17. hra

…z Bartanského pralesa stoupal k nebi temný kouř. Dole na mýtině, stály v kruhu postavy, kolem velké hořící hranice, ve které byly vidět zbytky ležícího těla a sem tam modře probleskovala i krásná elfská zbroj. Zde hrdinsky skonal Sporek z Pugu v nerovném souboji s drakem a jeho jezdcem božským bastardem… zvonivě promlouval bard Marifone. Všichni měli zasmušilé tváře. Kněz Drogon, se soustředěně modlil a jakoby v transu promlouval složitá zaklínadla. Parybovy stékali slzy po zarostlé tváři – Sporek byl jeho kamarád z vesnice. Lambér, svíral své čelisti s drtivou silou a mezi zuby mu proklouzávaly kletby. Muflon stojíc vedle něj, se ho snažil uklidňovat, ale i jemu to nešlo.

"Měl jsem ten artefakt vydat a Sporek tu mohl být," lkal Lambér.

"Jsem prostě neschopnej, ztratil jsem Sporka i božský artefakt. Nedivil bych se, kdybyste mě do toho ohně hodili taky."

"Nefňukej Lambére," opomínal ho Muflon. "Všichni se teď připojte k mé přísaze," vyzval ostatní.

"Pomstíme Sporka, draka i bastarda vyhledáme a na souboj je vyzveme, kde strašnou smrtí zhebnou. Při Raghorovy tak přísahám!" Řval barbar!

Poté se rozešel k ohni, vyjmul od pasu krásný rubín a se slovy posledního loučení vhodil kámen do plamenů.

Kněz Drogon upadal do stále většího transu. Věděl, že přichází ONA! A on má co slíbil. Dračí krev! Ve chvíli kdy barbar Muflon vhodil kámen do ohně, mýtinu zalilo rudé světlo a nad postavami se zjevila krásná černá bohyně. "Vidím Drogone," promluvila medovým hlasem, "že nezahálíš a přinášíš mi to po čem tak toužím. Nezahálíš dokonce ani v téhle chvíli, kdy se loučíte s mrtvým přítelem."

Usmála se. "Oblíbila jsem si tě Drogone, Tebe, i ty ostatní, co jdou s tebou a neváhají položit život za to, aby mi přinesli co já CHCI! POJĎTE SEM!" Rozkázala.

"Nyní Vás odměním." Vztáhla k nim svou ohromnou ruku.

Z prstů se do každé postavy zabodl paprsek černorudého světla. Nikdo se neopovážil ani hnout! Byli plně vydaní na milost černé bohyně. Pak začala zase mluvit.

"Dávám Vám každému kousek sebe, mého božského bytí. Už nebudete jako dřív, jste nyní silnější a pomůžu Vám i s vaší pomstou," zvedla druhou ruku a na postavy se sesypal rudý prášek, který se usadil pevně v jejich zbrojích.

"Toto mé požehnání Vás ochrání od hrozných ran božských mečů! A nyní, nyní odcházím Drogone a vy jež jdete s ním. Brzy se uvidíme!" zasmála se bohyně a začala mizet v rudých plamenech dohořívající hranice.

Po několik následujících dnů se schovávali v křovinách pralesa a léčili svá zranění. Přidal se k nim i lučištník Bospouš, který se též účastnil bitvy s drakem. Poté se vydali dál do nitra pralesa tichým smutným pochodem. Za deset dní došli k velké řece, protínající prales. Brzy u břehů řeky našli Bospouš s Adaktalonem stopy Hobgoblinů. Večer se utábořili a přemýšleli co dál.

Slova se ujal Adaktalon: "prozkoumal bych to dál podél řeky a uvidíme, na co narazíme."

"Blbost," odsekl Muflon, "postavíme vor, přejedeme řeku a vydáme se přímo do nitra pralesa ke kořenům prastarých hor. Tam na nás čekají nevídané poklady a hrdinství."

Adaktalon se začal smát, "dyť neumíme postavit vor, svou sekyrou sekáš hlavy, a jak udělat vor tomu nerozumíš."

"Já tomu rozumím," hlesnul do té doby zatrpklý Paryba. "Zapomněli jste, že naše vesnice byla jen den od velké řeky? Řikám, postavím vor a bude!"

…ráno vstali a začali pod vedením Paryby dělat vor. Zabralo jim to celý den. Druhý den přeplujeme, rozhodli se. V ranní mlze začali balit tábor a chystat se na přesun, když tu si Lambér všiml postav vystupujících z mlhy. Přibližovali se ze všech stran. Hobgobliní jednotka! Všichni tasili, jen Adaktalonovi se podařilo nepozorovaně uniknout v mlze rákosím. Největší s Hobgoblinů, kapitán s bledou sekerou a rezavou přílbou, se zastavil a obklopen dvěma strážnými promluvil: "Horghor Magharr!" A vyzývavě pokynul k barbarovi. Muflon se po všech podíval, přimhouřil oči a zlostně přiskočil k čekající trojici.

Začala zuřivá bitka. Ostatní si rozebrali další hobgobliny. Lambér s Parybou drsně sekali stvůry v očích vztek. Z poza rákosí se na okamžik vynořil Adaktalon a nejvíc dotírajícího Hobgoblina poslal mocnou kouzelnou tlakovou vlnou do vod temné řeky. Muflon čelil kapitánovi a jeho pohůnkům. Přesilu dokázali dobře využít. Tančili kolem hřmotného barbara a dělali tak prostor kapitánský sekeře, která již třikrát drsně udeřila krvácejícího barbara. Muflon se jen pomalu dostával za obranu kapitána. Pomalu Muflona zatlačovali ke břehům řeky a oddělovali tak od ostatních.

"Horgorr Magharr, horgor magharr," řval posměšně kapitán, jist si svou převahou. V té chvíli se však Muflon dostal díky špatné ráně jednoho z pohunků blízko kapitána, mocně se rozpřáhl a jedinou ranou usekl kapitánovu hlavu. Hlava, letíc obloukem dopadla i s helmou asi o tři metry dál do vody a rychle začala mizet v proudu řeky. Muflon mocně zařval "Raghóóór" a po další drtivé ráně padl jeden ze strážců.

V té chvíli začali Hobgoblini zbaběle prchat. Adaktalon se ještě pokusil zneškodnit šamana, leč netrefil dýkou jeho hrdlo. Šaman ho srazil na zem a tiše zmizel v lese. Rychle na vor, volal Paryba, než se vrátí. Za krátko bydlem odpíchl vor od pevniny a břeh se jim začal vzdalovat. Na vodní hladinu dopadlo ještě pár oštěpů od naříkajících hobgoblinů. Poté zmizel celý břeh v mlze a ocitli se na širé řece. Před nimi čekala nejstarší část Bartanského pralesa a pomalu jim chlípně otvírala svou náruč.