10. hra

Jak asi vypadá Pirátský ráj? Tuhle otázku si kladl Marifone celou plavbu na pirátský ostrov. Dlouho však nezůstala nezodpovězena. Procházející pirátský námořník konající svou práci na palubě se nechal zlákat jím nabízenou medovinou, rum měli při plavbě zakázaný. Lačně zhltl doušek.

„To je ostrov samých putik“

„A jsou tam ňáký kurvy?“, zajímal se okounějící Paryba.

„Jo jo, nejlepší tam je Vylejšova milá, to si ještě nezažil, přirážet a u toho se držet její dřevěný nohy“, povídá pirát.

„Do toho bych šel“, mlsně se olízl Paryba.

Marifona tahle debata už přestala bavit a dopil zbytek medoviny. Celou cestu se naléval vším, čím šlo. Byl tak stále pod parou, ale stále dokázal pirátům zpívat k práci. Ti si ho také oblíbili.

Pak náhle za soumraku vjeli do zátoky, která se nejdříve slepá zdála, ale pak se objevila laguna a kolem dokola přístavu přilepené chatrče.

Přišel je přivítat starý pirát s dřevěnou nohou a opelichaným papouškem na rameni, který tam jen tak seděl, unavený životem. Seděl ve svých bílých výkalech, které zakrývaly celé pirátovo rameno.

„Zdravím tě Vočko“, pozdravil ho kapitán, „výprava byla úspěšná, připrav sudy na oslavu.“ A jako důkaz mu hodil elfský zlaťák. Vočko naoko vetchý, minci chytil v letu mrštně jako zamlada.

Stoly se prohybaly pod vahou jídla a pití. Úspěch výpravy byl znám daleko předtím, než s lodí zakotvili. Předtím však je představili tlustému hromotlukovi jménem Zogo, mítnímu kápovi.

„Co jste mi přivezli?“, zadívá se rovnou na Muflona.

Ten asi unavený z cesty jen procedí zkrz zuby, „Tobě nic.“

Zogo to však slyšel a jizva na tváři se mu šeredně zkřivila. Chvíli na sebe koukali, když tu malá opička zřejmě vytušila Zogovu nevraživost a i prchlivost, přerušila mrtvolné ticho, když se Muflonovi přímo na hlavu vymočila. To zřejmě Zoga uklidnilo, protože přestal drtit svou pěst, až to praskalo, jen se ušklíbl, otočil se na ostatní a zopakoval svou otázku tentokrát na Marifona. Ten už mocně pod parou, mu podal měšec plný zlata a šlapaje si na jazyk mu ještě pronesl. „Tlustý mě-měšec zl-ta plný, tobě darem odevzd-odevzd-odevzdaný.“

Zogo se zatvářil nechápavě, ale těžký obsah měšce ho však rázem uklidnil. Potěžkáním zvážil zlato a nakonec odpovil, že si tím přeplatili 1 týden. Pokladník to pak jen po přepočítání potvrzuje.

Přidělili jim stůl a asi v polovině bujaré pirátské veselice, plné výkřiků, chechotu, zvědavých, až nepříjemných pohledů najednou přinesou nahou 17 letou překrásnou modrookou otrokyni na jejich stůl. Všem, až na barda a Muflona je jasné, že tu něco nehraje. Ovšem zpitý Marifon si toho nevšímá a koketuje s kráskou. Muflon jen zírá s otevřenými ústy, jak se modroočce v ručce objevil zlaťák, kterým si přejížděla po bradavkách. Když si ho nakonec zasunula do klína a vlhkost z mince otřela Muflonovi o jazyk, už to nevydržel, vykoktal: “Já-já Muflon“ a chytnul jí za bradu.

Jako kdyby na tento signál všichni přihlížející čekali. Ostrá jehla píchla Muflona do zad a obrovský černý chlap se vrhl na Muflona. Ten ho sice wreslingovým chvatem povalí na stůl, ale omráčený z otrávené jehly nakonec dostává dělovku za dělovkou, až klesne na zem. Ostatní se nezmohli na pomoc a překvapeni rychlými událostmi, oněmělí civí na sraženého Muflona.

„Stačí!“, zařval najednou Zogo, jasný místní vůdce, „boříte mi hospodu!“

Pak ještě dodá: “ten, co se válí na zemi, je prej šampion velkýho města“ a začne se smát, až se plácá do stehen. Tím se nálada uvolní a teprve se uvolněně začne pořádně pít, až se hospoda prohýbá v trámech.

Bard mezitím událostmi vystřízlivělý zazpívá Píseň o boji Muflona s démonem a sklidí tím nebývalý aplaus nebo spíše bušení do lavic a uznalý pokřik pirátských posluchačů. Dokonce se pro něj vybere pár desítek zlaťáků.

Ke stolu družiny a pirátů si přisedne místní kápo se Zogou za zády a bez okolků řekne, že ví o truhle. Než se všichni dostanou z překvapení, dál mluví.

“To jste si nevybrali dobře, je to truhla Zářící paní, Santolin, samozvaný bůh jí hlídá s holí, co vyvolává zemětřesení.“ Nakonec z něj ještě vytáhli pár neúplných informací. Nejednoho by napadlo, že budou muset za lepší informace zaplatit. Ale to došlo i Muflonovi a s velkým kápem upekl nějaký plán.

Družinu nakonec nezřízené pití přestane bavit. Zrodí se plán na vyrabování nějaké nedaleké vesnice. Všem, až na Marifona se plán líbí, potřebují se odreagovat. Marifone omámený kocovinou s nimi nastoupil na loď, možná nevěřil, že by to mysleli ostatní vážně.

Vesnice nedaleká, s vysokou palisádou tam stála.

Lidé spousta let tvrdě tam pracující, mnoho potu platí pro svou píci.

Připlaví se cházka zžíraná nudou, rázem léčkou vesnici dobudou.

Krev stříká, ženy prosí a pláčou, nic naplat, do okovů je vážou.

Tu přistupuje nejeden chtíčem bojem posilněný a strhává šat z bezbranných žen, krví jejích mužů potřísněný.

Slunce se schová za mraky milosrdné, když do kaluže krve muž ženu strhne.

Oči musím odvrátit, neboť vnitřnosti své bych musel vyzvrátit.

Odprošuji vesničana s hrstí zlatých za své druhy šílené, on pln nenávisti sykne, ani se koutkem oka po mne neohlédne.

„Nech si své zlato prokleté, ženu mi to nevrátí a hlavně jísti minci zkus!“

Já si jen povzdychnu.

Nejen noci jsou temné, už i dny jsou plné hrůz.

Marifone nechápavě hledí na běsnění svých druhů. Lamber, Sporek a Paryba si hází kostky o jednu zajatkyni. Vyhrál Paryba, znásilňuje ji rázem a Lamber se Sporkem mu jí křičící přidržují. Nakonec si berou ještě tři otrokyně. Jen v jednu chvíli Paryba procitne a to když jedna hořící hlava na kůlu naražená se na něj otočí a vykřikkne: „Přede mnou neunikneš!“

Hlas ihned poznal. Patřil kamenné hlavě z elfského ostrova.

Vrátili se zpátky, kde na ně čekal Zogův černoch a bez okolků vyhrkl na Muflona. "Připrav si prachy, pán tě čeká!"

Ten bez okolků za kápem pirátu vyrazil.

„Dej perlu, dám informace.“ Dostane černou elfí perlu a prozradí jim, že samozvaný bůh Santolin chce princeznu z elfího království. Nebo je možné zkusit vpadnout do zbytku jeho ležení, které je prý vlastně hrobkou. Ještě na přání dodá informaci, jak se zbavit Mursugy, otrockého krále. Muflon nebyl na dovětek připraven. Kápo Mursugu nenávidí a nebrání mu v tom ani to, že jsou to bratři.

Plni informací se dohadují, jak s nimi naložit. Jsou však unaveni, podle toho vypadá porada. „Já jsem jen blbej prokletej švec“, prohlásí Sporek. „Já jsem zase lízal kundí šlem“, přidává do placu Muflon a Sporek najednou si zazpíval: „Blem blem blem, lízal kundí šlem, blem blem blem, mokrej tam, suchej ven."

Marifone se debaty neúčastní, stojí opodál, udržujíc opile balanc a při té rýmovačce se jen dlouze napije rumu přímo ze soudku.