15. hra

V dálce viděli velkou věž, Tam měli namířeno. Věž byla tak stará, že ani ten nejstarší elf by nevěděl, kdy byla postavena. Vlastně by o ní družina nevěděla, kdyby jim o tom neřekl Elohim, který je teď k ní vedl.

Původně byla nějakého elfského krále, ale toho tam přepadl padlý elfský polobůh, který se tam na dlouho usadil. Nakonec ho odtud po velmi dlouhém a krutém boji elfové vyhnali.

Ještě teď jsou po boji na věži a hlavně v její okolí viditelné stopy. Kolem věže je půl kilometrový kruh, kde nic nerostlo, jen samé kameny a holá půda. Celé místo, jako kdyby bylo okouzleno, což cítili všichni magicky senzitivní.

Teď však měla věž jiné obyvatele, nikoho však živého. Podle elfa tam teď přebývají upírští netopýři a jejich mocnější pán věčně žíznivý upír.

To byla pro družinu výzva.

Po dlouhém zkoumání našel vchod Adaktalon, Muflon se ihned nabídl, že půjde jako první.

Nečekal na svolení ostatních a vyrazil. Hned u vchodu ho překvapil první netopýr, do kterého se hned pustil. Bohužel se mu tolik jako obvykle nedařilo, ani Lambérovi, který mu šel na pomoc. Nakonec je z toho vysekal Marifon. Ostatní docela koukali, protože od té doby, co Marifon často nasával vše, co alespoň jen trochu opíjelo, tak byl často v důležitých chvílích nepoužitelný. Teď však byl přišla jeho chvíle, kdy se mu jeho opilost změnila na bojové běsnění.

Dostali se do hradu a docela lehce přemohli dva malé létající upíry. Nahrnuli se do prvního patra, kde už na ně čekal mocný upír. S ním už to byla složitější záležitost, ale bojechtivý Marifon přidal meč k dílu a to pak rychle klesl k zemi.

Dnes je věru krásně na světě,

napil jsem se a najednou všechno kvete.

Dnes se cítím i na draka silný,

dejte mi cíl a uvidíte mou pili.

Pěji píseň oslavnou o Marifonovi udatném,

jak i slavný Muflon brumlá blahem.

Pro upíry v hradu už zbývá jen běda,

musím se tak pochválit, sic jiný to neudělá.

Pojďte druzi, pojďte se mnou na tu věž proklatou,

zazpívám vám píseň, ať vám odvahy jen pokvetou.

Čeká nás tu čeládka žíznivá a nesmrtelná,

avšak se mnou v zádech je únava neznatelná.

Dnes mám totiž svůj den, kdy rány mířené rozdávám

Tento den si pamatujte, já vám o němu ještě zazpívám.

Jeden netopýr ulétl. Hrad byl pro tuto chvíli prázdný, avšak neměli v plánu tam zůstávat na noc. Pobrali, co bylo jen k užitku a vydali se dále do pralesa.

Šli pár dní, které stačili jen sotva na ošetření nejdůležitějších ran, když tu se nad korunami stromů otevřel portál a z něj vylétl drak s polobožským jezdcem.

Družina na nic nečekala a ihned se vydala jim uniknout. Věděli, však že neuniknou. K jejich štěstí koruny stromů byly dost vysoké na to, aby drak se pokusil na ně slétnout.

To se i párkrát pokusil, ale stromy byly mohutné, tak jen drak se chvíli drápal po kmenech stromů, ale věda, že to nikam nevede se zase vrátil na oblohu.

Na chvíli se ztratil z dohledu, chvíli si oddechli. Dlouho však ne. Najednou se ze stromů na Muflona vyřítil Gyth. Obratně před něj dopadl na zem, kdy předtím přeskakoval ze stromu na strom.

Nebyl tam sám, zatím věděli o dvou.

Ihned se do sebe pustili a málem by to už někdo smrtí zaplatil, kdyby před Muflonem jeden polomrtvý neklesl. Tu druhý na družinu promluvil.

„Zab nás důstojně, nech nám zbraně a až budeš potřebovat, přijdeme ti na pomoc.“

Muflon ihned pochopil jeho žádost.

Popravili je tedy se všemi poctami a vydali se směrem k wurmovi, kde měl doupě. Později se dověděli, že je vlastně vysvobodili z dračích spárů.

Co teď však s drakem?

V hlavě se jim urodil plán. Drak jim stejně zkříží cestu, ať chtějí či nechtějí a Drogon u sebe nosí píšťalku, která povolává všechnu zvěř. Elf mu potvrdil, že funguje i na wurma.

Vydali se tedy, co nejrychleji k doupěti ohromného červa, aby ho povolali, když na ně zaútočí dračí jezdec.

Den byl horký, ale v pralese to moc nepocítili, vlhkost se jim srážela na čele i pod zbrojí.

Teď, co šli, slyšeli zvuky pralesa a jejich zvířecích obyvatelů. Komáři je štípaly a bahnité tůňky jim zouvali obuv. Byl to docela příjemný den v pralese. Vody dostatek, zvěře také.

Prales teď cestou zřídl a družina pocítila horko, před kterou ho chránily do teď stromy.

Najednou prales utichl. Instinktivně se podívali na oblohu a viděli rychle přibližující se tečku.

Drak!! Zpět už nemohou. Drak si na ně počíhal.

Drogon zapískal na píšťalku a nahlas se pomodlil ke své bohyni.

„Snad jí wurm uslyší!“, dodal.

Vypraveč:

Odpočinek po vyplenění čarodejnické věže.

Otevřel se portálu na nebi, přilítá ametystový drak s jezdcem, začíná hon na družinu.

Dva Gythové je dostihli jako první.

Nelístostný souboj.

Jeden z Gythů umírá, druhý chce vykoupit svůj život za jeho. Oba se nechávají rituálně popravit, aby byli vyvázání z přivolávacího kouzla.

Štvanice pokračuje.

Postavy volají lesního wurma.