25. hra

TRPASLÍCI Z ARKHU

Příchod trpaslíků z Drakkarských hor do Aktaru byl pro celou družinu překvapením, avšak vítaným povzbuzením. Muflon se v přítomnosti Ragara Palcáta cítil mnohem více uvolněně. Ovšem jen do chvíle, než mu prozradil, co zamýšlejí.

„S výcvikem začneme neprodleně, Muflone. Máš velikou výhodu, že znáš svého soupeře,“ řekl trpaslík a tvářil se při tom smrtelně vážně.

Barbar zvedl obočí a upřel na něj nepřítomé oči. Potom si nalil do hrdla zbytek trpoší kořalky, zvrátil hlavu dozadu a v této pozici usnul. Neslyšel tak Ragarova další slova, kterými mu sděloval detaily a také nakazoval, aby s sebou rozhodně nebrali toho elfa.

Probudili ho kopance do žeber. Chytil se za bolavou hlavu a zjistil, že je celý mokrý. Následovalo druhé vědro s vodou na jeho hlavu a potom ho čísi ruce popadly za halenu a snažili se ho vyvléci z postele. V pokoji bylo šero, což znamenalo, že slunce ještě nevyšlo. Zaslechl Lambérovo klení a nadávání ukončené plesknutím (asi na tvář) a pak nějaké žuchnutí. Protřel si oči a zjistil, že jejich pokoj je plný trpaslíků, přesněji, velmi netrpělivých trpaslíků. Vytáhli je z postelí a donutili zabalit si výstroj. Před hostincem už na ně čekal zbytek trpaslíčího oddílu a čtyři plně naložené muly zásobami. Vyrazili na den cesty vzdálený opuštěný statek, který náhodou patřil Zombarovi, a který ho trpaslíkům velmi ochotně pronajal.

Marifone jel jako poslední a zprávy, které poslední dobou zaslechl, ho nutili, aby se občas nervózně ohlédl přes rameno k městu a pozoroval nebe. Vždy si potom roztřesenou rukou nenápadně přihnul z čutory. Po příjezdu na statek se trpaslíci ihned ujmuli nezbytných prací, aby postavili kemp a rozdělali ohně. Při kalbě se Ragar začal zajímat o elfskou korunu na kouzelníkově hlavě. Oba knězové ho varovali, aby na ni za žádnou cenu nesahal, leč Ragar si nemohl pomoci. Při kontaktu s korunou mu potemněli oči. Bylo patrné, že svádí nějaký vnitřní boj. Adaktalon mu ji s námahou vytrhl z ruky. Během té chvíle získali Ragarovi vlasy a vousy stříbrný nádech.

Slova se ujal posilněný Marifone a zapěl několik písní, včetně jeho oblíbené pirátské, aby podpořil dobrou náladu. Potom se rozhovořil o novinkách z Aktaru. Zjistil, že ve vykradené trpasličí bance byli převážně uloženy peníze Mursugovi opozice, což vyvolává otázku, kdo ve skutečnosti stojí za jejím přepadením. Nedávno byl také v blízkosti města několikrát spatřen ametystový drak s jezdcem. Dále se doslechl, že Mursuga má ve skutečnosti bratry dva. Nepodařilo se mu ale o tom druhém nic zjistit, neboť ve městě se nikdo neodvažuje vyslovit ani jeho jméno. Nicméně, podle spolehlivého zdroje se v přístavu objevila pirátská loď, což nasvědčuje tomu, že jeden z bratrů by mohl být nablízku. Jak je vidět, slavnost her vábí na scénu další hráče, kteří by mohli zamíchat kartami a změnit budoucí sled událostí spojených s osudem města a jeho obyvateli. Jak zábava pokračovala, každý postupně přišel s nějakou teoríí – ať už vlastní nebo upravenou verzí někoho jiného – o tom, jak to všechno je. Opilý Adaktalon žoviálně vyprávěl Ragarovi něco v jeho rodném jazyce a trpaslík se občas usmál, jak si člověk šlapal na jazyk a vypouštěl z úst patvary trpasličího nářečí. Kouzelník párkrát ukázal na Muflona a také několikrát vyslovil jméno Sircheres. Trpaslíkovi se náhle rozšířili oči a v obličeji začal brunátnět, jak se mu do hlavy hrnula krev, pak zařval „Cože?! Tomu nevěřím!“

Všichni s sebou trhli a rozhostilo se ticho. Ragar rozhněvaně nakráčel před sedícího barbara a vykopnul mu pohár z ruky.

„Kde máš mojí dýku, Muflone?!“ otázal se chladně a civěl na barbarův opasek.

Muflon mlčel a jen nechápavě hleděl na červenající palec pravé ruky. Knězové se mračili, rukama si vjížděli do vousů a tahali se za spletené copy.

„Takhle ty nakládáš s důvěrou, kterou jsme vám prokázali?! Povídáš o našem městě cizincům, pozýváš je k nám jako k sobě a ještě snad očekáváš, že je budeme vítat s otevřenou náručí?“, hřímal Ragar.

Všichni trpaslíci byli v tu ránu na nohou, někteří si pohrdlivě odplivli, jiní instinktivně spočinuli rukama na zbraních a mručením vyjadřovali souhlas se svým velitelem. Ragar křečovitě zatínal pěsti, až se mu z nich vytrácela barva a vypadalo to, že se na barbara vrhne. Muflon se postavil.

„Sircherez není cizinec, je to náš přítel. Dali jsme si slib, že spolu potáhnem na dračí jezdce. Ručím za něj,“ snažil se obhájit.

„Co o něm víš!?“ vyštěkl Ragar, „Ty bláhový člověče, máš v hlavě kobylí hovno, že ti nedochází cos udělal?“

Muselo to být nějaké gesto, snad barbarovo ledabylé pokrčení ramen, které bylo poslední kapkou do poháru trpaslíkovi trpělivosti. Stupňující se záchvat zuřivosti zcela ovládl jeho mysl a nataženýma rukama skočil Muflonovi po krku.

Trpoši povzbuzovali svého velitele a někteří dokonce sázeli mezi sebou na výsledek zápasu. Souboj ale svého vítěze neměl. Muflon odolával trpaslíkovým chvatům svojí nadpřirozenou silou a Ragar se po chvíli vyčerpal a zanechal snahy.

„Jdi spát Muflone. Čeká tě náročný tréning“, zakončil trpaslík dnešní den a z jeho hlasu bylo patrné, že s barbarem ještě tak docela neskončil. Než se s knězi odebral do svého stanu, vydal několik rozkazů svému pobočníkovi a osobně rozdělil hlídky tábora na dnešní noc.

PŔÍPRAVY

Výcvikový plán trpaslíků byla naprostá šílenost a při zpětném pohledu si Lambér říkal, jak je obdivuhodné, že Muflon něco takového dokázal přežít. Být tam někdo jiný, nejspíš by mu teď kněz dával poslední pomazání. Každý den byl minimálně stejně náročný jako ten předchozí. Hned první den po kalbě je opět vzbudili brzy ráno a po snídani nechali Muflona nastoupit na provizorní cvičiště. Bez varování na něj jeden z knězů poslal ohnivou stěnu. Poničený barbar propukl v berserka, ale to už u něj byl Ragar a pacifikoval ho palcátem. Drogon musel okamžitě přispěchat s léčením. Další lekce měla odhalit Muflonovi reakce a rychlost. Z každé strany na něj postupně nabíhali válečníci ozbrojeni sekerami, palcáty a kopími a do toho na něj Rákos vysílal šípy z luku. Dobrodruzi měli od trpošů nakázáno Muflona nijak nešetřit a sami šli příkladem. Zbytek trpaslíků, kteří nebyli v boji, nebo zrovna netrávili čas povinnostmi, bedlivě přihlíželi a vypláceli si mezi sebou sázky na to, jak dlouho Muflon ustojí ten či onen souboj.

Vždy po ránu, kdy byl barbar nejodolnější na něj nastupovali kněží se svými elementárními kouzly a učili jej ovládat jeho berserkovské schopnost. Thongird Modrovous, velmistr Elementárního řádu, mu věnoval amulet na krk, aby dokázal ohni lépe odolávat. V dalších lekcích se převážně učil, jak se má krýt, ustupovat a pít lektvary, aniž by ztratil přehled o boji a byl schopen rychle reagovat na náhlou změnu situace. Muflon tak strávil výcvikem přibližně dva týdny a zakončil ho úspěšně složenou závěrečnou zkouškou, která v praxi znamenala ubránit se dostatečně dlouho čtyřbloku trpošů podporovaných knězi a Lamberem s kopím. Ragar byl s výsledkem docela spokojen a barbar požádal, aby mu trpaslíci vytetovali na rameno znak jejich trpasličího města Arkh, které svým dotekem posvětil Berzerim Rudoočko, velmistr Kazminova řádu. Ragar mu ještě k tomuto zasvěcení věnoval pěknou vrhací sekerku, která se sama vracela do ruky. Drogon trpaslíkům poděkoval a chvíli přemýšlel čím by je na oplátku obdaroval, nakonec vytáhl hydří zub a předal jej Ragarovi. Ten tím byl trochu zaskočen a podle zvyklostí nechtěl člověku zůstat nic dlužen, proto sáhl do váčku u pasu a dal knězovi do ruky malý lesklý zub ze salamandra.

Po návratu do města se Marifone dozvěděl, že mezitím do přístavu připluly dvě lodě elfů.

Do začátku her zevlovali u Zlatého ovaru a probírali všechny možné plány na očekávaný den slavnosti. Muflon celou tu dobu vzdychal po nějaké dívce jménem Yora, která ho prý jednou v noci navštívila v pokoji. Lambér, který s ním sdílel pokoj, si nic takového nepamatoval, a tak podezíral přítele, že při výcviku utrpěl zranění hlavy a vidí obrazy, které neexistují. Když mu pak barbar řekl, že ta dívka přijde v den konání her do lázní, a že Lambér jí bude v dámském převleku doprovázet na VIP tribunu poblíž královského lože, začal si o něj dělat vážné starosti. Že to myslí skutečně vážně, zjistil ve chvíli, kdy mu Marifone půjčil dámskou garderobu z jeho večerního vystoupení a kouzelný prsten. Elohim zapůjčil dýku, která z obětí vysává životní sílu a Drogon mu k tomu řekl, že bude jistit situaci, a že kdyby se naskytla příležitost, tak ať tu dýku vrazí nejlépe do královského vezíra.

V den slavnosti uzavřel Zombar svůj podnik pro veřejnost a Barson, jeho gorila, nervózně přecházel po lokále, navlečený do těsné šupinové zbroje s dvěma krátkými meči za pasem a těžkým kyjem pověšeným na zádech. Rákos se ujmul role kočího a nenápadně si ukryl zbraně pod kozlíkem kočáru, kterým poveze Muflona do arény. Muflon seděl na posteli ve svém pokoji a netrpělivě očekával, kdy se objeví Yora. V křesle naproti němu seděl Thongird a lámanou lidštinou se snažil vtipkovat a rozptýlit barbarovi myšlenky. Pak vstoupil Adaktalon, vyložil na stůl tři lektvary a kouzelný náramek a začal barbarovi vysvětlovat jejich použití. Když přišla Yora, všichni těm dvoum dopřáli hodinku o samotě v Muflonově pokoji. Lamber se mezitím proměnil v ženu a poslal Drogona vsadit u Zombara na Mufovo vítězství. Také požádal Berzerima, zda by mu pohlídal Varjův artefakt. Když se zas objevila Yora, držela v ruce vstupenku do VIP lože Vulodromu. Lamber se jí představil jako Ramona a pak spolu odešli do města.

VULODROM

Konečně přišel královský posel s pokynem pro Muflona, aby se dostavil do arény. Rákos se chytil opratí a Muflon s Drogonem a Adaktalonem se pohodlně usadili v kočáře. Podle hluku bylo zřejmé, že za zdmi dvora již netrpělivě čeká početný dav lidí. Vrata se otevřela a na ulici nejdříve vypochodoval oddíl trpaslíků, který tak vytvořil prostor pro výjíždějící kočár. Lidi začali hulákat a Rákosovi koně se splašili. Trpaslíci museli narychlo uskakovat do lidí, kterým se to nelíbilo a vzniklo pár šarvátek. Organizovaní trpoši však rychle ukázali svojí převahu a lidé jim nakonec raději vyklidili prostor. Bard Marifone kráčel za kočárem a zpíval z plných plic jeho novou píseň, kterou si schovával pro tuto příležitost. Zvolil jednoduchý, dobře zapamatovatelný a melodický refrén, takže lidé po chvíli přestávali pokřikovat a přidávali se k jeho zpěvu. Organizaci před Vulodromem zajišťovalo na dvě stě vojáků, kočár projel kordonem dovnitř a zastavil před vstupem do samotné arény, uzavřený masivní dvoukřídlou bránou. Kapacita Vulodromu byla bezmála 50 tisíc a tribuny jásaly, neboť v aréně zrovna skončilo další kolo zahřívacích zápasů. Personál odtahoval mrtvá těla gladiátorů a připravoval arénu na hlavní zápas. V tu dobu již byl Lamber s Yorou usazeni asi dvacet sáhů od vyvýšené platformy s králem a jeho doprovodem. Zrovna pozorovali zmatek a strkanice, jak se na nedalekou tribunu usazoval oddíl trpaslíků, když povstal královský vezír a zvučným hlasem, který byl zřetelně slyšet na jakémkoli místě Vulodromu, začal pronášet zahajovací řeč. Když skončil pozvedl ruce a vzduch naplnil vibrující zvuk vycházející z nakloněných pilířů zapuštěných podél arény. Náhle mezi nimi projel krátký výboj a nad arénou se zformovala lesklá blána, připomínající vršek mýdlové bubliny. Bylo jasné, že to je ochranné opatření, aby se ničivá magie použitá v aréně nedostala mezi diváky a naopak, aby někdo z diváků nemohl magií ovlivňovat průběh souboje. Vnitřní strany pilířů se navíc rozzářili jasným žlutým světlem, takže příjemně osvětlovaly celé prostranství pod blánou.

Drogon s Adaktalonem čekali až skončí uvítací řeč a pak na barbara seslali bustrující kouzla. Potom se brána otevřela a Rákos vjel tryskem mezi ochozy, udělal kolečko a zabrzdil před královskou lóží tak prudce, až zvedl koně na zadní. Diváci jásali a skandovali jméno šampiona. Vezír se zamračil a dal rychlým pohybem ruky znamení, aby vojáci vpustili jeho monstrum. Holohlavý Muflon seskočil z kočáru a zvednutou sekerou zdravil obecenstvo, Mursugovi věnoval jen letmý pohled. Rákos rychle práskl do koní a zmizel. Krátce na to vstoupil do arény Démon, přivolaný snad ze samotných pekel. Zbaven pout strašlivě zařval, až z něj vyšlehly plameny a bez rozmyslu se vrhnul proti barbarovi. Přesto, že Muflon démona již dříve viděl, teď se mu zdál ještě vetší a hrozivější. Připadal si jako loďka, která se na vysoké vlně řítí vstříct útesu, po kterém stéká žhavá láva. Zaujal obranu. Po ráně, kterou dostal odletěl v kotrmelcích dozadu. Rychle se vyšvihl na nohy, naběhl zpět a zasekl bestii sekeru do mezery v tříslech, jen tak tak ji z ní vypáčil. Potvor odpověděl ranou pěstí do země a kolem něj se rozlila ohnivá stěna. Barbar ohěn odrazil amuletem a rozjasnil magickou ochranu nad arénou, která jej beze zbytku pohltila. Tribuny burácely nadšením. Další dramatický moment nastal, když Muflon po jednom záseku, nedokázal z potvora sekeru vyprostit a zanechal ji v něm. Při ústupu vytáhl jednou rukou z opasku dýku, která se v mžiku změnila na dlouhý meč a druhou do sebe nalil léčící lektvar. V tom povstal vezír a kouzlem, které prošlo skrz magickou ochranu, začal povzbuzovat královského šampiona. To se znelíbilo Mornymu, Ragarovu pobočníkovi, a na dálku hodil do královského lože vrhací sekerku. Vezíra netrefil, ale zasáhl do ramene jeho bodyguarda. Tento čin vyvolal velké pozdvižení a na vezírův rozkaz vyrazili na trpaslíky dvě jednotky vojáků, každý z jedné strany. Souboj v aréně mezitím pokračoval. Marifone svým hypnotickým zpěvem ovlivňoval masy kolem sebe a lidé na oné straně Vulodromu byli bezesporu nejhlasitějšími příznivci udatného Muflona, jenž sám sobě dal přízvisko Spálený.

Pak se stalo něco nečekaného. V první řadě na západní tribuně se zvedl člověk, rozpřáhl ruce a po hlavě skočil do arény. Ihned po odrazu se začal měnit v draka a těsně před tím než dopadl, máchl křídly a popoletěl přímo před tribunu, na které právě probíhala bitka mezi trpaslíky a královskými vojáky. Než mohl kdokoli cokoli udělat, ametystový drak začal na tribunu chrlit oheň. Zděšení lidé, včetně některých vojáků, řvali strachy, krčili se v řadách a zakrývali si oči rukama. Thongird pronesl nějaké zaklínadlo a Ragar už vydával nové rozkazy. Magická blána se napínala, jak zadržovala a vsakovala dračí dech, až nakonec praskla a vlna ohně počala šířit smrta. Dech rval i vybavení tribuny, jako nějaká neviditelná vlna. Thongird, kryjící ústup trpaslíků, odrazil část magického ohně směrem k vojákům, kteří k nim přistupovali z druhé strany a zmizel za svými druhy v útrobách Vulodromu. Část východní tribuny byla v troskách a vládl tam naprostý chaos. Někteří zraněný lidé se snažili ukončit trápení skokem z ochozů do arény, ostatní se panicky tlačili u výlezů.

Lamber se snažil využít zmatku ve VIP zóně a vyrazil směrem ke královskému boxu. Yora za ním volala, ať se drží zpátky, že je obě zabijou, pak už jen s otevřenou pusou koukala, jak se Ramona mění v muže, když si Lamber sundal z prstu kouzelný prsten. Královské lože již bylo plné vojáků v pohotovosti a jít bez podpory po vezírovi byla jasná sebevražda. Válečníkovi nezbylo, než se jako Ramona vrátit zpět k Yoře.

Mezitím Démon spatřiv draka, zanechal barbara barbarem a vyrazil proti němu. Muflon váhal, nevěda s kým má bojovat dřív. Drak se pokusil vzlétnout, ale démon ho sundal kouzlem na zem. Drak se nedokázal vznést z písku arény. V tu chvíli se Muflon rozhodl pro draka, neprozřetelně se však dostal na dosah rozzuřenému monstru, který jej odpálil stranou a pak se vrhnul na ještěra. V tom momentě skočil do arény dračí jezdec, aby draka bránil a jednou ranou rozsekaného démona dorazil. Když Drogon viděl, že se Muflon nezvedá, vystartoval do arény postavit ho na nohy. Muflon se probral a uviděl draka jak se s jezdcem vznáši nad zničenou tribunou a někoho hledají, tu vzpomněl si na kouzelný náramek a vyslal za nimi tlakovou vlnu. Náraz doslova vystřelil ještěra s jezdcem z arény tak, že ve vzduchu udělali několik přemetů a přerazili jeden z pilířů, jehož zhroucení trvale vyřadilo magickou bariéru z provozu. Drak nakonec vyrovnal krkolomný let nad ulicemi města a vznesl se do oblak. Lidé, kteří celou scénu viděli začali oslavovat Muflona jako vítěze zápasu, což neušlo pozornosti ani osazenstvu královského lože. Muflon využil příležitosti a teatrálně vyburcoval diváky, řka, aby si od uzurpátorského krále Mursugy nenechali nic líbit, a že je na čase, aby jeho vláda, která mu ani po právu nenáleží, skončila. Potom ho vyzvedl Rákos a barbar, stojící v kočáře se sekerou nad hlavou, opustil arénu. Lamber s Yorou rovněž vyklidili pole. Marifone cestou pryč zahlédl Modrého barda, jak odcházi ve společnosti týpka s popelavými vlasy a ještěrčím jazykem.