21. hra

Ze zápisků trubadůra Marifouna. Nalezeny v Aktarských stokách:

...po návštěvě Džinů nastal čas konečně stočit kroky nazpět směrem k Aktaru. Večer u ohně jsme se dohodli, že zkusíme projít pralesem tou nejkratší cestou. Zároveň jsme tato území pralesa při cestě do nitra neprozkoumali. Rákos se nabídnul že se k nám natrvalo přidá s čímž všichni souhlasili.

Cesta byla dlouhá a únavná. Po třech týdnech putování pralesem jsme se dostali na území hobgobliního klanu. Navíc Rákos společně s Adaktalonem zjistili, že se poblíž nachází stará polorozpadlá pevnost z dob elfského království. To upoutalo pozornost všech. Na druhý den ráno dohodli že pevnost prozkoumají. Na průzkum vyrazil Rákos s Borkošem. Tihle dva se v pralese objevovali a mizeli s velkým uměním. Nedá se nic dělat barbar si brousí sekeru, tak rychle balím svitky a těžkám svůj meč. V krku mám knedlík a potřeboval bych sakra napít...

Uf... konečně zase mohu psát, i napít mi dali. Včera byla krutá řež. Ve staré pevnosti jsme narazili na ohromnou smrdutou hydru. Měla devět hlav na dlouhých krcích. Válečníci se s tím popasovali. Barbar nabírá formu před arénou...jeho sekera svištěla a hlavy padaly. To mě do zpěvu moc nebylo. Musel jsem se pěkně votáčet, abych neschytal jednu sekerou nebo aby my hydra nevyrvala hlavu z krku. A to by byla škoda... Aktar je tak blízko! Končím, mam jít hlídat na hradby! Ostatní přemejšlej co stou smradlavou mrtvou mrchou...

...myslel jsem si, že ten den už bude klid ale to jsme se mýlil. Při hlídce jsme najednou spatřil zástup hobgoblinů s šamanem. Ten třímal v rukou starej prapor s výjevem hydry. Celé mě to došlo. Zabili jsme jejich zvířátko! Válečníci se nahnali do brány, tak aby se do ní hobgoblini nedostali. Já se schoval za šutr protože začali lítat šípy a začal jsem zpívat mocným hlasem. Vždycky se mi moc líbí jak můj zpěv funguje na barbara. Jenže tentokrát jsem se přepočítal Barbar pod dojmem mého mocného zpěvu vyběhl osamocen sám z obrané řady a vrhl se po hlavě mezi hobgobliny. Bitva to byla hrozná a i já seskákal z hradeb a dvě příšery skolil svým mečem. Adaktalon kouzlil mocná kouzla. Drogom šeptal své modlitby, ale zdálo se že tuhle bitku prohrajeme a já Aktar už nikdy nespatřím. Spasili nás sami bohové, z ničeho nic z pralesa vyjel rytíř na koni a společně s válečníky hobgobliny pobili. Jsem nadšený, rytíř Sircherés - tak se nám představil - se uvolil že s námi zasedne k vítěznému večernímu ohni a bude vyprávět příběhy z jihu! Zkusím si je všechny zapamatovat. Chee, všechny děvky z Aktaru chtějí slyšet velké příběhy barda Marifouna!