49. hra
Po úspěšném chycení měňavce se rozhodli dále se do politiky velkého přístavu nemíchat. Už tímto se zapsali. Arrik popřál Cigylovi, patrně budoucímu velmistrovi, mnoho úspěchů a sám obdržel zlatý náramek na biceps – odznak mistra. Bylo cítit jisté napětí mezi oběma muži. Ještě si pojistili řadu kontaktů v Přístavním chrámu i ve městě, a zobchodovali co se dalo s krásnou Lavazarou.
Byl čas město opustit, vlastně se tu necítili ve své kůži. Kolman chtěl nyní hlavně zničit pekelný krystal z Vukrathu. Sličná kouzelnice vše potřebné již zařídila a tak je u mola čekala Stará treska kapitána Korála. Jak přátelské bylo přijetí na palubě u tohoto veterána, se kterým se neviděli více jak rok. Ještě jim na palubu přibyl velký koš s jídlem, kde bylo pro každého něco a už napjali plachty a vyrazili na západ. Zdálky zahlédli roztržku na molu. To Lavazaru napadli čumilové, jež sledovali odplutí družiny, patrně agenti kultu, ale ochránce kouzelnice Pong jim ukázal, proč si jej Lavazara tak dlouho hýčká. Ďábelskou rychlostí útočníky odrovnal, nejčastěji oddělením některé z končetin.
Během pár dní se počasí dost zhoršilo, palubu zaléval déšť a mořská voda. Schovaní v přístřešku u hlavního stěžně trávili čas hlavně hrou v kostky. Jednoho večera však námořníci začali nezvykle hulákat, že spatřili v rozbouřeném moři nedaleko lodi mocnou vodní bytost, zrádně krásnou Márid. Než stihli družiníci cokoliv vykonat, námořníci jim prolustrovali zásoby a jako dar vrhli do vln nejlepší kořalku, co našli, byla v Badagově čutoře.
Po několika týdnech dorazili do nejšpinavější díry západního pobřeží – rybářského přístavu Eloth. V ústí bahnité říčky stála na kůlech přerostlá rybářská vesnice celá zbitá ze dřeva, i chodníky mezi jednotlivými staveními byly vysuté, stlučené z nahrubo opracovaných prken. Nervozitu z příjezdu družiny ještě zvýšila Samirova jaguářice, která potrhala neopatrného rybáře. Arrik vše uklidnil žehnáním starostovu synovi a darem 15 zlatých denárů na posílení ochrany, což Kolman neopomněl zdůraznit, že tyto peníze jsou skutečně jen na posílení ochrany, doplněno výrazem, jakým umí zahrozit jen on. Arrik při požehnání neopomněl starostova syna obdarovat svojí dýkou a Kolman přidal váček černého prachu.
Vše v Elothu završil Morro, který se pokusil získat krev z rybářské vdovy, ta však jeho úmysly nesdílela a na vyceněné upíří zuby začala hlasitě ječet. Sic ji umlčel dobře mířenou ranou na nos a nabral si krev do své vzácné karafy, několikero očí jej sledovalo.
Druhý den radši vyrazili, za městem táhli kolem staré pevnosti. Bylo na ní vidět, že se tu za poslední rok dvakrát přehnala bitva. Rychle stoupali dál do hřebene, který odděloval tuto část pobřeží od velkého pralesa.
Při nočním táboření se rozhodli pro experiment, Arrik pozře halucinogenní houbičky o kterých Badag tvrdil, že z nich věští skřetí šamani. Na kněze to však byla velká síla. Nejdříve v tranzu napadl Morra s výkřiky: „zhyň nemrtvý posluhovači Asíji“, Kolman jej chtěl pacifikovat, ale moc to nešlo, zmámený kněz se bil jako lev a tloukl Kolmana hlava nehlava. Nakonec Morro zakouzlil na Arrika duchy, jež jej omotali a pak nebyl problém kněze zpacifikovat a svázat.
Nyní konečně přestal podléhat halucinacím a dostavilo se kýžené vidění. Viděl hordy skřetů, jak obléhají Ostak, vedl je skřetí lord s mocným Heronským mečem v ruce. Na pevnost útočili i obři, trolové, dračí lítači - průzkumníci a dokonce tři wyverni.
Velmi halasně začali řešit knězovo vidění, až prakticky přestali hlídat. Ze zaujetí situací kolem Ostaku je vytrhli proklatě přesné šípy.
„Skřetí šípy“ lakonicky poznamenal Badag. Střelci však byli skutečné nebezpeční. Přepad se jim perfektně povedl. Skoro ze všech během chvíle trčely šípy, hlavně z Kolmana, na kterého se střelba soustředila. Samir, Kolman a Badag se vrhli s meči proti skřetům. Kolmanovi dnes štěstí nepřálo, už chtěl nejbližšího skřeta přepůlit strašlivým sekem, ale místo toho zakopl o kořen a natáhl se před ním na zem. Morro využil situace a do skřetů umístil ohnivou kouli. Strhla se strašlivá řež, během chvíle Samir i Badag skolili několik soupeřů, ale bylo jich stále hodně. Morro se neviditelný přiblížil do boje, ale ani on nedokázal váhy převážit na stranu družiny. V této těžké chvíli Kolman nezaváhal a přivolal svého pekelného pomocníka, lítací stvůru bez kůže či peří s blanitými křídli a hrozivou mordou. Sám mu důvěrně přezdíval démonské kuře. Pekelný lítač se zjevil ve vzduchu, jak proskočil z jiné sféry, kde přebýval, zařval tak strašlivě, až skřetům ztuhly končetiny. Pro dobrodruhy nebyl problém je nyní dobít.
Morro začal spokojeně vysávat jednoho ze skřetů, ale ztráta ostražitosti se mu krutě vymstila. Skřet vytasil dýku a vrazil ji upírovi až po jílec do zad. Morro zaúpěl a sklátil se k zemi. Skřet se dal na útěk, ale Badag byl ostražitý a vyrazil mu v patách. Byl to závod dvou skřetů na život a na smrt. Badag byl však silný a zkušený lovec, prchajícího skřeta doběhl a nekompromisně usmrtil.
Morro se doplazil k dalším dvěma umírajícím skřetům a jejích krví se snažil aspoň trochu postavit na nohy.
Za dva dny dorazili na hřeben hor, v dálce se před nimi tyčila nejvyšší hora ostrova, cíl jejich cesty.
