14. hra

Z pohledu kněze Drogona

Tak už jsme zase tady v tom prohnilém městě, jak mu říkají Aktar. Dorazili jsme do trpší banky a snažili se zjistit, jestli je stále uschovaná ta naše prokletá věc. Zjistili se že je stále na místě, ale trpoši se jí chtějí zbavit. Je vidět, že mají strach z toho, co by se mohlo stát a hlavně kdo by si pro to přišel. Adaktalon se snažil vyjednávat ale místo 5000 zl by nás to stálo 7000 zl. Adaktalon asi už zapomněl, jak má vyjednávat, ale spíš to vypadá, že ho ta prokletá věc nezajímá a nejradši by se jí zbavil. Po dlouhých dohadech v družině jsme se nakonec dohodli, že odcestujeme s tou prokletou věcí. Nejsem nadšen, že se budeme muset obejít bez škrabošky, kterou využijeme na zastínění té prokleté věci.

Záporáci – Artefakt znovu spatřen sedlejte draka a bez něj se nevracejte

Rozhodli jsme se, že vyrazíme na jih, sám jsem zvědav co nás tam čeká. Na cestu s nama se vydá i Elf, kterého jsme osvobodili. Bylo na něm vidět, že si to ve městě náramně užil. Nejdřív si ale musíme ještě zařídit nějaké věci. Adaktalon mě vzal sebou za šéfem místní gildy, který byl jeho kamarád nebo se aspoň tak tváří. Už jednou nám zachránil život. Adaktalon s ním vyjednal obchod a při té příležitosti jsem se zmínil, že bych potřeboval pro náš řád pozemek poblíž hřbitova, kde bych vybudoval kostel a místo kde bych léčil místní lidi. Adaktalon ještě vyjednal VIP vstupenky do areny a nějaké podpůrné prostředky jako jsou lektvary. Dali jsme jim zálohu a já doufám, že nás moc neokradou. Co ale můžeme čekat od zlodějů. Šéf gildy se začíná zmiňovat o vyloupení banky, že to byl průser a že si myslí, že to bylo kvůli nám. Že do města přišla nová gilda asi dračí a začíná se tady roztahovat. Nechal jsem je, ať si to vyříkaj a poté jsme si nakoupili nějaké zásoby a mulu. Kvůli našemu alkoholikovi Marifonovi jsme museli nakoupit hodně chlastu, doufám, že nám vydrží na celou výpravu, nechtěl bych Marifona, který udělá pro chlast cokoli. Patřičně vybaveni vyrážíme na cestu. Pořád se kryjeme těma smradlavýma hadrama, už abychom je ze sebe sundali. Cestou každý večer se modlím k Asíje a stále se nikdo nepřidává, jediný kdo má o to tak trochu zájem je asi Paryba. Cesta je tak nudná až stereotypní. Adaktalon se dohodne s elfem, aby začal hledat zvláštní stopy, který by nás zavedli za pokladem. Po několika dnech nás upozornil na stopy Pastýře lesa, to nám ještě chybělo. Narazit na nějakou prastarou bytost. Po několika dalších dnech se cesta zhoršila takým stylem, že by to už mula nezvládla. Elf proto navrhl, že mulu použijeme na past na nějaké potvory. To zní v celku zajímavě. Marifon začíná být čím dám víc opilej, ale je vidět, že mu to naopak prospívá. Adaktalon zase začíná byt na nervy z té hlavy, kterou sebou táhne. Neustále si z něj utahuje a popichuje ho. Já osobně bych to nevydržel. Po nějaké chvíli elf připravil past, mulu lehce nařízl na žílách, aby byla cítit krev. Teď už nám zbývá jenom vyčkávat. Rozdělíme si hlídky a vypadá to, že při každé hlídce bude hlava. Snad to vydržím ty její keci. Při hlídce Adaktalona s hlavou se začíná hlava projevovat. Ta hlava by furt chtěla něco říkat, tak ji Adaktalon furt okřikuje a hlavě se to nelíbí. Tak aspoň skřípe zubama, což je teda hrozný zvuk, který se nedá vydržet a budí nás ze spaní. Zanedlouho přiletí bestie a ejhle nebyla sama vypadá to že jsou 3. Elf nám říká, že to jsou staré bytosti. Probudí nas a ať jsme potichu, ale ta šílená hlava hlava vydá tak odpornej zvuk, až jsem si zakryl uši. Znělo to jako, když praskl strom, ale strašně nahlas. Samozřejmě je to vyplašilo a uletěli. Jenom škoda, že jsem je neviděl, ale jenom slyšel. Elf vysledoval směr, kterým odlétali. Podívali jsme se jak dopadla mula, ale ta byla úplně zbavena krve. To jsou zvláštní potvory. Rozhodli jsme se vyrazit hned, ale jelikož nemáme mulu, tak si zásoby musíme táhnout sami. O soudek kořalky se samozřejmě přihlásil Marifon, ten zase bude vypadat, ožrala jeden. Po pár hodinách dorazíme k údolí, kde se tyčí starodávná elfí věž. Vypadá to dost šíleně, ale Adaktalonovi se strašně líbí, protože tuší, že tam budou zajímavé věci a poklady. Ale co nás tam hlavně čeká, jsou ty lítací bestie. Doufáme, že ale přes den spěj. Na tomto zvláštním místě jsem měl nutkání zjistit více informací o věži. Říznul jsem se do zápěstí a začal meditovat, jen co dopadla první kapka na zem, jsem se dostal do tranzu a začala se mi promítat minulost tohoto území, promítlo se mi to až do 500 let staré minulosti. Vidím elfího mága, který se snaží rozpoutat apokalypsu. Vypadá to hrozivě, umírají stromy, zvířata a krajina se začíná měnit. Náhle se ale objeví nasranej Pastýř lesa a sráží mága z věže a doslova ho zašlape do země. Nechtěl bych ho potkat, ale asi jsme na jeho území.

Po nějaké chvíli se proberu a vše říkám družině, co jsem viděl.

Adaktalona napadne, že by se mohl zneviditelnit a jít na průzkum. Musí totiž zjistit, jak se dostaneme do věže. Z kopce totiž není vidět žádný vstup. Po nějaké chvíli se vrací a ukáže nám na místo, kde by podle něj měl být můstek , který vede k římse na věži. Je ale menší problém, je totiž neviditelný. Muflon zjišťuje, že prstýnek od Banchee mu částečně zviditelnil můstek. Elf na tom byl podobně, můstek viděl. Jenom my ostatní jsme se museli spolehnout, že nás převedou. Elf nás postupně naviguje kudy jít, jenom Marifon nezvládá alkohol a padá z můstku. Vypadá jenom lehce potlučenej. Na neviditelným můstku se cítím divně, připadám si jako bych šel po vzduchu. Fakt divný. Když dorazíme všichni na můstek, tak nám Elf oznamuje, že to nechává na nás a nebude so do toho plést. Během chvilky se náhle objevuje neviditelný elfí strážce, kterého vidí jenom Muflon. Muflon nezaváhá a hned tasí, nám oznamuje, že je tu neviditelný strážce. Lambéra nenapadne nic lepšího a sundavá škrabošku z tý prokletý věci a nasadí si jí. Je mi jasný, že tímto jsme ukázali drakovi, kde jsme. To jsem zvědav, kdy přiletí. Boj vypadá zajímavě chvilkama to vypadá, že jenom tak máchaj zbraněma do vzduchu. Sem tam je vidět, že se asi trefili. Boje se účastní i Lambér a Marifon, který nakukuje zkrz škrabošku, kterou drží Lamber. Po chvilce je vidět, že Muflon krvácí a padá čelem na římsu. Snažím se k němu dostat. A když ho táhnu stranou, vidím jak přeze mě letí od Adaktalona magická střela a je vidět, že se o něco ve vzduchu zastavila a způsobila jako by výboj. Lambér říká, že strážce je mrtev. Mezi tím, co já léčím Muflona, Adaktalon hledá vchod do věže. Po chvilce jej najde, vytahuje svoje paklíče a snaží se je otevřít. Moc se mu to nedaří, tak je půjčuje Marifonovi a ten také selže. Adaktalon se nasere, po té co si z něj lebka dělá srandu, že je nekňuba a, že by to měl vzdát a s vypětím všech sil se mu podaří dveře otevřít. Já jsem mezitím vzkřísil Muflona, ale je pořád těžce raněn. Elf se nabízí, že ho venku pohlídá s Parybou. My ostatní vyrážíme do věže. Podpořil jsem nás blessingem, aby nám to šlo lépe. Lambér, Marifon, Spórek a Adaktalon jdou prozkoumat horní potro. Já jsem vyčkával pod schodama, co se bude dít. Nahoře se spustila obrovská jatka s jedním velkým upírem. Všichni se snažili seč mohli. Upírovi ale moc šancí nedali. Marifon ho oddělal několika mocnýma sekama. Boj skončil dříve než začal. Co jsem tak přemýšlel, jak bych je mohl podpořit v boji, tak mě překvapila Bestie s křídlama a snažila se mě vysát. To se jí povedlo, a začala ze mě vysávat život. Snažil jsem se jí dýkou poranit, aby mě pustila, ale to se nezdařilo. Postupně ze mě vysála tolik krve, že jsem padl do kómatu.

Už jenom slyším jak družina přiběhla a pustili se do boje. Upírka se snažila seč mohla, ale nebylo jí to nic platné, Marifon byl ve velké formě a opět v boji zazářil. Zřejmě jeho opilost mu dodává sílu a je z něj lepší bojovník. Po boji se musí hned napít. Adaktalon mě duchapřítomně vytahuje ven z věže k Elfovi, Parybovi a Muflonovi. Ostatní se vydávají do sklepení, kde vyplašej 3 malý upíry a ti ulítávají schodištěm ven. Spórek jednoho stihne srazit k zemi a dodělat. Když se rozhlížeji po sklepě, tak je hned uchvátí oltář s elfí lebkou se špičákama, na který leží čelenka. Marifon začíná prolézat sklepení a s vypětím všech sil a s rozmazaným zrakem alkoholika objevuje tajnou schránku. V ní nalézají svitky a nějaký roh, zřejmě to bude hůlka kouzelníka, co tady žil. Po nějaké chvíli Spórka nenapadne nic lepšího než, že sundá čelenku z té lebky, co je na oltáři. V tu chvíli se začne chovat jako omámený. Začne se hádat s Lambérem o ten roh co našli. Spórek začíná Lambéra napadat a toho napadne, že lebku zkusí rozdrtit a to se mu daří. V tu chvíli se Spórek začíná probírat. Po té Marifon s Lambérem jdou prohledat horní patra. V nejvyšším patře byla pracovna mága v které našli lektvary.

Po nějaké době se všichni scházíme venku, já jsem stále na pokraji smrti. Z posledních sil se začínám modlit k Asii.