam vyrazili.
Podle trychtýře došli k většímu prostranství v přístavu, kde se už tlačilo zvědavé obyvatelstvo. Dokonce byly slyšet i výkřiky provolávající slávu, zatím však nevěděli čemu. To se dověděli nedlouho poté. Uprostřed stál rytíř v perfektním blyštivém brnění. Celý trychtýř se jako tornádo vcucával do rytíře a kolem něho se motalo několik kněží zasvěcených Asíje. Všem už bylo jasné, že to je nový šampión proradné paní smutku, rytíř Asíji.
Kolman se rychle zeptal démona, co se tím dá dělat, ale ten však na to odpověděl, že je po rituálu. Prý je to mocné kouzlo přímo od bohyně a s tím samotný démon nic nesvede.
Trychtýř se pomalu vytrácel, když se Morro vyšvihl na koberec a letěl to obhlídnout.
Ostatní rychle vymýšleli plán.
Nemrtvý letec Morro dlouho ale nic nevymýšlel, vytáhl svou hůl a poslal do kněžích i šampiona mocný fireball. Ohnivým zásahem nadělal pěknou paseku. Několik kněží to spálilo, skoro všichni hořeli. Ostatní, co měli nějakou sílu, hasili své druhy v plamenech. Netrvalo dlouho a zmizeli v podzemí po nedalekých schodech bývalého kláštera.
Asíjin rytíř s třpytivým brněním pokrytým posledními záblesky zbytků magického trychtýře začal kouzlit a za chvilku už vstávaly ze země oživlé mrtvoly. Kdo padnul při rituálu, nyní vstával.
Pozornost šampiona se přesunula na Morra. Stačil jeden pohyb ruky a koberec pod Morrem se propadl do prázdna. Koberec letěl i se svým upírským pilotem k zemi. Morro si pěkně namlátil a odkulil se do ústraní.
Mezitím lidi vystrašení ohněm a nemrtvými se dali o překotný útěk. Posledním řadám v tom však maličko zabránil Kolman, kterému se moc nepovedl hod své bomby naplněné železnými hroty. Házel jí v běhu, ale s tím si nedělal starosti a rychle odstrkával krvácející lidské ježky se zasekanými hroty v těle. Samir a Badag mu kryli nacvičenými manévry záda. Jedinému Samirovi se podařilo s pěknými záseky prosmýknout kolem nejbližších oživlých mrtvol a bojovnými variacemi švihal do šampiona, který mu slušně zatápěl.
Kolmana s Badagem obstoupila skupina dotírajících mrtvol.
Krom druhy zvaný Krab se vyšvihl na nejbližší vyvýšeninu a úspěšně posílal šípy do nemrtvých.
Pak přišla Arrikova chvíle. Zaujal postoj, jeho cíl byl jasný. Pozvedl proto svou mocnou hůl a…jejda, z hole vyšla ohnivá stěna v kruhu všude kolem něj. Tak to jistě nechtěl. Kdo z místních nestihl utéci, ten byl rázem na škvarek. Sežehlo to i většinu nemrtvých a s nimi to odskákal už tak zraněný Samir, který v tu ránu klesl k zemi. Kolmana i Badaga zachránil hlouček zombíků, ale i tak je ohnivá stěna neušetřila. Badag ještě zraněný z předchozího boje se najednou otočil a stáhnul se z boje pryč. Kolman si ho nevšímal a dál bojoval s nemrtvými. I Morrovi sebral oheň poslední zbytky jeho nemrtvé síly a nebýt Badaga, který ho popadl cestou pryč z vřavy, asi by tam zůstal napospas osudu.
Krom střílel po mrtvolách šíp za šípem. Oheň ho také lehce popálil. Nejvíce ho namíchnul oškvařený spletený ohon, co si na něm tak zakládal. Možná, že Arrik slyšel tu snůšku peprných nadávek, co mu uštědřil. Spíše mu však nerozuměl, protože se Krom soustředil na střelbu zombíků a vyhrkl to ve své rodné skřetštině.
Před Kolmanem stojí už jen pár nemrtvých a tak se přesunul k šampionovi. Cestou ještě vyvolal své opelichané démonské kuře, ať se přidá k boji. Okřídlený démon se objevil s pekelným vřískotem o chvilku poté, až si i ostatní druzi museli na chvíli zacpat uši a to ho už párkrát viděli. Prchající obyvatelstvo to však nečekalo, až hrůzou všichni ztuhli. Kdo nestál pevně na svých nohou, ryl v tu ránu nosem v prachu.
Zkoprnělý Arrik snad ani démona neslyšel. Vyčítal si svůj likvidační manévr.
Jediný Krom si na démoského lítače ještě nezvykl a chvíli musel přemáhat pokušení, aby svůj luk na démonovi neotestoval. Nemrtví a hlavně šampion byl však přednější.
„No možná příště neodolám,“ blesklo mu hlavou a při té myšlence se zlomyslně ušklíbl.
Kolmanovi nezvyklému bojovat a současně být telepaticky propojen s démonokuřetem se tolik nedařilo. O to více se ukázal démonský lítač. Zobanem a drápy se úspěšně dral pod šampionovo brnění. Krab ještě poslal do šampióna pár přesných šípů, když Asíjin rytíř klesl k zemi.
Badag číhající opodál byl první, kdo přiběhl k padlému rytíři a okukoval jeho brnění, které se zlověstně lesklo. Zaujal ho meč a také ho za chvíli svíral ve svých rukách, ten pocit, co z toho však měl, se mu tuze nelíbil, celým tělem mu projela palčivá bolest a tak ho rychle zase odhodil.
Mezitím se ostatní radili, co s šampionem. „A sakra!“
Někdo z druhů si všiml, že mu pomalu srůstají šrámy. „Rychle, co teď?!“
Odsekli mu tedy hlavu od těla, kterou si Arrik nacpal do batohu. Neušel ani pár kroků, když se mu celý batoh začal mocné třást, až to s ním pěkně cloumalo.
Kolmanovi najednou jeho démon v hlavě říká. „Měli byste, co nejrychleji zmizet. Ten rytíř je jen schránka, která nemá srdce.“
Takhle vážně Kolman démona ještě mluvit neslyšel. Ohlédl se po raněných a rychle táhl ostatní pryč od bezhlavého rytíře. Arrikovi splaskl batoh. Hlava zmizela. Rychlým pohledem instinktivně hledal hlavu na ležícím rytíři. – Měl jí tam!
Třesoucí rytíř se zase dostával do formy a pomalu se zvedl. To jim stačilo. I když se Krab domáhal, ať se vydají cestou do podzemí za zmizelými kněžími, nikdo ho neposlouchal a nechali šampiona stahující se za zády.
Všichni byli vyčerpaní, frustrovaní a někteří i dost zle poranění. Cestou do kláštera nikdo nepromluvil. Tohle nikdo nečekal.

V klášteře se druhům dostalo nejlepší péče. Rány jim byly ovázány, žaludky naplněny a síla obnovena.
Poreferovali kněžím o novém nepříteli a po odpočinku se dohodli, že se vydají do hospody u Bílý hrušky, kde měl sraz Vočkův vrah s ostatními kultisty.
Kolman ještě stačil vyhledat novice, který mu při odjezdu před pár měsíci daroval ohmatanou píšťalku a oťukával jeho věrnost. Novic, nyní už významný kněz však chtěl svůj dar zpět. Kolman mu ji vrátil pod podmínkou, že mu doporučí jiného věrného novice. S tím kněz neměl problém a hned mu ukázal novice, jež Kolmanovi vysel na rtech. Načež kněz odešel.
Novice nebylo těžké přemluvit k věrnosti a i když byl dosti vylekaný z Kolmanových praktik, nechal se přijmout do bratrstva a i obřezat záhadným skalpelem paži. Nakonec ještě Kolmanovi prozradil, že kněz, co odešel, je věrným nohsledem jediného kandidáta na velmistra kláštera, který údajně podporuje loterii s odpustky.

Druhý den vymyslela družina plán, jak obsadit Bílou hrušku a zatknout všechny, co tam přijdou.
Přesunuli se tedy k hospodě a Morro se iluzí změnil na potetovaného rabijáta. Sedl si ke stolu, který mu doporučil hostinský.
Krab s Badagem si vybrali hlouček hráčů kostek a přidali se ke hře. Kolman venku zpražil děsně nenápadné vojáky, kteří se maskovali přitažením kárky se slámou, ale spíše ji nesli, protože měla jen jedno kolo. Hlupák by to neprohlédl. Kolmanovy příkazy však poslouchali na slovo.
Samir ještě s Arrikem dolaďovali poslední slabá místa k případnému útěku kultistů.

Nečekali dlouho, když přijel kočár a z něj vystoupily dvě gorily a podezřelý týpek Abdul Jensen v podivným hábitu. Zase ten mrtvý Jensen! Šli do hospody.
Vojáci venku si začali z přistaveného vozu rozebírat zbraně. Toho si všiml nějaký žebrák a chystal se vběhnout do hospody. Kolmanova pěst s výrůstky mu v tom zabránila.
Uvnitř nově příchozí rovnou přistoupili k Morrovu stolu. Krab se koukl přes sklíčko na příchozího. Byl to měňavec. Dal Morrovi znamení, že je to on.
„Vo co ti de? Máš pro nás něco?“, houkl na Morra jeden z vazounů.
„Mám měďák“, řekl Morro a vyndal ho z kapsy. Bez odpovědi si sedli k němu ke stolu.
Krab s Badagem mezitím prohráli pár desítek stříbrných.
Morro přísedícím vypověděl, jaký měl trable s informátorem Vočkem a že ho musel sejmout.
„Nevím, jestli ti ještě můžu věřit“, pronesl měňavec a pokračoval, „chystáme obchod s odpustky přímo na tržišti. Potřebujeme schopný lidi a ty...“, nedopověděl ani větu, když se Morrův obličej najednou začal vlnit a postupně se změnil zpátky na upíra. „…co, co to, sakra je?“, vyjekl měňavec.
A jak to dořekl, vyskočil od stolu a dral se k oknu. V tu chvíli se vedle Kraba postavil chlap v hábitu a z rukávu mu vyšlehla ohnivá koule, ale naštěstí nešikovně do rohu hospody, kde ještě stačil vzhlédnout jeden tlustý pijan. Své pivo už nedopil. K nešikovnosti mága pomohl Badag, který ihned převrátil stůl a sápal se po mágových komplicích.
Na mága se vrhnul Krab.
Do nálevny se vřítil Kolman s vojáky a rozdělili se rovnou na ostatní hrdlořezy, kteří v tu chvíli odskočili od svých stolů. Kdo nebojoval, hasil oheň.
Měňavec vyskočil z okna, kde na něj čekal Samir s vojáky. Měňavec měl však připravený záhadný prášek v ruce, který vyhodil do vzduchu. „Nevidim, sakra, koňský lejno do tebe šmejde“, zařval jeden z vojáků a Samir vykřikl: „Oslepil nás, zdrhá!“
To slyšel Kolman a vyvolal létajícího démona. Tomu stačila jen myšlenka od Kolmana a věděl, na koho se má vrhnout.
Měňavec se vyhoupl na střechu hospody, kde se změnil v dávno mrtvého kámoše Dayaka. Dostal tím ohromnou sílu a hravě setřásl dotírající vojáky. Vyšplhal se tak na střechu a rychle mizel z dohledu. Čekal tam na něj však démon a začal ho zaměstnávat svým zobanem, až měňavec změněný v Dayaka spadl ze střechy dolů. Dál unikat nemohl. Bránily mu v tom obě zlomené nohy.
Obklopili ho vojáci se Samirem a oficiálně ho zatkli.
„Však my si tě vyslechneme“, mlaskl Arrik.
„Ale to už si zařídíme my“, ozval se mu najednou vyšší kněz za zády.
V hospodě mezitím odzbrojili bojující osazenstvo. Mág to však už nezažil.
Badag měl ten den nějakou smůlu. Pořádně se mu nic nedařilo. Dokonce mu z ruky vytrhli i katanu a nebýt Kraba, který si jí všiml právě ve chvíli, když s ní odcházel místní pobuda, tak o ní Badag málem přišel.